V úvodním videu Valerij Pjakin popisuje stav, do kterého se vzdělávání a školství dostalo zaváděním Nového světového řádu. Ač hovoří o změnách v Rusku, v souhrnu popisuje stav celého západního školství. Video jsem vložila v souvislosti s děním v našem školství, které veřejnost pobouřilo jak nedávnou smrtí učitelky, která byla dlouhodobě šikanována a o problému se začalo hovořit, tak v souvislosti s jinou učitelkou, která nedávným prohlášením v pořadu „Máte slovo“ předvedla „kvalitu“ výuky v našich školách.

Úvod – Ilona Švihlíková o stavu Česka

V nedávné přednášce o své knize „Jak jsme se stali kolonií“ popsala Ilona Švihlíková rozklad Česka po roce 1989, jeho současný stav a v závěru nastínila, jak tento stav řešit:

„Proč existuje Česká republika, jaká je její národní idea a co o nás říká to, že si tyto otázky neklademe? Čím chceme být výjimeční? Žijeme v přelomové době! –  Bezprecendentní koncentrace krizí, technologická revoluce, změna vnímání práce, ekonomické problémy, geopolitické napětí, klimatické změny. A v tomto prostředí  musíme uhájit vlastní existenci.“ 

„Program pro Česko –  Definovat národní zájem s tím, že mír je hlavní hodnota (proto odmítat válečné konflikty). Hledat přátele všemi směry. Diverzifikovat ekonomiku směrem k AIIB a odmítnout TTIP. Podporovat vlastní ekonomické struktury. Iniciovat nové národní obrození – „Jestli si příslušníci jakéhokoliv národa (a jeho státu) nejsou vědomi své identity, pak ohrožují svou existenci“. „

V souhrnu ekonomka Švihlíková ve zkratce řekla, že 1) se stavem naší společnosti je to špatné a 2) že špatné je to s celou současnou dobou a že máme-li v ní jako národ přežít, neobejde se to bez nového národního obrození, tzn. bez patřičné dávky vlastenectví. Ve slovech ekonomky Švihlíkové je i podstata toho, proč je naše školství takové, jaké je. A jak nám to aktuálně právě předvedly dvě extrémní situace.

Šikana a smrt učitelky

První je spojená se šikanou učitelky Střední průmyslové školy v Třebešné, kdy učitelka následně zemřela. Cituji některé komentáře, které se objevily pod videem na YouTube:

„Zdá se mi, že mnohá vedení škol šikana vůbec nezajímá, ať už se jedná o šikanu žáků žáky, šikanu žáků učiteli, šikanu učitelů žáky a také šikanu učitelů učiteli.“

„Škola má na každého žáka spoustu peněz, chyba vedení školy, že to nechvává dojít takhle daleko (nenažranost). Chyba systému, že jsou školy placené podle počtu žáků. Žáky bych vyrazil a ušlý zisk školy bych po nich vymáhal. Učitelé nemají podporu vedení školy a zastání, z finančních důvodů se nechává žákům všechno projít.“

„Veď to je prave ten problem, ked sme my pred 89 chodili do skoly, mal ucitel autoritu,moznosti, teraz? Daj ziakovi prutikom po prstoch za skarede pismo …hned volaju policajtov“

„Ano, současná nemocná demokracie nese podstatný díl viny. Omladina zná jen svoje práva a když se jim připomenou i povinnosti, či sdělí jiný názor umí jen urážet. Líbí se mi, jak každého s odlišným názorem nazývají komunistou a posílají do S. Koreje. A přitom o nich ví kulový. Do školy se má chodí učit, ne šikanovat kantora. Komanči by s nima vytřeli podlahu jak s hadrem. Takže ano, naše demokracie je spoluvinná.“  

Ač se nepotvrdilo, že šikana přímo stála za smrtí učitelky, zcela jistě se na ní podepsala. Případ ale především vynesl na světlo, že šikana je běžným jevem v celém současném školství. A že tedy něco je špatně. Ale předtím k druhému případu, který rovněž pobouřil veřejnost.

Kdo učí naše děti?

V pořadu M. Jílkové před několika dny rozbouřila vlnu reakcí učitelka prvního stupně ZŠ z Brna, která k tématu „Evropa s USA nebo s Ruskem“ pronesla dnes již slavnou větu „Naučte se dějepis – Evropu od Hitlera osvobodily Spojené státy“ . Informaci doplnila tvrzením, že její desetiletí (!) žáci ji prosili, aby v pořadu apelovala na „konečně už zrušení komunismu“ (více článek).

