Úryvok z knihy: Adam B. Bartoš – Obřezaná republika I – TGM a Židé

Židovská výpomoc Masarykovi byla vzájemná, oboustranná. Byl-li Masaryk mnoha Židům za mnohé vděčen, pak se zároveň snažil vycházet jim vstříc, kde mohl. Na jednotlivé epizody se tak můžeme dívat z obou těchto úhlů – pomohli-li například Židé Masarykovi se založením jeho vlastní strany a s jejím financováním, pak tato Masarykova strana zase pomáhala Židům a hájila jejich zájmy.

U realistické strany, jak se masarykovcům říkávalo, ještě na malou chvíli zůstaňme. O tom, že u její kolébky stála po hilsneriádě řada českých Židů, není pochyb – bezděčně to připouštějí i sami židovští historici. [50]

I proto reflektovala židovské zájmy. „V českožidovském hnutí, pokud spočívá na pokrokové základně, vidíme správné řešení tzv. židovské otázky u nás,“ píše se v roce 1912 v programu Masarykovy strany. [51]

Masarykovým realistům bylo proto často vyčítáno, že jsou příliš prožidovští a leckdy se strana musela potýkat i s nálepkou strany vyloženě židovské – tyto námitky přitom nepřicházely jen ze strany odpůrců, ale často i od zaskočených sympatizantů.

„Co do počtu nebylo jich tehdy mnoho, těch českožidovských členů v české straně pokrokové, ale jména a váha byla tak pronikavá, že straně se dostalo – zajisté k její veliké škodě – predikátu židovská a sežidovštělá,“ píše Jaroslav Rokycana ve sborníku Masaryk a židovství. [52]

A už zmíněný Albert Pražák, který s Masarykem vedl debaty o židovské otázce, otevřeně přiznává, že jemu samotnému byl příliš silný židovský vliv v Masarykově straně proti mysli:

„Organizoval jsem se v realistické straně Masarykově jakoby na protest Kramářova kupování duší. Neznamenalo to však, že jsem byl ortodoxním realistou. Měl jsem četné námitky. Strana byla hodně židovská. Třeba jsem byl dalek všeho antisemitismu, přece jsem se národohopodářsky díval na Židy kriticky, mimo to mne znepokojoval vídeňský příklad, kde tisk měl semitskou povahu,“ říká otevřeně Albert Pražák ve svých pamětech a rozepisuje se dále o svých výtkách vůči realistům. [53]

A byl to opět Masaryk a jeho realistická strana, okolo které se roku 1907 utvořil Svaz českých pokrokových Židů, který měl rozhodující význam pro českožidovské asimilační hnutí. V tomto Svazu se velmi angažoval Žid Adolf Stránský, o kterém bude řeč ve druhém díle.

Ostré slovo na adresu Masarykovy strany také pronesl sám veliký František Ladislav Riegr, když v rozhovoru s katolickým modernistou Karlem Dostálem–Lutinovem v roce 1901 řekl, že „Masarykova strana svou nenávistí ke katolicismu vnáší do národa rozklad, což je vlastností židovskou. Dějiny nám dotvrzují, že Židovstvo nikdy nepůsobilo scelivě, nýbrž vždy rozkladně.“ [54] Společenství českých akademiků–Židů uspořádalo tehdy v návaznosti na Riegrův výrok v jedné z pražských restaurací diskuzní večer na téma „Jsou-li židé elementem rozkladným”. Schůze se účastnil i Masaryk, který během svého vystoupení formuloval své postoje k Židům a k židovské otázce.

Zajímavostí, která by poukazovala na další nesrovnalost v Masarykově vzpomínání, je celkem přesný popis průběhu tohoto shromáždění, jak jej zachytil Jan Herben. [55] Ten píše, že debaty se účastnil i Jindřich Kohn, jedna z hlavních postav českožidovského asimilačního hnutí, jehož „vývody Masaryk se zájmem sledoval, činil si poznámky“ a nakonec prý prohlásil, že si „opatří řadu knih, na něž dr. Kohn upozornil – a že si je prostuduje.“ Herben mezi jinými zmiňuje také knihu H. L. Stracka proti pověře o rituální vraždě a mnohé další tituly. [56] Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se tato přednáška neodehrála až roku 1901, kdežto Masaryk na jiném místě [57] vysvětluje, že to byla právě tato Strackova kniha, kterou četl ještě před hilsneriádou a díky které si o židovské rituální vraždě učinil vlastní názor ještě dříve, než vstoupil do debaty o Hilsnerovi. To ukazuje buď na chatrnou Masarykovu paměť nebo opět na nesrovnalosti v jeho „legendě“ – jakoby až dodatečně hledal zdůvodnění pro svůj vstup do hilsneriády a odvolával se při té příležitosti na knihu, kterou bude číst až několik let poté.

