Prvním svobodným zednářem byl Adam, fíkový list je symbolem zednářské zástěry. Zednářský sloup na pražském hradě. Videa

Svobodné zednářství je téma natolik zprofanované, až už nikoho nezajímá a jen máloco kolem něj zaujme i mě. Ale jednak – vkládám k tématu článek a dokonce i video a nakoplo mě k tomu to, že v sobotu jeden televizní kanál odvysílal dokument s názvem „Svobodní zednáři“ a zadívala jsem se, ač se mi samotné nechtělo. Následně jsem zjistila, že dokument je výjimečný v tom, že svobodné zednářství popisuje v souvislosti s kořeny jeho vzniku tak, jak jsem o nich před časem psala v sérii článků O potopě světa, bohužel, ani dokument nehovoří o tom, že svobodné zednářství má kořeny v Egyptě. A to mě donutilo dokument vyhledat a vložit a především doplnit o to, co v něm nebylo řečeno, ten Egypt. V neposlední řadě – mnozí se mě ptají, jak  jsem to myslela se zednářským symbolem na pražském hradě a v článku jim snad alespoň částečně odpovím. A nakonec zmíním, jak je Česká republika (čímž není žádnou výjimkou) svobodným zednářstvím prožraná.

První část –  video a postava Chírama Abífa

Video je m.j. o tom, jak svobodné zednářství spojuje nejvyšší představitelé vlád celého světa, jak významná je role Anglie a Skotska a o tom, jak jsou všechny tajné obřady spojovány s postavou Chírama Abífa, údajně fiktivní postavy zavražděného stavitele chrámu krále Šalamouna, ve videu část od cca 17.15:

Kromě jiného je video zajímavé i zmínkou, že kromě Židů a Slovanů Hitler vraždil také svobodné zednáře.

Druhá část – postava Chírama Abífa má kořeny v Egyptě a v židovském národě

Ač video, které jsem dohledala pouze ve slovenské verzi, zmiňuje práci dvou svobodných zednářů třetího stupně, kteří se na vlastní pěst vydali pátrat po kořenech fiktivní postavy Chírama Abífa a objevili je až v Egyptě, stejně jako původ tajných obřadů, praktikovaných zednáři, ve videu o Egyptě není ani zmínka. Tuto část tedy doplním tak, jak jsem ji v knize Christophera Knighta a Roberta Lomase „Klíč k Chíramovi“  sama vyčetla a jak jsem o tom před časem psala:

Svobodné zednářství, Chíram Abíf a Šalamounův chrám ve Skotsku

Muž jménem Chíram Abíf je zásadní postavou svobodných zednářů. Jak popisují dva svobodní zednáři, jejichž kniha mi v mnohém osvětlila sumerské a egyptské kořeny naší současnosti a kteří dosáhli třetího stupně zednářského zasvěcení (žák, tovaryš, mistr), v zednářských obřadech zaznívá jméno Chíram Abíf. Z vlastní iniciativy se oba vydali pátrat po stopách této záhadné postavy, hledajíc přitom v Bibli, kde o ní nemá být ani zmínka, a hledajíc dále v egyptské historii, kde měli nalézt vysvětlení. A popis tajných egyptských obřadů zmrtvýchvstání krále Hora ve velkém připomíná zednářský obřad zasvěcení, ze všeho nejvíce však připomíná vraždu egyptského krále Sekenenrea (a kdo jiný by to mohl posoudit lépe, než svobodní zednáři, kteří si obřady osahali na vlastní kůži).

