Český rozhlas opět vidí za Aeronetem zlé Rusy, pan Leschtina se minul povoláním. Role politruka by mu seděla mnohem lépe!

Jak nás upozornil náš korespondent Petr Cvalín, náš server se opět dostal do hlavního vysílání Českého rozhlasu, a když jsme si přehráli záznam (viz. přehrávač níže v článku) pořadu pana redaktora Leschtiny, nestačili jsme se divit. Naše redakce prý uspořádala v Praze demonstraci proti proti-ruské propagandě. A to prý v souvislosti s naší reakcí na projekt neziskovky Člověk v tísni, na který jsme upozorňovali v tomto článku. Člověk v tísni, podle pana Leschtiny, odvádí záslužnou činnost, když se snaží do českých škol prosazovat projekt, který má české školáky a mládež obecně naučit rozpoznávat ruskou propagandu. Přitom je zajímavé, že samotné ministerstvo školství se k nabídce neziskovky Šimona Pánka staví rezervovaně a moc se ministerstvu do tohoto programu nechce, protože jak samo uvádí, Pánkova neziskovka má své vlastní názory, zájmy a cíle.

No řekněte sami, není to pokrok? Že by už i na ministerstvu školství pochopili, co je Člověk v tísni zač? Že by už pochopili, že by uvedením propagandistických materiálů z dílny této neziskovky překročili bezpečnou čáru toho, co jsou rodiče dětí ještě schopni skousnout ve výuce svých dětí? Nemusíme si dělat velké iluze. Ministerstvu se zřejmě nelíbí prvoplánový a naivně průhledný protiruský akcent, který mladí lidé a školáci snadno prohlédnou. Děti a mládež to slyší od rodičů doma: „Televizi nevěř, tam lžou!“ a podobně je to i s rádiem a státními vysílačkami. A takové dítě potom chápe, že to naučné video, které jim nějaký pán pouští na televizi nebo projektoru, je manipulace a propaganda.

Všichni pamatujeme z dob minulých, jak se pravidelně chodilo během vyučování do kin na naučná videa. Dnešní mládež toto už nepamatuje, ale před rokem 1989 nebyly na školách videa, takže na vzdělávací programy se chodilo vždycky do kin. Takové výlety byly obvykle za zajímavými filmy, animáky ze SSSR (Jen počkej, zajíci!), ale velmi často i za filmy politickými, o Leninovi, o Sovětském svazu a jeho armádě atd. Skutečnost, že se za těmito materiály muselo chodit do kina a musely se organizovat přesuny dětí, měla za následek, že těchto „nalejváren“ za školní rok bylo jen pár, obvykle 5 nebo 6. A záleželo na ředitelovi školy, který si mohl z nabídky ideologických filmů pro děti vybrat a když byl ředitel rozumný člověk, tak dětem vybral třeba film o partyzánech a II. sv. válce. Ideologicky se ve filmech mluvilo o soudruzích, o straně, o politickém rozměru boje proti fašismu, ale po filmové stránce byly dabované sovětské válečné filmy na velmi vysoké úrovni ohledně zobrazení války, bojů, zbraní atd. Rusové uměli dělat válečné filmy, to ví každý.

Jenže dnes je všechno jinak. Školy dnes mají DVD a BluRay přehrávače, můžou dětem a mládeži pouštět nalejvárny prakticky nepřetržitě. Navíc před rokem 1989 neexistoval neziskový sektor financovaný ze zahraničních fondů a ambasád. Dnes je největší hrozba v tom, že neziskovky mají tolik peněz, že mohou i sponzorovat školy, a to se potom těžko ředitelovi zamezuje v tom, aby lidé z neziskovky nechodili do školy se svými přednáškami, když neziskovka třeba zaplatí škole vybavení nové učebny, nebo novou fasádu budovy, nebo výměnu oken za plastové. Ředitelé škol shání peníze, kde se dá, a když se objeví neziskovka s nabídkou, že implementuje během školního roku ve škole přednášky a videa, a za to dostane škola od neziskovky dar v podobě nějaké investiční akce, na kterou škola nemá peníze, tak prostě těmto tlakům se těžko odolává.

