O globálním prediktorovi a o možnosti globalizační moc zastavit. A o světové moci tentokrát americkým pohledem – video

Do nedávného článku na téma přistěhovalecké politiky EU („Sedm mýtů o migraci“) jsem vložila video, kterému se zřejmě nedostalo takové pozornosti, jakou by si zasluhovalo a jak bych si i já představovala. Proto jej vkládám znova s tím, že chci zdůraznit, že je v podstatě o  tomtéž, co se do povědomí lidí dostalo z pravidelných pořadů V.V.Pjakina, tedy o GP (globálním prediktorovi). Tento zavedený a stále více zprofanovávaný výraz, kdy se dnes kdekdo tváří, že má nastudováno vše, co Pjakin doporučuje ke čtení, nemám ráda a začínám na něj být alergická stejně jako na lidi, kteří prohlašují, že mají Pjakina v malíčku. Já jsem vše doporučované nečetla, proto v dalším zůstanu u svého označení „světová moc“ a Pjakinovi se omlouvám, jestli jej v článku přesto zmíním.

O „světové moci“  je i opětovně vložené video s názvem „Psychologie moci“. Pro ty, kteří se mně nejen pod výše zmiňovaným článkem ptají na můj názor, kdo a co si myslím, že je ten GP, je to moje odpověď, že nikdy jsem si nemyslela a napořád nemyslím, že jde o nějakou bytost, žijící tisíce let či snad o bytost mimozemskou. Podle mě jde pouze o mocenský systém, převzatý a pokračující od Egypťanů, což má logiku v tom, že egyptská kultura byla v historii nejdéle trvající kulturou a v lidské historii byla jedinou (!), která přežila to, co se jmenuje „lámání Věků“ (mám na mysli období cca dva tisíce let p.n.l., kdy všechny tehdejší kultury padly – kromě Egypta, psala jsem o tom např. zde či zde).

Za další chci opětovným vložením videa odpovědět těm, kteří očekávají, že současná alternativní média snad mohou tuto po staletí trvající a k dokonalosti dovedenou světovou moc prolomit – že k tomu snad poskytnou jak návod, tak vedení. Alternativní média nemohou dělat více, než osvětlovat, proč se děje to, co se děje, resp. osvětlovat, do jaké fáze vlády nad lidstvem „světová moc“ dospěla. Jde o proces, táhnoucí se přes generace a stejně tak pouze přes generace je možné tento proces zastavit, zvrátit. Alternativní média k tomu poskytují to nejdůležitější,  informace (tedy pokud nesklouznu pouze ke zprávám ze dne na den, aniž by osvětlovala jejich souvislosti).  Zde hraje nezastupitelnou roli internet a kdyby existoval už například za pádu Berlínské zdi, věci by možná – ale opravdu jen možná, protože lidé jsou jako ovce – dnes vydaly jinak.

Dokument „Psychologie moci“

Nebudu teď rozebírat, jak se původně egyptská moc do světa šířila přes tehdejší „lámání Věků“, tzn. na konci Věku Berana a začátku Věku Ryb, tedy když vynalezla křesťanství, o cca tři století později papežský stolec a o nějakých cca 5 století pak islám. Nebudu rozebírat, jak v 18. století přes americkou a francouzskou revoluci vytvořila republiky a tím občany a především vytvořila Spojené státy. Jak se Napoleonem snažila ovládnout Evropu i Rusko, jak revolučním rokem 1848 pracovala na dalším rozkladu monarchií a na překreslování hranic, což se ji obojí podařilo první světovou válkou, kdy zrušila i poslední monarchii – ruskou a hned na to tam „rudou revolucí“ s pomocí Lenina poprvé zavedla systém, který ve finále má nahradit ideologii z přelomu Věků, tzn. z počátku našeho letopočtu, a to křesťanství. Na tom se od ruské říjnové revoluce pracuje tak, aby marxismus, tento vyšší level křesťanství, byl za současného lámání Věků (konec Ryb a začátek Vodnáře) zaveden na celé zeměkouli, ale ani to teď nebudu rozebírat.

