Sedm mýtů o migraci, které je nutné vyvrátit – aneb Kde domov můj. Video

Úvod

„Potřebujeme více chránit hranice, abychom mohli bojovat s migrací“. „Migranti jdou pouze po našich sociálních dávkách“. „Migranti nám kradou práci“.

Ačkoliv je základ těchto argumentů vratký, tyto mýty o migraci je běžně možné slýchat po celé Evropě. Jsou zavádějící, staví migranty do role obětních beránků a kladou jim za vinu sociální a ekonomické problémy, kterým Evropa čelí. Navíc v časech evropské krize tyto mýty pomáhají nárůstu xenofobních a populistických proudů, které získávají na síle v mnohých státech Evropské unie.

Migranti, kteří již v Evropě žijí, se podílejí významnou měrou na HDP a ekonomice a pracují často na pozicích, o které nemají Evropané zájem. Jak ukazují demografické změny, Evropa bude potřebovat ještě více migrantů, aby si udržela svoje bohatství a sociální stát.

A přesto, mnoho migrantů, kteří zde již pracují, musí čelit nejistým pracovním a životním podmínkám a také dennímu porušování jejich lidských a pracovních práv. Přetrvávající chudoba a sociální exkluze migrantů udržuje na některých územích ghettoizaci. Vedle toho se diskuse o integraci zaměřuje zejména na kulturní rozdíly, namísto lidských práv a sociálních problémů. Evropské migrační a integrační politiky proto musí být přehodnoceny tak, aby zahrnovaly důvody, proč migranti opouštějí své domovy (nedostatek důstojné práce, nezaměstnanost a chudoba) a zaměřily se na občanskou a sociální úroveň, aby Evropa mohla rozvinout přístup k migrantům, založený na právech. Klíčovým krokem k tomuto úkolu je boj s mýty o migraci. Práva migrantů jsou lidská práva!

Mýtus č. 1 – Nelegální migrace je rostoucí problém, který vyžaduje větší zabezpečení hranic 

Zvýšené zabezpečení hranic není řešením nelegální migrace, založené na právech. Podle Eurostatu hostí EU asi 32 milionů migrantů a je odhadováno, že mezi těmito je pouhých 6 – 15% nelegálních migrantů. Zvláště zajímavé je podívat se na to, jaká rizika museli tito lidé podstoupit, aby se vůbec na cestu vydali. Jak sdělil vysoký komisař OSN pro uprchlíky, z počtu 55 000 lidí, kteří se pokusili vejít do EU, se nejméně 1500 buď utopilo anebo zmizelo.

Mýtus č. 2 – Migranti jdou pouze po našich sociálních dávkách 

Legální migranti tvoří významný podíl na našem HDP a ekonomice, pracují často na pozicích, o které není mezi Evropany zájem. Domácí práce, tj. zabezpečování rodin a domácností, je významnou činností a zdrojem příjmů pro miliony lidí. Po celém světě miliony pracovníků v domácnostech uklízí, vaří, starají se o děti a starší osoby a pracují na dalších úkolech pro domácnosti . Většina zaměstnanců v domácnostech jsou ženy a migranti s nelegálním statusem. Jsou nuceni žít v domech jejich zaměstnavatelů a jsou velice náchylní k vykořisťování. Služby, které poskytují tito pracovníci, i když jsou neviditelní, protože pracují za zdmi domácností, významně přispívají k evropskému bohatství a blahobytu. Takže migranti vlastně de facto sami přispívají k udržování „našeho“ sociálního systému.

Mýtus č. 3 – Migranti kradou naši práci

Evropa potřebuje více migrantů. Vzhledem k demografickým změnám bude střednědobě a dlouhodobě Evropa potřebovat imigranty. Předpovědi uvádějí, že dojde k výpadku lidských zdrojů v několika sektorech včetně zdravotnického a sociálního. V evropské sedmadvacítce mezi roky 2008 a 2060 vzroste populace ve věku nad 65 let o 79%.

Mýtus č. 4 – Většina migrantů jsou uprchlíci a žadatelé o azyl

Většina migrantů je donucena opustit své domovy a hledat si práci. Chudoba a nedostatek důstojné práce jsou důvody mezinárodní migrace, zejména v rozvojových zemích. Ve skutečnosti 90% veškeré mezinárodní migrace jsou migranti za prací se svými rodinami . Většinou jde o jedince s nejméně 10 lety formálního vzdělání, kteří hledají jinde lepší pracovní příležitost.

