Z vánočního projevu protektorátní státního prezidenta dr. Emila Háchy, 24. prosince 1942:


“Milí spoluobčané. Uprostřed nesmírného požáru války jaké dosud
nepoznal svět, slavíme Vánoce. Na severu i na jihu, na západě i na
východě, na všech světových mořích rachotí děla, a k nebi stoupají
plameny a dým z trosek a popele lidského díla. K nám doléhá válečná
vřava jen tlumeně.

Daleko od našich hranic,
se tyčí ochranný násep. Nerozborná hradba branné moci Říše. Jsou to
hrdinní vojáci Vůdcovi. Vzpomeňme v prvé řadě jich dnešního večera s
vděčností. Díky jim jsme pracujícím zázemím v bezpečném klidu naší rodné
země.

Vedle zářícího vánočního stromku zdůrazníme si symbol chudých jesliček, v nichž dřímá dítko, naděje nových lepších zítřků.”