Dali jsme politikům příliš velkou moc. Právo občanů na sebeurčení je v evropské postdemokracii iluzí. Lidová referenda na Ukrajině uznat nemohou, protože by je mohli chtít i občané v EU. Podívejme se, jak se k národním referendům iniciovaným občany staví namátkou několik států v Evropě.

Bloger František Matějka

Velká Británie: Referendum na národní úrovni iniciuje výhradně legislativní většina. Iniciace referenda občany sběrem určitého počtu podpisů není možná.

Dánsko: Lidové iniciativy jsou nepřípustné. Pokud nějaké referendum bude, o tom rozhodnou výhradně politici.

Finsko: Na národní úrovni není z legislativního hlediska umožněna lidová iniciativa. Referendum může vyhlásit jen parlament o své vůli.

Španělsko: Připouští sice lidovou iniciativu, ta je však značně okleštěna. Nepřípustná jsou lidová referenda, která by se týkala daní, státního rozpočtu, ekonomického plánování, mezinárodních vztahů, reformy ústavy, nebo čehokoli, co by se týkalo statutu autonomie nebo volebního systému.

Belgie: Referendum na národní úrovni není pro jistotu povoleno vůbec, stejně jako na úrovni regionální. Povolena jsou jen referenda místní, která neohrozí politiky nahoře.

Rakousko: Tady je na národní úrovni lidová iniciativa připuštěna, musí se však týkat konkrétního zákona, přijímaného politiky, ke kterému se mohou lidé vyjádřit. Cokoli jiného je nepřípustné.

Itálie: Na národní úrovni se může konat referendum jen k části či celému zákonu, pokud jde o jejich zrušení. Vyvolat ho může 500 tisíc voličů. Jakýkoli jiný cíl lidmi vyvolaného referenda je nepřípustný.

Francie: Referendum na národní úrovni je možné jen v případě, že ho iniciují politici. Občané ho iniciovat nemohou.

Irsko: Referendum na národní úrovni být může, ale jen v případě, že ho iniciují politici. Občané právo na iniciaci referenda nemají.

Švédsko: Ani zde nemají občané podle ústavy možnost iniciovat referendum na národní úrovni.

V drtivé většině ostatních států v Evropě, zejména pak těch členských v EU, je to obdobně, Českou republiku nevyjímaje. Iniciace národních referend je svěřena do rukou politické garnitury, přičemž skutečně zásadní otázky nejsou připuštěny buď vůbec, nebo jsou politiky z veřejného investovány peníze do masivní kampaně pro předem stanovený výsledek. V tomto kontextu není divu, že referenda v jednotlivých částech Ukrajiny evropské politiky děsí a jako jeden muž je označují za protiústavní a nelegitimní. Nemohou jinak. Kdyby vyslovili souhlas s tím, že lidé na Ukrajině mají právo si sami rozhodnout o svém budoucím osudu bez politické reprezentace, která jde na ruku Bruselu, protože potřebuje prachy z EU na dluhy, podřízli by si větev v Evropě sami pod sebou.

Jen máloco je děsí víc, než představa, že by si lidé v členských státech EU mohli sami iniciovat národní referenda o tom, kam a jak budou jednotlivé státy bez Bruselu směřovat. Postupem času jsem stále více přesvědčen, že jsme umožnili politikům získat příliš velkou moc nad voliči. Postupem času vidím jako nutné jim tuto moc zase odejmout a okleštit, protože si jí nejen neváží, ale v mnoha ohledech ji zneužívají proti lidem ve svůj vlastní osobní ekonomický prospěch. Hlavně že mají v ústavách plnou hubu tezí o tom, jak je veškerá moc svěřena lidu. Není. Dostali jsme se do stádia, kdy máme jako občané jen takovou moc, jakou nám svým hlasováním nechají, místo toho, abychom ji delegovali my na ně. Budou ke změně stačit volby? Pochybuji stále víc.

Zdroj: Blog autora