Jak šel od dob Egypta čas, tak přicházela nejen poznání o skutečné velikosti světa, což znamená nejen o lidstvu jako celku, ale především o zdrojích planety, ale vědecko-technologický pokrok nabízel i stále sofistikovanější prostředky k moci nad všemi a vším. Ale na co systém mohl a může sázet  v každé době, je touha jednotlivců po moci a po vzhlížení k autoritám (přesněji k „autoritám“) . Jinak řečeno – stačí najít „správně“ ambiciózní adepty (nejlépe už na universitách, kde se ambice pojí i se schopnostmi) a „vůdcové světa“ mají jistotu, že realizaci jejich plánů nic neohrozí. Respektive, že davy budou skákat tak, jak oni pískají.

Dvacáté století dovedlo tento systém k naprosté dokonalosti tím, že není místa na zemi, kde by světová moc neměla své lidi a kde by nebyl realizován světovou mocí zavedený systém vládnutí. Nejde o nic jiného, než o tu pyramidu, jejíž špičku nevidí (neznají) ani ti, kteří „sedí“ hned pod ní, jak to ukazuje zmiňované a mnou opětovně vložené video:

Vkládám volný přepis podstatných částí videa :

Úvod – Někteří z nejmocnějších mužů USA v byznyse a výrobních odvětvích mají z někoho a z něčeho strach. Vědí, že je to moc, která je tak organizována, tak nehmatatelná, tak pozorující, tak provázaná, tak úplná, tak všudypřítomná, že o ní raději nemluví nahlas, pokud ji. odsuzují.  Honba za mocí je hnací silou historie, vždy byla a vždy bude. Ti, kdo si tento princip neuvědomují, nejsou ve velké šachové partii historie ušetřeni, ale jsou manipulováni silami, které nechápou. Z pohledu těch, kteří hru ovládají, je samozřejmě výhodnější ovládat obyvatelstvo neuvědomělých pěšáků, než mít řadu odpůrců, kteří jsou schopni postavit se jim účinně na odpor. Za tímto účelem bylo vždy v zájmu vládnoucí třídy vytvářet iluze, které zahalují pravou podstatu mocenské hry. V roce 1921 vznikla tzv. „teorie výroby souhlasu“.

Čas 15:08 – „Vědomá a inteligentní manipulace organizovaných zvyklostí a názorů je důležitým elementem v demokratické společnosti. Ti, kteří manipulují tento skrytý společenský mechanismus, jsou neviditelnou vládou, která je skutečnou vládnoucí mocí naší Země.“ –  Edward Bernays, dílo „Propaganda“, 1928. Toto je reálná skutečnost a její tvůrci ji okomentovali, protože se přímo podíleli na jejím vzniku.

Čas 16:03 – Dokument „14 bodů“ hovoří o nutnosti vytvoření Společnosti národů, předchůdce dnešní OSN. Po Pařížské mírové konferenci v roce 1919 došlo v hotelu Majestic k setkání s řadou britských diplomatů, aby bylo prodiskutováno vytvoření stálé instituce. Setkání vedlo k rozhodnutí spojit síly se skupinou vysoce postavených kapitánů bankovnictví, výrobní, obchodní a finanční sféry… 29. července 1921 tyto skupiny vytvořily Radu pro mezinárodní vztahy, známou po zkratkou CFR. Rada pokračovala v budování členské základny, tvořené nejmocnějšími podnikateli, politickými vůdci a korporacemi. Členy jsou Goldman Sachs, GP Morgan, IGP Morgan, Chevron, Exxon Shell, BP Oil, General Electric….

Čas 24:36 – Obama hovoří, jak jsou všichni politici školení, vítá Brzezinského a potvrzuje, jakou je loutkou. Následuje popis členů CFR – světových hráčů americké politiky…

