O čem je oslava Vánoc a o čem kříž jako symbol křesťanství? A o čem naše biblická kultura? Video

Je sice po Vánocích, téma mi přesto přijde aktuální – ono mi totiž přijde aktuální kdykoliv v naší době, plné témat o zotročování lidstva a o globálním prediktorovi. Zastánci bible mě asi budou opět kamenovat, ale vkládám svůj článek, který jsem před pár lety psala pro jiné stránky a který jen upravím o to, k čemu jsem se mezitím dostala díky učení, prezentované Pjakinem.

Kromě toho, že proběhly Vánoce, mnozí zaregistrovali, že proběhl i zimní slunovrat. V jedněch z hlavních televizních zpráv proběhla dokonce anketa, jestli lidé vědí, co to je a odpovědi byly opravdu smutné. Nepřekvapilo mě to, jsem zvyklá, že lidé těmto věcem nevěnují pozornost a jen málokdo ví i to, proč jsou Velikonoce pohyblivým svátkem a co všechno musí proběhnout, aby nastaly. Ale začnu od konce.

Mnozí se dnes snaží pochopit, kdo je to ten globální prediktor a chtějí se orientovat v tom, o čem hovoří Pjakin, resp. o čem jsou učení, která doporučuje. V žádném případě nemám vše načteno, ale i z toho mála přečteného souhlasím s dvěma fakty:

1) Že je nutné svět a historii lidstva vidět jako mozaiku a teprve do ní dosazovat kamínky (vybírat jen ty informace, které jsou podstatné, nikoliv se topit ve všech a teprve z nich skládat celkový obraz, David Icke to nazval periferním viděním a hovoří o tom, jak systém vší silou pracuje právě na tom, aby jej lidé ztráceli).

2) K pochopení historie lidstva Pjakin velmi často zmiňuje výraz „biblická kultura“ a její počátky (počátky GP) zasazuje do doby před 3000 lety, tzn. do doby vzniku Egypta. Opakuji se, že ke stejnému vidění světa jsem se dopracovala sama a dříve, než jsem znala Pjakina. Dávno tomu jsem se dopracovala k přesvědčení, že atlantická (tedy ona biblická) kultura skončí a postupem času i k přesvědčení, že byla uměle vytvořená. A podle této své mozaiky vidění léta už jen dohledávám informace, které mi to potvrzují. A jedním ze základu mé mozaiky je právě i oslava Velikonoc a Vánoc a symbol kříže a kruhu, spojovaný s křesťanstvím.

Symbolika kříže a kruhu totiž existovala dávno před křesťanstvím a znaly ji snad všechny kultury:

Slovanský kříž

Egyptský (nilský) „Kříž života“

Egyptský bůh  Horus

Perský bůh Mithra

Indický bůh Krishna

Keltský kříž

Pro zbožštěné postavy lidské historie je kromě kříže charakteristický také kruh, znázorňovaný jako svatozář (platí to i pro egyptského Horuse, který už jako by místo hlavy měl pouze svatozář). V průběhu dějin se božské postavy měnily, co se však neměnilo, byla skutečnost, že měly představovat duchovní světlo – svými učeními se měly pro lidstvo stát nadějí a vírou v těžkých chvílích, jakých není žádný pozemský život ušetřen, ať už bolest má jakoukoliv podobu.

Všichni znají rčení „Každý si nese svůj kříž“ a ten kříž, to není nic jiného, než dualita našeho světa, ve které člověk zažívá štěstí-neštěstí, zdraví-nemoc, dostatek-nedostatek, radost-smutek atd., a ve finále pro každého platí základní dualita: zrození-smrt. Mezitím je hledání harmonie, ale také vývoj, přičemž vše pozitivní je spojováno se světlem a vše negativní s temnotou. Střídání světla a tmy (dne a noci) je základní symbolikou, kterou Vesmír promlouvá nejen k jednotlivcům, ale i k celému lidstvu – nejen jednotlivci, ale i lidstvo jako celek si „nese svůj kříž“.

