„PSYOPS“ – psychologická operace. Termín označující provedení klamné diverzní, či diverzně psychologické operace za pomoci massmédií. Jde o aplikaci dezinformační kampaně za účelem vyvolání trvalého názorového a společenského posunu u společnosti, tzv „Target audiences“. Použitím lží a polopravd lze pomocí Psyops manipulovat veřejné mínění v důležitých otázkách týkajících se postojů společnosti, názorů a řízeného získání souhlasu společnosti k definovanému budoucímu dění. Pomocí Psyops lze připravit společnost na přijetí nadcházejícího vojenského konfliktu a ospravedlnit jej, lze prosadit omezení lidských práv (protiteroristické zákony) lze zavést zásadní změnu legislativy, lze manipulovat názory společnosti na politické, vojenské, justiční, či korporátní aféry a skandály. Základními instrumenty Psyops jsou polopravda, lež, manipulace faktů, a lest.

Stanislav Gross

zdroj… Wikimedia Commons, anglická verze 2013.

Kauza těžce nemocného Stanislava Grosse může být učebnicovým příkladem toho, jak novináři zas něco neprokoukli a veřejnost – jako vždycky, skáče na mediální špek.

Posledních několik měsíců můžeme vidět pravidelně v médiích vážně nemocného Stanislava Grosse. Napůl ochrnutého, bezmocného slabého. Nad takovým člověkem by se slitoval každý. Jsme cítící lidé a ostatně, mělo by to tak být. Stanislav Gross dříve stranickými kolegy zvaný „Stáňa“, působí dojmem toho nejubožejšího člověka na světě a zcela jistě mu už nikdo nepřeje potrestání za jeho minulé kauzy a skandály, jež se za vlády Petra Nečase spolehlivě podařilo rozkrýt.

A o to možná v tichosti jde…

Když jsem dostal poprvé do ruky bulvární článek s fotografiemi, kde Stáňa „jde do práce“ a má problémy s rukou,, tehdy jsme se zarazil poprvé. Multisetmilionář Stáňa do práce nikdy nechodil a i každý Pražský vrabec na střeše ví že jeho advokátní kancelář mu poskytuje jen krytí pro to, aby se nemuselo příliš řešit veřejně jeho jmění. Co Vás trkne hned, je to, když novináři prohlásí, že chodí do práce pěšky. Člověk, o němž se říká, že zničil tolik lidských životů a který byl až doposud velice opatrný na svojí bezpečnost, chodí sám po Praze s taškou přes rameno ?

Člověk se hned musí začít ptát, kde je ta kachna. Ta mediální.

Protože bulvár moc nečtu, semtam mi nějaká taková senzační zpráva uteče. Ale přeci jenom, začalo jich přibývat. A s nimi také otázky, které by si měli položit novináři a pořád to nikoho nenapadlo. Neviděli jsme už někdy Stanislava Grosse v podobné situaci v minulosti ?

Před více jak deseti lety měl Stanislav Gross spory s tehdy ještě v České republice přítomným Radkem Krejčířem a snad každý věděl, že tehdy Krejčíř Grossovi hrozil, že ví a poví. A jistě by toho bylo dost.

A jistě se také vzpomenete, jak tehdy Grossovi vnitráci zatkli a obvinili skoro každého z jeho blízkých spolupracovníků a obvinili je z kdečeho, aniž měli důkazy. Tehdy vznikl termín Grosstapo. Věřím, že ti policisté za to moc nemohli. A když to nepomáhalo a vypadalo to, že Krejčíř poví a to nahlas do médií, zničeho nic se začaly objevovat články o tom, jak „někdo“ neví se kdo, chystá únos dvou Grossových dětí a i jeho samého. Média několikrát uveřejnila fotografii Stanislava Grosse sedícího s dcerkou na klíně v kině s vystrašeným výrazem v obličeji. Ta fotografie už tehdy vyvolávala otázky, co je za tím ve skutečnosti.

Navíc když už víte, že někdo chystá váš únos, tak víte také kdo, nebo kdo za tím stojí. Když riziko skandálu s Radovanem Krejčířem pominulo, všechno vyšumělo do ztracena. Kdyby došlo na skandál, svádělo by se to na Krejčíře a dopředu plánovaný únos.

Už tehdy šlo o celkem povedenou psychologickou operaci pomocí médií – vůči veřejnosti.