Čas 28:50 – Carroll Quigley, který působil v americké politice, sepsal své názory v knize „Tragedy and Hope“ (Tragédie a naděje). Jde o hutný a vysoce detailní historický svazek, který pokryl světové dějiny od roku 1914 s důrazem na analýzu hnacích sil civilizace. V polovině knihy následují tvrzení: „Mezinárodní anglofilní síť, která operuje způsobem, který by radikální pravice označila za komunistický, existuje již po dobu jedné generace. Tato síť nemá žádný problém spolupracovat s komunisty nebo s jakoukoliv jinou skupinou a často to také dělá. Vím o činnosti sítě, protože jsem ji studoval dvacet let, počátkem 60. let mi bylo umožněno studovat její tajné materiály. Nemám k síti averzi, protože jsem byl její součástí, ale hlavním názorovým rozdílem je fakt, že síť si přeje zůstat utajená a já věřím, že její úloha v dějinách je dost významná na to, aby se o ní vědělo.“  Quigley specificky identifikoval CFR a spolu s ní Ústav mezinárodních věcí jako klíčové rozcestníky sítě společenství Kulatého stolu a potvrdil jejich blízký vztah k bankovnictví a finančníctví.

Ústav mezinárodních věcí, známý jako Chatham house, je sesterskou organizací CFR. Byl založen v roce 1920 a jeho pobočky dnes jsou v Austrálii, Belgii, Francii, Itálii, Portugalsku, Norsku, Polsku, Finsku, Maďarsku, Švédsku, na Novém Zélandu, v Jižní Africe, Nigérii, Pákistánu, Singapuru, Japonsku a v dalších zemích.

30:36 – Kennedy: Protože dnes čelíme po celém světě monolitické a nemilosrdné konspiraci, která z větší části spoléhá na utajené prostředky pro rozšíření své sféry vlivu, na infiltraci místo invaze…. Je to systém, který vynaložil obrovské lidské i materiální zdroje k vybudování uzavřené a vysoce efektivní mašinérie, která kombinuje armádu, diplomacii, tajné služby, ekonomické, vědecké a politické aktivity. Její činnost je tajná…

Tajný klíč Rady pro zahraniční vztahy (CFR) a jiných skupin kulatého stolu k ovládnutí moci spočívá v chytrém uplatňování technik, které vyvinul právě Bernays. Za 1) Vytváření pečlivě vykalkulované asociace mezi podvědomým strachem a touhami jednotlivce, přičemž je spoléháno na lidskou touhu cítit se důležitý a mocný, viz citát: „Všechno, co vy nebo já děláme, vychází ze dvou motivů – ze sexuální touhy a z touhy být skvělý“, Z.Freud. 2) Přímo nebo nepřímo je veřejnost ovlivňována tím, že jsou ovlivňovány vůdčí postavy, které utvářejí veřejné mínění a autority jsou vytvářeny tak, aby je ostatní chtěli následovat . 3) Rada pro mezinárodní vztahy jedná podle pravidla : „Iniciovat společenské mínění za účelem konformity, tzn. vytváření společenského souhlasu s názorem většiny.“

V závěru videa následuje doporučená četba a úplně v závěru doporučení, aby video bylo šířeno. Nejen tím velmi připomíná pravidelné relace V.V. Pjakina. To hlavní však vidím v tom, že americké video je v podstatě popisem toho, kdo je „světová moc“ (kdo je ten GP).

Kdo je světová moc (GP)?

Rada pro mezinárodní vztahy je vlastně první globalistickou organizací. Jakožto nezisková prominentní organizace se na řízení světa podílí mnohem více, než kterýkoliv politik, který není jejím členem, navíc sdružuje ty nejbohatší firmy a lidi světa, které dohromady platí volební kampaně všech politiků. Jak je zřejmé z videa, nemá problém spolupracovat jak s komunisty, tak s jakýmikoliv jinými systémy (IS?). Za dobu své existence se nejen přes vlastní odnože (v Česku Rada pro mezinárodní vztahy od roku 1994), ale i přes různé sesterské organizace a přes jiné „kulaté stoly“ rozšířila do celého světa.

