Lucie A. Sulovská

I proto mne velice potěšilo, že jsem se poprvé ocitla na nějakém seznamu. Ačkoliv na politováníhodným způsobem amatérském a anonymním, seznam to je. V Bohnicích zase jednou rozdali tužky a papír a chovanci se dali do psaní. Tak vznikl seznam s názvem „Pravda a láska proti lžím a nenávisti“ který si klade za cíl, cituji: „Monitoring těch, kteří šíří nenávist, předsudky a jsou podezřelí z páchání trestných činů.“

Na seznam jsou zařazeni všichni ti, cituji, kteří jsou (nebo mají být):

1) rasisti (tradiční rasismus podle etnik)
2) kulturní rasisté – nebezpeční islamofobové, křesťanofobové, kteří se svým jednáním a aktivitami mohou dostat za hranici přestupků, nebo trestných činů
3) nacionalisti, neofašisti apod., kteří v rámci odporu proti integraci státu v EU svým jednáním a aktivitami mohou dostat za hranici přestupků, nebo trestných činů
4) všeobecně všichni ti, kteří šíří xenofobii, předsudky, falešné zprávy uráží osobnosti a kteří se tak svým jednáním a aktivitami mohou dostat za hranici přestupků, nebo trestných činů

zdroj: Monitoring

Jeden bývalý politický vězeň mi kdysi vyprávěl, že v Leopoldově se v padesátých letech minulého století sešla opravdu pestrá společnost: buržujové, inteligence, církevní hodnostáři, sionisté, fašisté, anarchisté, hlinkovci, letci, v nemilost upadlí komunisté a mnozí další. Stejně zrádné jsou i seznamy. A tak se může stát, že se na jednom seznamu octne radikální antisemita s hrdým semitou, liberál s konzervativcem, pravičák s levičákem, euroskeptik s eurooptimistou…

Něco-fóbové jsou prostě společnost vyznávající diversitu. Jak jinak vysvětlit, že se na jednom seznamu sejde Adam B. Bartoš, Benjamin Kuras, Max Blaustein, František Matějka, Andrej Ruščák, Michal Semín, Martin Konvička, Valentin Kusák, Jiří Payne, Ota Ulč, František Šebej, nebo Břetislav Olšer. A mezi těmi všemi jsem, óóó, to je čest, já!

Tak jsem si představila, jak by to asi vypadalo, kdybychom se my všichni něco-fóbové sešli. Vyprskla jsem smíchy při představě, jak Adam B. Bartoš obchází všechny s brkem ve stylu Rity Holoubkové z Harryho Pottera doplňujíc svůj seznam Židů a toho, kdo jej pošle s dotazem na původ tam, kde záda ztrácí slušné pojmenování, donutí si nechat překontrolovat předkožku. Chudák něco-fób (nevím, čeho je fób, neznám ho) Max Blaustein, jeho jméno zní podezřele. A nejen jméno, jak jsem si vygooglila, pracuje pro židovský eretz.cz

Skvěle by si jistě rozuměl i liberální slovenský církevní analytik Imrich Gazda s Michalem Semínem. Já bych si rozuměla asi s oběma, s Michalem Semínem bychom mohli rozebrat domácí vzdělávání a žehrat novému papeži, pardon, římskému biskupu, jak se mají dětičky (nikoliv papežovy, tedy snad), kam zajít na trident (pro bezvěrce, to není jídlo, ale mše) a tak, no a Imrichem Gazdou zase co právě dělá odvolaný arcibiskup Róbert Bezák, který sice na seznamu není, ale je to krásný chlap.

Otu Ulče bych si na celý večer zabrala já, takže ostatní by měli smůlu. To by bylo opravdu krásné setkání, tedy pro mě, on mě asi ani nezná. Vyzpovídala bych jej z pobytu v PTP, poprosila o nějaké rady k psaní, vyžádala autogram a nejlépe výlet do New Yorku (pochopitelně jen na Kennedyho letiště, do Houstonu už bych si to ufinancovala sama). Ve chvíli, kdy by obsluha vykázala Adama B. Bartoše, bych si vzala pod patronát Benjamina Kurase a vyžebrala podpis.

Dialog na úrovni by se dal očekávat také mezi místními blogery, Františkem Matějkou a Andrejem Ruščákem, kterým se také nějakým záhadným způsobem podařilo ocitnout se vedle sebe. Nechybí ani Ruda Polanecký, kterého bych já osobně viděla nesmírně ráda, zajímalo by mě, zda i v reálném životě vypadá jako na fotce, která mi připomíná seznam pohřešovaných pachatelů, co pravidelně vychází na konci Krimi Revue (promiňte, Rudolfe, jinak Vás čtu ráda).

Martin Konvička, kterého čeští náckové obvinili z propagace rasového míšení, by si jistě krásně podebatoval s holohlavci a jejich předsedou, Tomášem Vandasem. S Vandasem by si jistě notoval i milovník Izraele Lukáš Petřík. Na seznamu chybí český muslim Petr Pelikán, který právě v rozhovoru s výše zmíněným Martinem Konvičkou naznačil, že některé kultury jsou navzájem nekompatibilní. Uznávám, že pana Pelikána navrhuji záměrně, jelikož bych ho nesmírně ráda potkala, protože je mi moc sympatický a s Benjaminem Kurasem by si mohli hezky popovídat.

Dále Jiří Payne a Petr Hampl, což jsou pravicově smýšlející muži provinivší se zločinem euroskeptismu. Když už tihle dva, chybí mi tam Petr Robejšek, neboť je to velmi charismatický a sexy chlap. Určitě je taky něčeho fób.  Nechybí slovenský pravicový politik Vladimír Palko, nebo Lukáš Krivošík, slovenský novinář a publicista, přispěvatel snad všech velkých slovenských deníků. Pak další velká kapacita – André Aciman – překvapuje mne, že mentální atlet, který dával seznam dohromady vůbec tuší, kdo to je – židovský spisovatel, v současné době význačný profesor na Graduate Center City University of New York.

Zkrátka a dobře, pár nácků a komoušů nám to sice dost kazí, ale jinak děkuji neznámému autorovi za tak vybranou společnost.

Mimochodem, člověk, co se ocitne zároveň na seznamu Židů, pravdoláskařů a xenofóbů, by už zasloužil nějaké ocenění.

Zdroj: Blog autorky