Učitelka Štěpánová (mimochodem – v pořadu „Máte slovo“ vystupovala už v roce 2013, tehdy na obhajobu církevních restitucí) národu v přímém přenosu předvedla, co také se dnes na školách učí. A že se prostě překreslují dějiny! Ač je na pováženou, jestli obsahem učiva desetiletých dětí skutečně jsou témata jako komunismus a Rusko a USA, pak především skutečnost, že tuto tématiku má vyučovat člověk, šířící lži o osvobození Evropy (a urážejíc tak zásluhy nejen Rudé armády, ale i evropských vojáků a všech padlých dohromady) je zarážející.

Ve studiu se proti tvrzení učitelky vůbec nikdo neohradil a to je další zajímavá skutečnost, zajímavá až tak, že to může svádět k domněnce, že učitelka byla pozvána právě proto, aby tato lež dostala veřejný prostor. Lež, která zapadá do koloritu naší proamerické doby, resp. v rámci NWO do anti vlasteneckého směrování. A může to svádět k domněnce, že učitelka nevyjádřila pouze svůj postoj, ale stala se prostředníkem pro sdělení, čemu chce naše děti vyučovat celé české školství.

„Chceš-li porazit nepřítele, vychovej jeho děti“

Jak případ šikanované učitelky, tak učitelka přepisující dějepis, oba ukazují jen špičku stavu, do jakého výchova a vzdělávání mladých po roce 1989 dospěly. Od mala jsou jim vštěpována jejich práva, a to především práva na „hodnoty“ jako: sexuální výchova (ne-li přímo sex) už ve školce, právo kamarádit se s kýmkoliv (čím více multikulti, tím lépe – na čemž by nebylo nic špatného, kdyby tím nebylo sledováno jejich vykořenění z vlastní kultury), právo stěžovat si na rodiče učitelům či linkám důvěry (na tom by v určitých případech také nebylo nic špatného, kdyby to neznamenalo nástup juvenilní justice), právo stěžovat si rodičům na učitele (tam už je to horší, protože rodič ve finále může opět skončit v hledáčku sociálky). Výsledkem je mladý člověk, který má hodnotový systém spojený s jediným slovem: svoboda. Netuší, že jde o svobodu ve zcela zprofanovaném významu, protože jejím výsledkem je pouze chaos a zmatek o to větší, čím slabší základy mají „hodnoty“, které jsou mu nabízeny jako „správný“ hodnotový systém. A to je přesně ten stav, kdy je mladý člověk zmanipulovatelný a právě tím – aniž by si to uvědomoval – je naprosto nesvobodný (a m.j. za prezidenta volí dědka s čírem) .

V každé přírodní kultuře dítě respektuje rodiče, prarodiče, moudré stařešiny – učitele, léčitele (o respektu k přírodě nemluvě), v době dospívání prochází různými zkouškami, po kterých je přijato za dospělého muže či ženu. Jinak řečeno, dítě v úctě vzhlíží k těm, kteří jej vychovávají a vzdělávají, vnímá je jako autority a učí se od nich tak, aby samo jednou bylo autoritou. Hodnotový systém je daný a v jakémkoliv těžkém období dává životu smyl a stává se základní oporou.

Naše společnost nekonečné „svobody“ dovedla lidstvo do stádia („stáda“?) , které mnozí nazývají ne tolik krizí ekonomickou, jako krizí hodnot. Základní a věčně platné hodnoty, kterými jsou kořeny – příslušnost k vlasti, rodině, tradicím, víře – toto společnost likvidovala a stále více likviduje. Místo toho zavedla systém vrcholné prostituce, ve které základní otázka zní „Kolik zaplatíš?“.  Je úplně jedno, o jaký úkon jde, protože vše se točí kolem peněz – ten, kdo jich má dostatek, žije tím, jak si je udržet a rozmnožit, kdo má nedostatek, ten tím, jak je získat. Ve výsledku ale dnes nikdo už nemůže žít bez peněz – i kdyby si chtěl postavit srub v lese a brát vodu z potoka, obojí už někomu patří a je třeba za to platit… asi taková je současná svoboda…

                                                                  Ovce se smajlíkem

Ale co je hlavní – kde v tomto systému hledat autority, hodné následování? Kde jsou dospělí, kteří jsou schopni být hodnotovým vzorem jinak, než plnou peněženkou a nejlépe v roli zbohatlíka či politika? A je snad zárukou autority titul, tzn. vlastní schopnosti a chytrá hlava, když i k titulu dnes cesta vede přes peníze a může jej mít každý blbec? (v lepším případě ani není zárukou správného finančního a společenského ocenění).