Co je přitom nejpodstatnější je, že tato vrcholná globalistická organizace od začátku sází na dvě věci: na lidskou touhu po moci a na lidskou sexualitu.  Představu o tom, kdo má být uznáván jako autorita, se jí mezitím podařilo dokonale zdeformovat, zatímco lidstvo bylo zpracováno k tomu, že plná peněženka, konto v bance, dům ve správné čtvrti a správné značky auta či oblečení jsou tím jediným, co se cení. K tomu byla lidstvu nádavkem vnucena představa, že sexuální svoboda je vrcholem štěstí (viz homo politika). Po několik generací, a obzvláště po roce 1989, světová moc nečiní nic jiného, než že do řad politiků vybírá adepty, kteří budou dostatečně ambiciózní k tomu, aby diktát o podobě „autority“ naplnili (a do této kategorie spadá i velká spousta podnikatelů, kteří nehledí na to, co tvoří, ale na to, kolik to vynese), zatímco občané touží dostat se na jejich úroveň, tzn. stát se stejnými „autoritami“. Těm, kterým se to nepodaří, je nabízeno „štěstí“ v podobě sexuality a konzumu (a jde o konzum jak přes supermarkety, tak přes televizní zábavu ve stylu „Dejte lidu chléb a hry“). V podstatě jde o velmi jednoduchý prostředek vládnutí, protože život každého jedince je ovládán dvěma potřebami – v rámci diktátu panující doby uspokojit své ego přes právě platné společenské postavení, a k tomu uspokojit svou sexualitu.

Jako chobotnice tento systém moci rozestřel svá chapadla na celý svět a v současnosti už má ve své moci politiky celého světa. O těch lze říci, že to jsou vždy ty nejambicióznější loutky ze všech. Jsou to tzv. „technici moci“, kteří budou poklonkovat jakémukoliv systému, pokud jim umožní naplnit společenské ambice.

Kam tím mířím a proč tvrdím, že je pozdě něco změnit?

Časový úsek jednoho lidského života, ať už v pozici politické či podnikatelské „autority“ či v roli zpracovaného občana,  je pro světového vůdce jen malým krůčkem v jeho plánech. V jeho hře jsou politici i občané vždy jen pěšáky na velké šachovnici, ve které on hraje svojí hru. Najednou sice žijeme v době, kdy je jeho hra stále více odhalována, ale s tím si světový vůdce již nemusí dělat starosti, protože jeho hra mezitím dospěla do fáze, kdy už zbývá pouze poslední „šach-mat“. Jinak řečeno – „žába je uvařená“ a do velkého finále globalizace už zbývá pouze střet křesťanů a muslimů. Kdo by se chtěl vzepřít, ten má smůlu – jednotlivé státy jsou geopoliticky, vojensky a především ekonomicky tak propojeny, že opustí-li současný globální systém, nepřežijí.

Původní role každého státního-zemského útvaru, která zahrnovala vládce (dnes prezidenta), válečníka (armádu) a především zemědělce a řemeslníka (obhospodařování půdy a vlastních zdrojů,) byla nahrazena bankami a rolí papírků. Světová moc dnes nepotřebuje více, než ovládnout všechny banky, aby zároveň měla moc nad kterýmkoliv zdrojem na zemi. Zadlužení lidé a zadlužené státy – vše splnilo především tento účel, že o papírky už vůbec nejde, protože z těch se světová moc ani nenapije, ani nenají. Proto světová elita nemá problém přesunout centrum papírků (rozuměj banky) tam, kde ještě existují ty přírodní zdroje, které nemá přivlastněné. A které by opět bankami a lichvou chtěla ovládnout, tzn. do Číny a potažmo do Íránu a především – do té věčné překážky plánů, do Ruska.

Proč je Rusko nadějí pro celé lidstvo

Vrátím se ještě k videu, které jsem opakovaně vložila. V něm to může vypadat tak, že CFR, tzn. Rada pro vzájemné vztahy a všechny ty další navazující organizace na způsob „kulatých stolů“, vznikla proto, aby se USA nejen staly, ale především na věčné časy byly vůdčí zemí světa. Za dobu jejich cca 200 let trvající existence mohli mnozí američtí politici nabýt dojmu, že skutečně jsou to Spojené státy, kdo řídí svět. Ale nejen oni, ale především další země nějak zapomínají, že to byla Velká Británie, kdo je stvořil. Velká Británie, přes kterou světová moc po vzoru Egypta sází na dva sloupy své moci: světskou a kněžskou, přičemž světskou symbolizuje anglická královna a kněžskou od vzniku křesťanství Vatikán. A nejen američtí politici si neuvědomují, že je to Velká Británie, která světské žezlo právě předala Číně, čímž mám na mysli nejen vstup VB do čínské AIIB, ale především velkolepé přivítání čínského prezidenta anglickou královnou. ale že zároveň je to světová moc, kdo do budoucna nepočítá nejen s USA, ale již nepočítá ani s papežem (jak je vidno přes evropskou multikulti politiku, již nepočítá s křesťanstvím).