Mýtus č. 5 – Peníze, které migranti zasílají domů, pomáhají rozvoji

Jednou z priorit v evropských dokumentech o migraci  je role remitencí, tj. peněz, které jsou posílány migranty zpět svým rodinám do zemí původu. Remitence tvoří větší objem prostředků než Oficiální rozvojová pomoc a podle čísel světové banky jde o druhý nejvyšší zdroj příjmů pro rozvojové země po přímých zahraničních investicích. Remitence, které jsou posílány do rozvojových zemí, jsou nejčastěji utraceny na domácí spotřebu a v menší míře také na vzdělání, zdravotní péči a mikropodnikatelské aktivity. Nejsou užívány pro financování velkých infrastrukturních projektů nebo investic, které by vytvořily pracovní místa.

Mýtus č. 6 – Jen ti, kdo nevidí skutečný problém, tomu říkají rasismus

Populistické a extremistické politické strany získávají podporu a v současné době jsou jejich zástupci v parlamentech v 16 členských zemích EU. Součástí jejich strategie je propojit rostoucí socio-ekonomické problémy s migranty. Migranti nemohou být obviňováni z rostoucích sociálních problémů v EU. Tento „nový rasismus“ kombinuje rétoriku klesajících sociálních práv, rostoucí chudoby a idejí liberalismu s nenávistí k multikulturalismu a migraci. Tyto skupiny také volají po restrikcích v systému sociální péče a ochrany pro rodilé občany. Příklad najdeme na webových stránkách holandské strany svobodných, kde lidé mohou napsat, zda si myslí, že ztratili práci kvůli imigrantovi anebo mohou popsat problémy údajně páchané migranty, jako jsou kriminalita, alkoholismus, drogy, skládky anebo prostituce. Tato rétorika „ nejdříve se postarat o nás“ se šíří a je podporována díky mnoha mýtům jmenovaným v této stati. Jsme svědky rostoucího názorového proudu hlásajícího anti-migrační politiku, kterou doprovází o něco mírnější hlas politických stran, které si pomalu osvojují rétoriku skepticismu vůči migraci.

Mýtus č. 7 – Jakmile migranti dorazí, pošlou si pro své rodiny

Běžné nedorozumění tkví v tom, že migranti usilují o to, aby se mohli v Evropě usadit natrvalo a poté si dovézt i svoji rodinu. Je to pociťováno jako způsob, jak maximálně využít náš sociální systém. Sjednocení rodiny je základní právo. Ačkoliv je právo na sjednocení rodiny základním právem, hodnotící zpráva Evropské komise z roku 2008 říká, že přetrvávají nedostatky v implementaci Evropské směrnice v členských státech EU A co víc, přetrvávají mnohé překážky pro sjednocení rodin, např. požadavky na zdroje a ubytování, vysoké poplatky a komplikovaná dokumentace a dlouhé čekací doby. Skutečný přístup k migraci, založený na lidských právech, musí zaručovat právo rodiny na sjednocení a musí k tomu mít nástroje.

Text je jen velmi stručným výtahem jiného velmi obsáhlého s názvem Vyvracení mýtů o migraci, který pochází z roku 2012. Kdy vyšel mi však nepřijde natolik podstatné jako to, KDE vyšel.

Rada pro mezinárodní vztahy, předseda Jiří Dientsbier

Článek „Vyvracení mýtů o migraci“ vyšel  na stránkách RMV – Rady pro mezinárodní vztahy, které předsedal Jiří Dienstbier a od roku 2011 jí předsedá Jiřina Dientsbierová. Zde část jeho úvodního slova: „Rada pro mezinárodní vztahy, založená v roce 1994, je veřejné nevládní sdružení, které vytváří prostředí pro společné přemýšlení o evropských a globálních souvislostech naší existence.“

Jiří Dienstbier a Jiřina Dienstbierová

„Rada nezaujímá stranická stanoviska. Hosté, členové, účastníci debat a autoři publikací Rady vystupují sami za sebe. Radu pro mezinárodní vztahy a její klub garantují významné osobnosti českého i mezinárodního politického, hospodářského, náboženského i kulturního života, jejichž jména jsou zárukou plurality.“