Když se začalo po odchodu Stanislava Grosse spekulovat o jeho majetkových poměrech, objevila se tehdy spousta informací o jeho únavě z politiky, potřebě soukromí a rezignaci na další život.

Možná náhoda, řeknete si. Ale jen do chvíle, než si vzpomeneme na dobu, kdy mu nějakou dobu poté nabídl Jiří Paroubek místo předsedy bezpečnostní komise ČSSD. Takové stranické postavení představovalo velikou moc a najednou bylo pravidelně možné vídat Grosse čilého a plného síly, jakoby nic. Nominace nevyšla a Stanislav Gross se věnoval následně spíš legalizaci svého majetku a semtam se ukázal v právnické kanceláři, jež spoluvlastní. Obvykle za účelem přesvědčování veřejnosti, o tom, že se živí poctivou prací.

Pokud má člověk dobrou paměť, nemůže si nevšimnout u jednoho našeho předního bulvárního deníku, který se v tomhle směru Grossovi věnuje více než ostatní, že každou takovouhle mediální akci provázejí po dlouhá léta jména pořád těch samých redaktorů. I poslední seriál zpráv o jeho nemoci.

Může to být náhoda?

Když se zeptáte nějakého neurologa na Grossovu nemoc, dozvíte se, že jde o možnou skupinu mozkomíšních onemocnění, kterým se souhrnně říká „Vysychání míchy“. Jenže…

Všechny tyto nemoci na dlouhá léta nejdřív postihují chůzi a lidské nohy. Teprve poté dochází na ruce. Není tomu ale u Stanislava Grosse obráceně ?

Pamatuji se na svého bývalého souseda a shodou okolností můj ročník. Mnohdy jsme si o té jeho nemoci vyprávěli a asi jen máloco mi uniklo. Je možné, že by normálně chodící Stanislav Gross měl dříve postižené ruce ?

Ale co my víme, v politice často platí, že voda nemusí téct jen z kopce, ale i do kopce. Politici jsou občas opravdu velcí herci.

A o tom žeby bývalý mašinfíra, levicový až do morku kostí, přijal boha a dal se pokřtít, o tom se také dá dost pochybovat.

Kauzy Stanislava Grosse se za dobu vlády Petra Nečase významně prosvětlily. Stanislav Gross už také zdaleka nemá tolik vlivu a přátel. Ani moci. Takže zatímco opět mocný Miloš Zeman si svoji účast na podvodech v kauze MUS může ještě pochvalovat, Stanislav Gross si a to nejen kvůli předraženým vrtulníkům, ale i tak desítce dalších věcí, včetně MUS už musí počínat opatrně. A možná – hledat kde nechal tesař díru.

Příroda a říše ptáků nás naučila jeden obranný mechanismus, v případě že nám něco hrozí . Upustit peří a vzbudit lítost. Dokonce i bývalí nelítostní dravci jako Stanislav Gross tuto obranu můžou bezvadně ovládat. A je to cesta, jak z problému svých kauz ven.

Média nyní argumentují tím, že Stanislav Gross učinil na kameru rozsáhlé přiznání. Když si ten pořad ale přehrajete, zjistíte, že vlastně jen se zkroušeným výrazem dál všechno zatlouká. Nic se nezměnilo.

Možná, že Stanislavu Grossovi křivdím. Možná že je opravdu záhadně nemocný. Ale když ono to do sebe tak neuvěřitelně přesně zapadá….

Věřím, že se veřejnost bude v příštích létech stále častěji dozvídat zprávy o horšícím se Grossově zdraví. Věřím, že budou média i na jeho případném pohřbu.

A asi se všichni hodně nasmějem, pokud ho novináři o deset let později vyčenichají, jak se sluní na palubě své jachty někde v Pacifiku. Nová identita totiž nebývá pro bývalé ministry vnitra žádný problém.

Vlastně nevím co Stanislavu Grossovi přát víc. Aby mu vyšla další lež, anebo aby měl pravdu. V prvním případě bude dlouhá léta v klidu žít v exilu a čeští občané už jsou stejně zvyklí být za pitomce. V druhém případě bych mu přál blízkou smrt. A to se mi nechce.

A to i přesto, co byl Standa „Křišťál“ za grázla.

Zdroj: http://janzima.blog.idnes.cz/