Američtí politici, kteří stále žijí v představě, že jejich státní politika = světová politika, dostávají usměrňující facky ze všech stran, přesto stále nechápou a jedou svou notu proti světu a především proti Rusku tak, jak k tomu byli téměř dvě stě let světovým vůdcem (GP) vedeni.

Evropští politici, kteří nás, Evropany, především zajímají, jedou na stejnou americkou státní notu a ono jim ani nic nezbývá, protože jejich ambice je dovedly do role vazalů USA. Ale časy se mění a obzvláště od loňského roku tak, že prudce, protože na příštího krále světa chce světový vůdce (GP) korunovat Čínu a potažmo s ní chce americkou moc v Evropě nahradit mocí íránskou. Což mimo jiné znamená to, že křesťanství má být nahrazeno islámem, resp. vytvořením kultury, která vzejde ze smísení obou náboženství.

Když si to shrneme, tak zájmem světového vládce (GP) je 1) konec USA a nástup Číny a 2) za účelem globalizace nahrazení evropského obyvatelstva smíšeným tak, jak o tom nedávno hovořil M. Donutil ve své dnes již slavné pohádce o Sněhurce. Shrnuto nejde o nic jiného, než že to, co dosud pro světovou moc (GP) plnily USA, to teď převezme Čína. Jak se k tomu Čína postaví (přijme roli příštího policajta světa?) je otázka a odpověď spočívá v tom, jestli je Čína schopná „číst mezi řádky“, tzn, jestli je schopná si uvědomit, že např. zavedení komunismu i kapitalismu právě v její zemi není náhoda.

Jediným, kdo je v současnosti schopen „číst mezi řádky“, se ukazuje pouze Rusko. Pouze Rusko pod vedením Putina jako rovnocenný partner vstoupilo do hry, kterou se světem hraje světový vůdce (GP). A jaký je jeho zásadní protitah na šachovnici? Shrnula bych jej do několika slov: „Dost bylo autorit, stojících na výši bankovního konta a na správných značkách, dost bylo ovládání lidstva přes honbu za penězi i za cenu lichvy a dost bylo propagování lidského štěstí přes sexualitu a dost bylo i diktátu Bible  – na řadě je lidské svědomí“ .

Ano, je zde velmi zásadní podstata, pro kterou si Rusko takový postoj může dovolit – jako obrovská země vlastnící vše, co člověk potřebuje k existenci, si na zcela „primitivní“ způsob může dovolit mít svého vládce (prezidenta co by moudrého stařešinu kmene), mít své válečníky (armádu, která nestojí na žoldu, ale na víře v to, co říká vládce-stařešina a tím na vlastenectví) a na svých zemědělcích a řemeslnících (tedy nikoliv na bankovních papírcích, ale na tom, na čem každý papírek stojí, tedy na půdě a přírodních zdrojích).  Země, která svou budoucnost může odvíjet od této základní („primitivní“) podstaty, si může dovolit odmítat „hodnoty“, do kterých i jí tlačí světová moc (GP) . Může si dovolit odmítat takovou podobu „autority“, jakou se přes banky podařilo vnutit všem napříč zeměkoulí. V neposlední řadě – může si dovolit obhajovat vlastenectví jako hodnotu, podle které určuje představu o autoritě a může si dovolit odmítání propagace takové sexuality, která není základem nejen pokračování rodiny, ale především není pokračováním těch kořenů, za jejichž zachování umírali předci.

