Advokátka Klára Veselá-Samková je nepřehlédnutelnou postavou, která se ráda mediálně zviditelňuje. Poslední dobou se pokoušela uplatnit v politice. V té už působila krátce po revoluci, když v roce 1990 byla zvolena do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Následně v roce 1991 přešla ze zanikajícího Občanského fóra (byla zvolena za Romskou občanskou iniciativu) do ODS. Členkou byla do roku 1999, poslankyní do voleb v roce 1992.

JUDr. Klára Samková – z rodinného veselého alba

Po více než dvaceti letech se angažovala na radnici Prahy 2, kam byla zvolena za TOP09. Upoutala na sebe velkou pozornost při obhajobě tzv. mačetářů, romských útočníků, kteří mačetami napadli hosty v novoborském baru. Své oběti sekali hlava nehlava a nejvážněji zraněný muž má doživotní zdravotní potíže a kus lebky mu nahradila titanová destička.

Tehdy Klára Samková spustila doslova mediální frontální útok, přičemž chtěla zastupovat všech pět útočníků najednou. Soud ji následně z obhajoby odvolal, což Klára Samková považovala za útok na svou osobu a dozorující státní zástupkyni Lenku Bradáčovou označila za populistku se scénářem, jak klienty Samkové odsoudit. Dlužno dodat, že následně obdrželi útočníci za pokus o vraždu tresty okolo 17 let nepodmíněně.

Zažalovala matku nejvíce zraněné oběti pro pomluvu. Svůj spor nakonec prohrála. V této situaci se rozhodla kandidovat v první přímé prezidentské volbě. Ačkoliv neměla příliš šancí, hýřila optimismem a v rámci kampaně se rozhodla, že sběrači povinných podpisů nutných k podání přihlášky budou nosit masku s její tváří (viz foto). Na svou kandidaturu získala místo požadovaných 50000 podpisů jen několik set, a po odečtení falešných hlasů ji zbyla z celkového počtu nasbíraných podpisů pouhá desetina.

Následně se ukázalo, že tato fraška měla jen jeden cíl, a to podání trestního oznámení kvůli pravidlům prezidentské volby. Ani tato žaloba ji nevyšla. V této době se dala dohromady s dalším neúspěšným kandidátem Tomiem Okamurou. I on měl značné procento falešných hlasů, a tak nebyl mezi kandidáty připuštěn. Následovala další žaloba a Klára Veselá-Samková Tomia Okamuru v této při zastupovala. Ani tato žaloba nebyla úspěšná.

Společně s Tomiem Okamurou a Vítem Bártou se stala spojením s hnutím Slávka Popelky jednou z nejvýraznějších person tohoto obskurního spolku. Tomio Okamura umně využil Slávka Popelky, převzal jeho ideu o všeléku zvaném referendum a založil si své vlastní hnutí Úsvit, které pojmenoval podle knihy ekonoma Kohouta. Slávek Popelka poté v dubnu 2013 při protestu zhruba dvacítky lidí před Úřadem vlády najel vozem do zasahujícího policisty a byl obviněn z násilí proti úřední osobě. Ekonom Kohout se od Tomia Okamury distancoval.

Hnutí Tomia Okamury čítá pouhých 9 členů a podle stanov je zakladatel prakticky neodvolatelný. Projevuje se jako typický populista, kdy rád říká to, co chtějí lidé slyšet. Často jsou jeho názory na hraně rasismu a národnostní nesnášenlivosti. V poslední době se ukázalo, že svůj Úsvit tuneluje fakturami za odvedenou práci, přičemž na Štědrý den loňského roku údajně pracoval 18 hodin. Každý měsíc svému hnutí fakturuje částku okolo jednoho milionu korun.

Tomio Okamura zařadil na kandidátku do parlamentních voleb Víta Bártu, ale ten ve volbách propadl. Kláru Veselou-Samkovou prosadil jako lídra kandidátky do Evropského parlamentu. Paradoxně ale Klára Samková narazila na svou doménu, medializaci. Reportérům Radiožurnálu se podařilo zjistit, že odkoupila od české spořitelny pohledávku ve výši 21 milionů za částku 9 milionů. Na tom by nebylo nic tak moc zarážejícího, protože bankovní domy své pohledávky odprodávají držíc se zásady, že je lepší alespoň něco než nic.

Při odkupu ale je stanovena podmínka, že nabyvatel pohledávky nesmí mít nic společného s dlužníkem a Klára Samková odkoupila pohledávku právě pro dlužníka. Svým způsobem dobrý obchod. Firma si vzala úvěr 30 milionů, 9 splatila řádně a za 9 svůj dluh odkoupila. Klára Veselá určitě rovněž nepřišla zkrátka, ale firma si tímto postupem přišla na nějakých 10 milionů.

Takový postup je přinejmenším nemorální a je na pováženou, zda takové jednání nepovede advokátní komoru k ráznému kroku vůči Kláře Samkové. Ta své jednání nechce komentovat a Tomio Okamura v něm nevidí nic špatného. Přesto se po pár dnech, jak zjistil náladu a reakce veřejnosti, rozhodl dát Samkové ultimatum. Buď odstoupí sama nebo bude odvolána.

„Tato kauza souvisí s výkonem mojí advokátní činnosti. Objevuje se přesně 14 dnů před volbami do Evropského parlamentu, čili má timing na dobu, v níž není už z technického hlediska možné se z nařčení jednoznačně očistit ani být tzv. usvědčena. Tento stav v České republice kopíruje situaci v Itálii od roku 1992, kdy policejně-prokurátorská akce „Čisté ruce“, posvěcená tamními soudy, v podstatě roztrhala politický systém i italskou ekonomiku. Nemíním být podobnou obětí a hodlám vzdorovat tomu, aby se podobnou obětí jako Itálie stala i Česká republika. Moje politická i osobní sebereflexe mi velí jednat jinak. Mám svou vlastní vizi a vlastní cestu,“ uvedla Samková v sobotním tiskovém prohlášení.

Podle ní je zřejmé, že kauza je přesně načasovaná kvůli mediálnímu nátlaku, aby byla z kandidátky Úsvitu odstraněna, diskreditována a Úsvit byl poškozen ve volbách. Nepřipouští si, že by mohla provést něco, co by mělo být pro člověka práva tabu. Je možné, že se bude proti odvolání bránit, jak je v jejím zvyku, soudně.

Představitelé Úsvitu sami přiznali, že je k vyškrtnutí vedla obava, že by mohli přijít o voličské hlasy, díky kterým toto devítičlenné hnutí je v parlamentu a získává na příspěvcích státu milionové částky na každého člena. To je způsobeno tím, že zákon nepočítal s tím, že by se do parlamentu mohla dostat strana, u které prakticky neexistuje členská základna a struktura.

Vůbec by mi nevadilo, kdyby paní Samková byla vyloučena nadobro a nejen z politiky. Alespoň by bylo o jednu mediální superstar méně. Její čin je na hraně zákona a dost možná stane před soudem jako obžalovaná s pravděpodobností odsouzení. Její pavlačová metoda je jen dokreslením toho, jaká může politika být a jak málo stačí k mediální známosti, i když upřímně, není o co stát.

Zdroj: Blog autora