Rok co rok nám Vesmír ten kříž ukazuje, a to ve čtyřech bodech, kdy mezi sebou zásadním a velmi akčním způsobem dualita bojuje: kdy se radikálně mění poměr světla a tmy – tu ve prospěch světla, tu ve prospěch tmy, ale dohromady jde vždy o harmonický celek, žijící z energie Vesmíru, předávané mu Sluncem.

Symbol jang a jin 

Všechny kultury měly toto poznání a všechny proto uctívaly kříž (čtyři body obratu) a kruh (Slunce jako oslava života a vítězství světla nad temnotou). O ničem jiném není ani svastika, která navíc symbolizuje Slunce pohledem ze Země v pohybu a v oněch čtyřech zlomových bodech, jak to ukazovaly i slovanské védy:

Odkud se vzaly kříž, kruh a svatozář a co jsou čtyři body obratu?

Nejde o nic jiného, než o dvě rovnodennosti a dva slunovraty, ke kterým dojde v průběhu ročního (cca 365 dnů) trvajícího oběhu Země kolem Slunce a s nimi o změnu poměru světla a tmy.

O jarní rovnodennosti jsou den a noc stejně dlouhé, ale světla začíná přibývat (děje se tak ve znamení Berana), o podzimní rovnodennosti jsou opět den a noc stejně dlouhé, ale světla začíná ubývat (děje se tak ve znamení Váhy). Pro obě rovnodennosti platí, že tehdy je Slunce nad rovníkem, v zenitu.

O letním slunovratu dosáhne světlo svého vrcholu a den je nejdelší (Slunce se od rovníku posunulo nejdále na Sever a je ve znamení Raka), o zimním slunovratu pak nastává nejkritičtější bod, kdy tma dosahuje vrcholu a den je nejkratší a čeká se na návrat Slunce (Slunce se od rovníku posunulo nejdále na Jih a je ve znamení Kozoroha).

Čtyři body „kříže“, ve kterém se mění poměr světla a tmy a Slunce uprostřed

Beran, Rak, Váhy a Kozoroh – čtyři akční znamení (souhvězdí), ve kterých se radikálně mění poměr světla a tmy 

Pro slunovraty na jižní polokouli to platí naopak, ale protože jde o  Velikonoce, Vánoce, biblickou (křesťanskou) kulturu a vůbec božstva severní polokoule (a v neposlední řadě o „přechod“ Slunce rozhraním souhvězdí Střelce a Kozoroha) a především o Egypt, zimní slunovrat hraje zcela zásadní roli. Jinak řečeno – zimní slunovrat je důvodem k oslavě Slunce, Vesmíru, k vítězství života nad smrtí. Ale tím se může stát i důvodem k oslavě a uctívání všech božstev s ním spojovaných. Tak jako zimní slunovrat představuje vítězství Světla nad Temnotou, tak všechna učení těch bytostí, které jsou s ním spojovány, mají představovat světlo v temnotách. Mohou sloužit v pozitivním smyslu jako duchovní vůdcové, ale stejně tak mohou být jejich učení zneužita k ovládnutí davů.

O tom jsou kříže, kruhy a zbožštění postav svatozářemi kolem hlavy na obrázcích výše. Ta hlavní postava, která je spojena s křesťanskými svátky, tam zatím chybí.

Význam slunovratů v dávném Egyptě

Pro přežití a existenci Egypta byla zcela zásadní jedna věc: Nil a jeho záplavy. Veškerá moc faraonů se odvíjela od úrody a od jejího přerozdělování otrokům (kteří byli udržováni v poslušnosti především nebeskou symbolikou jako zatmění Slunce apod.), ale celá moc se ve skutečnosti odvíjela od záplav, které přinesl Nil. K těm každoročně docházelo o letním slunovratu – vždy kolem 20. července, kdy Slunce bylo na vrcholu. V té době Egypt ve velkém uctíval boha Hóra a Slunce vůbec. Jak byla doba letního slunovratu významná i pro Babylon a oblast Sinaje, je zjevné z mapy rovníku a dvou obratníků:

Pouze o letním slunovratu (obratník Raka) se Nil rozvodňoval, zimní Slunovrat (obratník Kozoroha) představoval bod zlomu, po kterém se Slunce začalo vracet a mocní věděli, že opět se Nil rozvodní a bude úroda. Mít v tehdejší době toto poznání, to představovalo velikou moc. K tomu přidejme vědomí, že na tomto poznání jiné kultury severní polokoule vytvořily veliké vůdce svých davů.