Pointa článku

Ti, kteří se mě táží, kdo je GP (světová moc) – trvám si na tom, že mým pohledem jde o systém vládnutí, který je přes generace udržován z pokolení na pokolení a do jehož detailů jsou zasvěcování nejen ti, kteří jsou pokrevně nějak příbuzní, ale bez ohledu na to především ti, kteří se ukáží být nejschopnějšími a nejspolehlivějšími představiteli tohoto biblického lichvářského systému moci. Ta má základy v Egyptě, protože v lidské historii to byla jediná kultura, která přežila „lámání Věků“ (což se nepodařilo ani Babylonu, ze kterého Egypt čerpal). Z generace na generaci jsou zásadní historické události řízeny přes astrologii, numerologii a další techniky, které se světová moc od dob Egypta snaží před lidstvem utajovat, přesněji je zakazuje.

Ti, kteří si myslí, že současná alternativní média na tom mohou něco změnit – mohou, ale pouze jako zdroj informací, protože v ostatním jde o generační proces stejně, jako o šlo o generační proces v tom, že tato moc dnes dosáhla takového stupně, jakého dosáhla. Proto Rusko natolik vsadilo na výchovu a vzdělávání a proto by i všichni ti, kteří dnes jdou do ulic, měli být smířeni s tím, že za svých životů se nemusí dočkat změny. Slovy jedné televizní reklamy -„špína je zažraná“. Přesto každý může přispět svým dílem, a to především v tom smyslu, že informace znamenají moc.

Neplánovaně a v vzhledem k aktuální situaci kolem demonstrací proti islamizaci Evropy – v televizi se objevuje Dienstbier mladší a dostává maximum prostoru, aby poslední události komentoval.  Ale byl to jeho otec, kdo v Česku v roce 1994 založil odnož ve videu zmiňované CFR, tzn. Rady pro mezinárodní vztahy a je to jeho matka, která ji dosud řídí! Tam hledejme odpověď pro jeho názory!

Je fajn, že lidé se ozývají a že pozitivně vítají každou zprávu či videa, která si týkají tématu uprchlíků. Ale – při vší úctě – to už jsou pouze výsledné kamínky toho, na čem světová moc (GP) léta pracuje. A kdo nepochopí podstatu, tzn. mozaiku celého dění, ten bude pouze válčit s větrnými mlýny. Ba co je ještě horší – aniž by si to uvědomoval, stane se součástí plánu přesně tak, jak to bylo dávno tomu očekáváno, předpokládáno a velmi vědomě řízeno!

A to se týká nejen těch loutkových pěšců politických, kteří nemají ani potuchy, do jaké hry v rámci svých ambicí vstoupili, ale, bohužel, i spousty těch občanů, kteří dnes žijí v přesvědčení, že díky Pjakinovi mají načteno a tedy ve všem jasno…. Pravda ale je taková, že žába je uvařená a že konflikty, ke kterým se schyluje, jsou přesně tím, s čím se počítalo jako s jistotou, kterou občané („ovčané“?) bez jakýchkoliv pochyb naplní.

Cesta z této pasti dnes nevede přes pouliční boje, ale přes bojkot všeho, co obě strany ke vzájemným bojům dovedlo.  Dokud křesťané nepřestanu podporovat konzum a lichvu, které je dovedly k tomu „blahobytu“, který mají a který si chtějí uchránit, a dokud muslimové nepřestanou po stejném „blahobytu“ toužit, vůbec nic se nezmění a obě strany zůstanou pouze dokonalými otroky systému globalizační moci a je úplně jedno, kolik jich po vzájemném souboji zůstane. Lidstvo jako celek je v krizi hodnot. A ať se dívám jak se dívám, pouze Rusko nabízí naprosto zásadní změnu hodnotového systému (a stokrát může někdo tvrdit, že pokud Rusko nepřijme ekonomický model Západu, tak zahyne). „Účel světí prostředky“ musí přestat platit, místo toho musí nastoupit ruské „Prostředky světí účel“.  Díky Bohu, že existuje Rusko s touto mozaikovitou představou o příštím fungování světa – a to bez ohledu na to, že je to běh na velmi dlouhou trať. Na druhou stranu – konečně někdo nahlas pojmenoval, že vítězství nad tímto dlouhodobým procesem moci je možné pouze s pomocí stejně dlouhodobé perspektivy vidění.

-Pozorovatelka-  7.2.201