Zpět k dětem, k budoucnosti každého národa

Jakou autoritou může dnes být rodič, který dětem jako hlavní hodnotu předvádí věčnou honbu za penězi a jako odměnu po úspěšném „lovu“ nabídne odpoledne v supermarketu, přičemž v ruce svírá mobil a duchem je přítomný jen napůl, protože „čas jsou peníze“. Či plní přání dětí na úkor karty do mínusu… Či se naopak předvede jako neschopný poté, co je bez práce, nemá na správné značky věcí či dokonce jej navštíví exekutor …

A jakou autoritou může být učitel pro dítě, které nemá úctu ani k vlastním rodičům? (jde-li o dítě bohatých rodičů, pak má učitel ještě větší smůlu – se svým bídným platem může být rád, že takový žák vůbec do školy přišel). Ale především – čemu má učitel učit, když sám vidí, jak je vzdělání zprofanované a že stačí si jej zaplatit, aniž by o vědomosti byl skutečný zájem?  A k jakým hodnotám má dítě vést, když společnost jiné, než peníze, neuznává? A má vůbec šanci někoho vést, když vědomosti nejsou zárukou autority? Nelze se pak divit, že takový učitel rezignuje na fakt, že původně svou profesi vnímal jako poslání. A situaci tu ustojí, protože potřebuje plat, tu na ní rezignuje a nechá se šikanovat (nebo naopak i on šikanuje). A jindy se stane dokonalým slouhou systému tak, že mu nevadí učit i lži…

Co dnes dětem nejvíce schází, jsou hodnoty, resp. vzory autorit, zastávajících smysluplné hodnoty. A v tomto místě se můžeme vrátit k úvodním slovům Ilony Švihlíkové a k textu „Jak jsme se stali kolonií“. A doplnit, že za čtvrt století po pádu komunismu je naše společnost rozložena až k samotné podstatě, tedy až k bodu, kde nepřítel dosahuje nejefektivnějšího výsledku – k výchově dětí.

Proces rozkladu vzdělávání a výchovy mládeže je dlouhodobě veden v západních zemích a po roce 1989 dorazil i do bývalých komunistických zemí. Za vlády Jelcina neminul ani Rusko a Putin se dlouho snažil jej zastavit, ale až v závěru loňského roku se mu podařilo prosadit změny. Na zasedání Státní rady v prosinci 2015 v úvodním projevu hovořil o nutnosti přezkoumat systém odměňování učitelů v souladu s jejich kvalifikací, pracovním vytížením a kvalitativními ukazateli. Připomněl, že hlavním úkolem školy je nejen (a ne tolik) vyučovat, ale také vzdělávat mladou generaci. Hovořil o návratu ke školství, které „političtí reformátoři“ zničili v letech 1991-2000 a zdůraznil význam školní výchovy k vlastenectví tak, aby z mladých lidí vyrůstali čestní občané své země. (zdroj)

Nechci obhajovat komunismus, ale v jeho dobách svět před znalostmi a vědomostmi českých (československých) žáků smekal.  A rodič i učitel byli autoritami. A žák měl motivaci, aby před učitelem uměl a motivaci se rodičům pochlubit dobrou známkou. Měl vzory a měl řád. Že vyšší studium bylo podmíněno kádrovými posudky a třídním původem, to byla samozřejmě katastrofa, stejně jako pro politické postoje zastavený profesní růst či vůbec možnost uplatnění.

Ale v souhrnu to bylo mnohem, mnohem lepší, než tento neomarxismus, který pod maskou svobody vytváří přes rodiče, učitele a děti celosvětovou třídu naprosto tupého stáda, které za hry a kus žvance bude poslušné jedinému celosvětovému politbyru.

Zdroj videí  zde a zde  (za krácené verze poděkování „Přerovským strojírnám“, )

-Pozorovatelka- 2.3.2016