Kolem roku tisíc před n.l. vzniká biblická kultura a vzniká bible. Ta „předpovídá“ nového mesiáše, ale ve skutečnosti hovoří o podmanění si všeho „ve vzduchu i na zemi“ – uvědomuje si snad závislost své existence na zdrojích tak, jako si ji Egypt uvědomoval přes nilské záplavy a spojuje plány o svém příštím království s učeními a poznáními Babylonu a Egypta a spojuje svou moc s jejich, vycházející z poznání Vesmíru ?

Ať to bylo jak chtělo, na přelomu letopočtů končí jak Egypt, tak plány židovského národa o obnově království na způsob krále Šalamouna. A z „předpovězeného“ mesiáše a příštího židovského krále je vytvořen vyvrhel, vydaný Římanům k ukřižování. Ale nemělo to svůj velmi dlouhodobý účel, pomalu realizovaný po dva tisíce let křesťanského Věku Ryb?

Křesťanský kříž, kruh, svatozář a postava Krista

Až časem  (a přes papežský stolec)  je z původně židovského mesiáše vytvořena postava, které má naslouchat celý svět, resp. před kterou má být celý svět pokorný. V jeho zobrazování se ale „náhodou“ velmi opakuje jak symbolika kříže, tak symbolika světla, navíc je jeho narození spojeno se zimním slunovratem, s východem hvězdy a se třemi králi, vše v souhvězdí Orion, které vévodí severní polokouli v čase krátkých dnů a v době zimního slunovratu:

Odvěký symbol zimního slunovatu: kříž a návrat Slunce. V našem letopočtu spojený s postavou Ježíše.  

Vánoce a Velikonoce, největší křesťanské svátky

Kromě křesťanství svět zná ještě dvě náboženství – judaismus a islám. Judaismus je nejstarší, islám nejmladší. Judaismus je náboženství židů, kteří Vánoce neslaví, místo nich slaví Chanuku – oslavu světla, což je svátek mimo jiné spojený s historií jejich národa. Jejich kalendář a letopočet se ale nikdy nezměnil, postava Ježíše na něj neměla vliv a všechny své svátky odvozují od fází Měsíce. Totéž platí pro islámský kalendář, který se rovněž striktně řídí fázemi Luny, obzvláště jejím prvním srpkem. Pouze křesťanství lunární fáze nezohledňuje – vyjma jednoho svátku, pro křesťany nejsmutnějšího, a to jsou Velikonoce a ukřižování Ježíše. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem proto, že k jejich oslavě musí nastat: 1) první jarní den (jarní rovnodennost), 2) první jarní úplněk a 3) musí připadnout na neděli a pondělí.

Pouze ukřižování a následné zmrtvýchvstání Krista jsou pro křesťany svátkem, jehož dny ladí s židovským kalendářem – tedy ne jeho zrození, ale až jeho smrt. Otázka zní, komu se hodilo stvořit postavu, která se měla zrodit o zimním slunovratu, aby byla o následné jarní rovnodennosti ukřižována a zmrtvýchvstáním zbožštěna?

V dobách Egypta to byl obřad zmrtvýchvstání egyptského krále, měnícího se v samotného boha Hora (dodnes pokračující v zednářských obřadech), který jej pasoval do postavení autority, které museli všichni naslouchat a nějakou „náhodou“ je z postavy Krista učiněna stejná, zmrtvýchvstalá autorita. Ale neměla ve skutečnosti postava Krista posloužit jen k pokorné poslušnosti dalších a dalších národů?

