Veřejné akce jsou pro národní opozici skvělou příležitostí k tomu, představit se veřejnosti jako alternativa k současnému prohnilému systému. Zvykli jsme si již na to, že jsou tyto akce doprovázeny mediální hysterií , absurdními bezpečnostními opatřeními nebo povykem různých pochybných postaviček označujících se za „bojovníky za lidská práva“ nebo „antifašisty“. Tyto faktory zřejmě v současné době nemůžeme nijak ovlivnit. Osobně však za nejškodlivější element veřejných shromáždění považuji některé jejich samotné účastníky. Nejedná se bohužel o pár jednotlivců, ale jde o poměrně rozšířený jev.