Je skutečně přímá volba prezidenta „přímou chybou“, jak tvrdí A. Mitrofanov?

Komentátor deníku Právo Alexandr Mitrofanov se zamýšlí [1] nad, podle něj, ne zrovna šťastným řešením ve věci tzv. přímé volby prezidenta. Podle něj neměla být v Česku přímá volba, protože jsme prý nedosáhli úrovně občanů Švýcarska a i nadále jsme infikováni rudou infekcí, ze které se budeme ještě dlouho léčit. „Přímá volba se ukazuje jako jedna z největších chyb, které se tento doslova ubohý národ dopustil“, říká A. Mitrofanov.

     Nejsem žádný politolog, nemohu tedy věcně argumentovat o správnosti tohoto názoru, ale jako laik se domnívám, že přímá volba není špatná v důsledku nízké úrovně českých občanů, ale z hlubokého zklamání o neuskutečněných představách některých politiků a jistého segmentu občanů. Konstatování pana Mitrofanova o ubohosti národa, který dopustil přímou volbu, je těžká urážka všech občanů, protože na tom, jak volby proběhly, resp. s jakým výsledkem skončily, by nezměnila sebelepší úroveň občanů, když výsledek přímé volby byl největší porážkou právě těch lidí, kteří očekávali a věřili, že volby vyhraje jejich kandidát, Kchárl s hárem, tedy Karel Schwarzenberg.

   Porážka a zklamání těch, kteří v jeho vítězství nejen věřili, ale na jeho vítězství vsadili a plánovali svou bezproblémovou budoucnost, dnes tito lidé svádí přímou volbu na nízkou, dokonce ubohou úroveň národa. S tím je možno souhlasit, pokud do této ubohosti zařadíme právě ty, kteří se dodnes nemohou smířit s porážkou svého kandidáta, resp. s vítězstvím M. Zemana, který jim těžce zhatil vše, co si od přímo zvoleného prezidenta, pokud by jím byl Schwarzenbeg, slibovali. Právě tito lidé věřili, že ne kvůli občanům, ale kvůli sobě samým bude výhodou, když se přímá volba prezidenta prosadí. Pokud by tomu tak nebylo nevěřím, že by se politici nezasadili o to, aby zákon o přímé volbě prezidenta byl schválen. Při jejich schopnostech, které prokázali např. při schvalování zákona o církevních restitucích, vládních balíčcích apod., by to pro ně zcela jistě nebyl žádný velký problém. Ono je snadné neočekávanou prohru svést na občany, navíc na ně hodit plachtu ubohosti a nízké úrovně (IQ) jenom proto, že vývoj dalších událostí po zvolení Miloše Zemana prezidentem se neodvíjí podle jejich představ, zhatil jejich plány a svérázná politika M. Zemana je na hony vzdálená jejich představám.

     Pan Mitrofanov sice osobnost K. Schwarzenberga takticky nezmiňuje, nicméně není pochyb o tom, že v pozadí jeho úvah hraje významnou roli.   Podíváme-li se tedy na tuto záležitost z opačného úhlu pohledu, tedy v situaci, kdyby přímou volbu prezidenta vyhrál Karel Schwarzenberg pochybuji, že by se A. Mitrofanov stejně stroze a odsouzení hodným způsobem vyjadřoval o jeho přímé volbě a o lidech, kteří jej volili jako o voličích M. Zemana, které má za ubohé příslušníky českého národa. A. Mitrofanov by se stejně jako dnes musel ve svém kritickém hodnocení přizpůsobit společenské atmosféře, která by byla politickým děním ovlivněna. A to i za okolností, že Karel Schwarzenberg coby prezident by ve své funkci působil zcela nepochybně mnohem problematičtěji, než působí M. Zeman. Je těžké predikovat, co by bylo kdyby, nicméně jsem především přesvědčen o tom, že Karel Schwarzenberg byl na funkci prezidenta naprosto a zcela zásadně nevhodným kandidátem. Měl řadu handicapů, které by každý rozumný člověk uznal jako významnou překážku pro výkon prezidentské funkce.

     Přesto jej s vědomým a nekritickým přehlížením všech jeho osobních negativních nedostatků, s evidentní ideologickou zaslepeností, falešnou oddaností odkazu V. Havla, přehnaného zveličování a zbožňování jeho osobního kreditu a „šarmu“ , poukazování na jeho aristokratický původ, člověka s nedokonalou znalostí českého jazyka, zato prý hovořící s „noblesou“ aristokrata, člověka, který měl údajnou významnou mezinárodní prestiž, jej v přímé prezidentské volbě s plným nasazením podporovala nemalá část především pravicové politické scény spolu s lidmi z intelektuálního prostředí (umělci, herci, zpěváci, hudebníci, novináři, bohatí podnikatelé, VIP atd). Toto jsou zřejmě ti lidé, kteří podle pana Mitrofanova nemají dostatečnou úroveň, představující ubohost národa? Je na panu Mitrofanovi, aby se v tom rozebral.

     Je samozřejmé a logické, že samotná prohra jejich kandidáta na post prezidenta jakož i následné nenaplněné očekávání, téměř neakceptovatelný, svérázný výkon a činnost prezidenta Zemana nemůže uspokojit jejich představy ani jejich ego a proto také pan Mitrofanov soudí, že přímá volba prezidenta byla přímou chybou. Umím pochopit jak pana Mitrofanova tak i řadu dalších, kterých se zklamání tak hluboce dotýká. Přesto jsem přesvědčen, že prezident Zeman je, přes řadu (i mých osobních) výhrad, kritiky jeho osobního projevu a problematického jednání, pro ČR mnohem menší zlo, než kdyby byl prezidentem Karel Schwarzenberg. Osobnost prezidenta Miloše Zemana zhodnotí až sama historie a není pochyb, že ta teprve vyjeví jeho kvality.

   Bez obalu a jakýchkoli pochybností lze říct, že v případě zvolení do funkce prezidenta Karla Schwarzenberga by to bylo největší fiasko, jaké kdy by mohla ČR na mezinárodním poli sklidit. Je ovšem těžké o tom přesvědčovat lidi, kteří jsou těžce frustrováni skutečností, že chtěj nechtěj (častěji nechtěj) musí akceptovat prezidenta Miloše Zemana. Kníže Karel Schwarzenberg je už jen skomírající vysnělý aristokratický idol, pomalu odcházející do útrob zapomnění. Je opravdu těžké pro pravdoláskaře, sluníčkáře, pražskou kavárnu a havloidy se smířit se Schwarzenbergovou prohrou (zaplať pánbůh za ni) a za existenci extrovertního prezidenta v podobě Miloše Zemana. Ale takový je život.

Jiří B a ť a , 22. února 2016