Nakonec mě Bůh vybídl počkat až do 44. járu. Ve spiritualitě se motám už od roku devadesát sedm, osm, když jsem navštívil první kineziologický seminář u Martina Daniela. S tehdejší ženou jsme se tam tenkrát tvrdě bránili jeho slovům o tom, že Bůh pracuje hladce a ladně, bezbolestně, jemně. Říkali jsme, že karma a že duchovní cesta... "Chceš-li to natvrdo, perfekt," odpovídal. Nerozuměli jsme mu a mysleli si, že se mýlí. Jak hluboká pýcha je v nás v počátcích naší duchovní práce!