Rada pro mezinárodní vztahy nejen prezentovala text o mýtech, které je nutné vyvrátit v souvislosti s migrací, ale nedávno zorganizovala i soutěž na téma „Kde domov můj“, ve které se žáci Česka, Rumunska a Velké Británie měli vyjádřit, jestli za domov považuji svou zemi či planetu jako celek, více o tom  zde. Celé úvodní slovo Jiřího Dienstbiera a témata, kterými se Rada pro mezinárodní vztahy zabývá, jsou zde. Její současné složení je zde.

Rada pro mezinárodní vztahy  (CFR) vznikla v roce 1921

Rada pro mezinárodní vztahy (anglicky The Council on Foreign Relations – CFR) je neziskovou organizací složenou ze 4900 členů se sídlem v New Yorku a s další kanceláří ve Washingtonu, DC. Byla založena v USA v roce 1921. Vydává think tank a specializuje se na americkou zahraniční politiku a mezinárodní vztahy. Její vedoucí členská základna je složena z politiků, více než tuctu státních tajemníků, CIA ředitelů, bankéřů, právníků, profesorů a majitelů mediálních agentur. CFR propaguje globalizaci, volný obchod, finanční předpisy o nadnárodních korporacích a hospodářské konsolidaci do regionálních bloků, jako je NAFTA (Severoamerická dohoda o volném obchodu) nebo EU) a vyvíjí politická doporučení, která odrážejí tyto cíle.

Na shromáždění CFR se setkávají vládní úředníci, majitelé nadnárodních firem a prominentní členové inteligence.  CFR publikuje měsíčník pro zahraniční věci (bi-monthly journal Foreign Affairs), provozuje David Rockefeller Studies Program, který ovlivňuje zahraniční politiku prostřednictvím doporučení k prezidentské administrativě a diplomatickému sboru, jak svědčit před Kongresem, komunikovat s médii a publikovat v otázkách zahraniční politiky.

Jak je uvedeno na internetových stránkách CFR,  posláním je být „zdrojem pro své členy, vládní úředníky, obchodní manažery, novináře, pedagogy a studenty, občanské a náboženské vůdce, a další zainteresované občany, s cílem pomoci jim lépe pochopit světové dění“ (zdroj a více Wikipedia). 

Mýty o migraci nebyly mýty – dá se proces zastavit?

Od roku 2012 dění pokročilo a ukazuje se, že co bylo považováno za mýty, se stává skutečností, což uznává i evropská globalizační vůdkyně A. Merkelová a i další zastánci migrace. Ale je ještě čas něco změnit, když jde o tak dlouhodobě naplánovaný a řízený proces? Rada pro mezinárodní vztahy v Česku funguje od roku 1994 a to pod vedením Havlova přítele Dienstbiera. Dientsbier mladší se svým americkým občanstvím jako jeden z vůdců českých sluníčkářů jde ve šlépějích otce. A v souhrnu všechny ty postkomunistické loutky, vedené ambicemi a touhou po moci, jen naplňují to, o čem mezi jinými i nezisková organizace CFR rozhodovala v minulosti a zatím se stále snaží rozhodovat – jak ukazuje video, kde m.j. excelují Albrightová a Clintonová:

Ve Wikipedii je u odkazu „Rada pro mezinárodní vztahy“ uvedená věta: „Národ je nejvlivnější zahraniční politika think tanku“ . To přímo vyzývá dodat Pjakinovu větu: „Kdo se nezajímá o politiku, o toho se začne zajímat politika“.  A k tomu větu, že „Že žába se vaří pomalu“ . Ve věcech zásadních pak opravdu velmi, velmi pomalu a jestli národy poté, co si volili ty politiky, které volili,  politiku migrace (a nejen migrace) zastaví ve fázi, kdy už je za dveřmi, v tom nejsem optimista.  Na to už jí mocní světa věnovali příliš mnoho energie a času a zpracovali příliš mnoho loutek, které se jim nevzepřou. Na druhou stranu – takové pokusy s Evropou už tady byly za Napolena a za Hitlera a víme, proč neprošly…

-Pozorovatelka-  5.2.2015