Často vysmívaný a kritizovaný Jan Rys shrnuje: „Nikdo neprokázal Židovstvu v poslední době takové služby jako právě Masaryk. Jeho horlivost, s kterou se dával do bojů za zájmy židovské, se nedá vysvětlit pouze příčinami zevního rázu, jako jsou žádostivost peněz, kariéry a věhlasu. Pro takové věci se neriskuje vědecká i mravní pověst nebo osobní čest, jak to vidíme u Masaryka, který na obhájení Židů toto všecko obětoval. Pro Masarykovu účast v boji pro židovské zájmy nutno hledat vysvětlení v jiných příčinách, než zevních, a jednou z hlavních příčin této činnosti Masarykovy je jeho plemenná přináležitost k Židovstvu.“ [58]

A když psal Antonínu Švehlovi svoji zdrcující kritiku Masaryka bývalý prezident Svazu československých spolků na Rusi V. Vondrák, uvedl v ní následující slova: „V důsledku své abnormální ctižádosti a ješitnosti vyvinul v sobě takovou průbojnost a takový smysl pro práci organizační, že nemůže se mu v republice rovnat nikdo. Jeho silná vůle a bezohlednost v dosažení cíle je skutečně podivuhodná a myslím, že tvoří vzácnou výjimku v slovansky měkkém prostředí českém. Je to jistě vliv krve cizí, snad slovenské, která obsahuje více vůle, temperamentu a sebevědomí. Bohužel, tyto své organisační schopnosti Masaryk postavil v Americe cele do služeb bolševických.“ [59]

Referencie:

50 Soukupová, Židovská menšina ve 20. letech, s. 118.

51 Stačí jen pohlédnout na některá jména zakládajících členů této Masarykovy strany, abychom zjistili, že v nichžidovský element ne-li převažoval, pak alespoň značil velký vliv. Herben připomíná, že „o programu pracovali a sjezdu se účastnili: dr. Körner, dr. Gruber, prof. Horáček, prof. Drtina, dr. Taussig, dr. Bouček, dr. E. Lederer, dr. Veselý, J. M. Podhorský, dr. Maysl, prof. Jakubec, dr. Krouska, dr. Weinfurter, učitel K. Štech, Čeněk Dušek, dr. Tobolka, Th. Kratochvíl, učitel Konrád Pospíšil, prof. Rubeška, prof. Jokl, učitel V. Beneš, dr. Kraicz, učitel Nigrin, dr. Šikl, MUdr. Kalandra, prof. Kraus, dr. Vogl, žurnalisté Hevera a Šašek, dr. Joachim… (…) Pozdravy ke sjezu poslali advokát Pinsker z Votic, lékař Kudrna z Netolic, ředitel dr. Jičínský z Jindřichova Hradce, úředník Franz z Rosic, lékař Šípka z Fryštáku, evangeličtí faráři Lát, Miler a Hrejsa, advokát Holý ze Sušice, lékař Drož ze Žďáru, notář Lederer z Jemnice, velkostatkář Schwarz z Lidkovic, učitel Šindelář z Jihlavy, dr. Seidl z Brna, dr. Eisner z Velvar, učitel Breiter ze Svojanova…“ (Herben, s. 92).

52 ROKYCANA, Jaroslav: Přátelé v nouzi; in: Masaryk a židovství.

53 PRAŽÁK, Albert: Politika a revoluce, s. 23.

54 FRANKL, s. 301.

55 HERBEN, Jan: Masaryk o Židech a antisemitismu; in: Masaryk a židovství.

56 HERBEN, Masaryk a židovství, s. 276.

57 V rozhovoru s Emilem Ludwigem: „Já jsem znal velmi dobrou knihu berlínského profesora Stracka, která nesmyslnost židovské rituální vraždy dávno vyvrátila. Pro mne to bylo vyřízeno. Ale neviděl jsem, proč bych měl vystoupit, už proto, že celá věc byla řízena německými antisemity z Vídně. Tu za mnou z Vídně přijede jeden z mých bývalých žáků, spisovatel Münz: ,Jak můžete strpět, aby se něco takového dělo? Musíte se do toho pustit! ́Řeknu ovšem ne, jsem zaměstnán jinými věcmi,“ bránil se údajně Masaryk svému zatažení do hilsneriády. To se ale psal rok 1899.

58 Rys, s. 231.

59 Memorandum, s. 26.

Zdroj: Adam B. Bartoš – Obřezaná republika I – TGM a Židé

Knihu si môžete zakúpiť v našom kníhkupectve