Odkud myslíte, že se vzaly automaty ve školách na všechno možné, od nápojů, přes cukrovinky až po hotová jídla? Odkud se berou školní bistra a kiosky dole ve foyeru škol? Odkud se berou velkoplošné reklamy na budovách škol? Odkud se berou BTS základnové stanice mobilních operátorů na střechách škol? Odkud se tam berou bezdrátová mikrovlnná pojítka místních poskytovatelů WIFI připojení v lokalitě? Všichni to vědí. Berou se tam ze zoufalství škol, které se musí komerčně přiživovat, aby měly na svůj provoz a za úplatu pronajímají podnikatelům prostory, zdi, střechy a za peníze z provozu zařízení nebo pronájmu inkasuje potom škola peníze.

Je sprosťárna od pana Leschtiny, že si dovolí náš vlastenecký server nazvat proruským nebo prokremelským serverem, zatímco podporuje neziskovku, která spolupracuje s americkým ministerstvem zahraničí a provádí covert operace pod humanitárním krytím v mnoha zemích pro zpravodajské účely a politické zájmy Američanů. Člověk v tísni plní pro americké zpravodajské služby v cizině to samé humanitární krytí, jako dnes už zcela ve světě profláknutá americká neziskovka USAID, která už v mnoha zemích světa nemůže působit sama pod svojí vlastní značkou, protože její činnost je ihned sledována tajnými službami dané země. Člověk v tísni tak funguje jako proxy humanitka USAIDu, a není jediná. Nejprofláklejší epizoda byla v podobě zatčení českých politiků Pilipa a Bubeníka na Kubě, kde pod hlavičkou Člověka v tísni navazovali zpravodajský kontakt s kubánským opozičním odbojem a byli ihned odhaleni.

Pokud tedy takováto organizace chce vyrábět propagandistická videa, neměla by pracovat v žoldu cizí mocnosti, neměla by čerpat zdroje z cizích zahraničních fondů a její videa by měla být nestranná, nikoliv účelově zaměřená proti českým alternativním serverům, které nemají ani s Ruskem nebo státní ruskou mocí nic společného. Největším rizikem je situace, že se bude opakovat doba před rokem 1989, kdy děti budou naháněny na povinná promítání, tentokrát ale o světonázorech z pohledu USA. Toto nesmí být dovoleno, protože školství má vychovávat děti k tomu, aby používaly vlastní hlavu a samy děti potom posoudily, které informace mají pozitivní rámec, a které naopak působí destruktivně, negativně a nepřátelsky. Už dnes se na školách setkáváme se stavem, kdy úloha SSSR na osvobození Evropy je reformulována z osvobození na okupaci. Překrucování historie je nebezpečné samo o sobě, ale dovolit neziskovce financované ze zahraničí, aby formovala pro-americké světonázorové pohledy na politiku a americkou superioritu u dětí a mládeže v ČR, to je něco, čemu musí být zabráněno.

Jsme rádi, že naši spolupracovníci a korespondenti se podílí a účastní na demonstracích proti této proti-ruské štvavé propagandě, ale odmítáme nálepky o proruských a prokremelských serverech. Každý student, každé dítě, které si přečte jakýkoliv článek z AE News, musí pochopit smysl naší práce. Otevíráme lidem oči, naše články jsou mířené proti gaučovým konzumentům jediné mediální pravdy, děláme práci, kterou by měla v ČR plnit veřejnoprávní média. Útočením proti AE News (Aeronetu) nelze prokázat propagandu. Je to pouze důkaz neschopnosti vlastní sebereflexe, kdy informace z mainstreamu je pohodlnější, než přemýšlení nad pozadím a skutečnostmi, které odhalují pravdu.

Pan Leschtina se minul povoláním. Jeho sugestivní rozhlasový pořad by se vyjímal v rozhlasu po drátě, při pravidelném vysílání posádkového politruka vojákům ČSLA na cimrách. Nebo by mohl jezdit po školách před listopadem 1989 s kulturním pásmem a s oblíbeným pořadem „Naše je pravda!“, což by zcela korelovalo s jeho současnými protinárodně laděnými postoji, kdy jiná pravda, než je ta jeho mainstreamově-oficiální, je podle něho propaganda. Jinak transkript pořadu pana Leschtiny je zde.

-VK-

Šéfredaktor AE News