Pokora, poslušnost, utrpení, nesení si „pozemského kříže“  – chtěl to takhle Ježíš anebo se to jen hodí těm, kteří vědí, že kříž je ve skutečnosti symbolem slunovratu, který „naplní vody Nilu“ a s nimi přinese zdroje, které otroci budou dostávat na příděl?  

„Informace znamenají moc“ – to je stará moudrost

Co když je to s postavou Krista a s biblí všechno úplně jinak? Tři tisíce let od doby, kdy bible vznikla a kdy při svém vzniku vyšla z Potopy světa, popsané dávno předtím jinými kulturami, a dva tisíce let od zrození a smrti Krista a přelomu letopočtů, který byl určen pouze křesťanské kultuře, to je dostatečně dlouhý čas k tomu, aby bylo egyptské (a nejen egyptské) vědění o vesmírné symbolice slunovratů a rovnodenností využito ve prospěch „vyvolených“ a k poslušnosti davů. Z hlediska lidstva je to vědění naprosto zásadní a ve „správných“ rukou může dělat divy…

Jsem silně věřící v Boha a dále věřím, že existovala postava Krista se svým pro lidstvo velmi významným poselstvím, protože stavícím na dobru, lásce a svědomí a tím vším rebelsky nabourávající Starý zákon.

Ve všem ostatním, co se ve světě děje, souhlasím s tímto textem ruského učení KSB (Koncepce sociální bezpečnosti):

Postupné zotročení světa (na základě bezstrukturního řízení davu) bylo ze strany úzké skupiny za posledních cca 3 000 let možné hlavně díky tomu, že disponovali tzv. „ze společnosti vydělující“ množinou pojmů, tj. pojmovým aparátem, který jim dával objektivní převahu nad zbytkem společnosti, protože byli schopni identifikovat procesy, které pro ostatní „neexistovaly“, protože ti neměli pojmy k jejich vyjádření. Tato skupina tak disponovala větší mírou chápání reality a objektivních procesů, jež byla schopna využít ve svůj prospěch úspěšněji než kdokoliv jiný. Globální běh událostí (=historický proces) není totiž, a nikdy nebyl neřízený („náhodný“) proces… Jde jen o to, s jakou koncepcí je řízen. Problém této úzké skupiny je právě v jejich koncepci, cílech, neboli morálce. Své vědomosti mohla využít buď ve prospěch lidstva, nebo ve svůj vlastní. Rozhodli se pro druhou variantu a jejich koncepce řízení (=koncepce globalizace) se dá popsat slovy „zotročení lidstva ve jménu boha a doktrína skoupení celého světa na základě monopolu na lichvu, s cílem zavedení více či méně maskovaného globálního fašizmu a kryptootrokářského systému“ (zdroj). 

A přidávám ještě video, které mi před měsíci jako další informace leva-netu hodně dalo a které, myslím, se k době Vánoc a konce roku velmi hodí (zdroj a poděkování Hox55):

A v čem je pointa článku? Základní podobu mozaiky současného světového dění je nutné hledat ve velmi vzdálené minulosti. A z velmi, velmi vysoké perspektivy…

Můj názor je, že křesťanství i islám jsou uměle vytvořena náboženství a že judaismus co by první abrahámské náboženství (biblická kultura) je „náboženství“ velmi pragmatické, tzn. že mu od začátku jde o planetární zdroje – ale ať mu nekřivdím (protože nic si nedovolím tvrdit), přinejmenším od dob spojení s Egyptem se neřídí ničím jiným, než vesmírnou symbolikou, a to včetně její rovnodenností a slunovratů, a z ní vycházejících informací o zdrojích, nutných nejen k vlastní existenci a přežití, ale i k celosvětové moci. A jestliže původní judaismus měl čisté úmysly, pak přes Egypt a přes tzv. Chazary je všechno jinak – a to především  přes velikou nenávist vůči Slovanům, táhnoucí se od dob Sumeru a Babylonu.

-Pozorovatelka-  30.12.2015