V zednářských obřadech má být egyptský obřad iniciace krále spojen s postava Chíráma Abífa, přičemž Chíram Abíf už nepředstavuje zavražděného egyptského krále, který nechtěl prozradit tajemství obřadu, ale vrchního stavitele Šalamounova chrámu, zavražděného proto, že nechtěl prozradit stavitelská tajemství. Poslední, vraždící úder kamenem, měl mířit na jeho čelo a on při něm měl přijít o jedno oko stejně, jako egyptský král Sekenenre. Poté, co prorok Ezechiel Židům vytkl, že o Šalamounův chrám přišli kvůli svému přílišnému ovlivnění tajnými učeními Egypta, měla být v tajných obřadech postava Sekenenrea nahrazena postavou jménem Chíram Abíf, která je v zednářství uctívaná do dnešních dnů.

Svobodozednářská rituální vražda Chírama Abífa postavami Jubelo, Jubela a Jubelum

Obřad zmrtvýchvstání, při kterém je adept nesen na nosítkách se zastaveními ve čtyřech rozích tajné místnosti, které mají symbolizovat čtyři světové strany – totéž činili Egypťané u obřadu iniciace krále v Boha Hora. 

Tajemství Egypťanů a Židů – obřad zmrtvýchvstání

Vraždu egyptského krále Sekenenrea měli spáchat bratři toho Jozefa, který se za vlády hebrejských Hyksósů těšil vysokému postavení (více zde). Když o pár století později prorok Ezechiel promlouval k Židům v babylonském zajetí, měl jim vyčíst, že o své království přišli proto, že v Šalamounově chrámu prováděli „tajná mysteria egyptského původu“. A měl pronést i větu, která je uvedena v knize Genesis: „Jejich tajemství se nedomáhej, moje duše, s jejich spolkem nebuď spojena, má slávo, neboť v hněvu zavraždili muže a svévolně vyvrátili zeď“.

Lebka zavražděného egyptského krále Sekenenrea Tao II., která se stala předmětem mnohých zkoumání, viz zde či zde

Pokud je teorie oněch dvou pátrajících zednářů pravdivá, pak svobodné zednářství má kořeny v době před koncem 2. tisíciletí př.n.l. a pokračování ve stavbě Šalamounova chrámu, tzn. kolem roku 1000 př.n.l. A jak bylo popsáno výše, existuje teorie,  že kumránská sekta židovství, ve které měli být Jan Křtitel a Ježíš připravováni na roli nosných „sloupů“ židovského království, byla pokračováním dávných tajných učení, pouze s tím rozdílem, že postava Sekenenrea dostala záhadné jméno Chíram Abíf.

Z toho se ovšem dá dedukovat, že už sám Ježíš byl svobodným zednářem (že byl tesařem, to by s tím i ladilo) – ale že jeho skutečně božské poslání způsobilo, že se vzepřel i samotným Židům a stal se nepohodlným rebelem tím, že tajná učení prozrazoval všem.

Tím se ale může potvrzovat, že smrtí Jana Křtitele a smrtí Ježíše přišel egyptsko-hebrejský tandem o možnost mít své království (a tím o moc zjevnou a legální) a nezbylo mu, než navenek přijmout papeže a monarchy, avšak skrytě je (později také prezidenty a vlády) ovládat. A přes tajné společnosti a tajné obřady na tyto posty dosazovat jen takové kandidáty, kteří budou zárukou kontinuity moci tak, jako tomu bývalo v časech slávy Egypta. Moc byla rozdělená na zjevnou a skrytou, přičemž skrytá tahala a dosud tahá za nitky dění.

Skrytá moc v průběhu dvoutisíciletí měnila svá sídla a poté, co zakořenila v Římě, v souladu s geopolitickým děním přesouvala centrum světské moci, ač papež, kněžský sloup, zůstával na svém místě. Kolem 8. století, v době, kdy Římská říše už byla minulostí (a kdy se už dvě století šířilo další monoteistické náboženství, stavějící na proroku Mohamedovi a Bohu Allahovi), byla světská moc soustředěna v Benátkách, kde se z ní vyvinula tzv. černá šlechta. Z Itálie se centrum přemístilo na holandskou šlechtu (dosud je velmi silná), později do Německa, až zakotvilo v Británii, kde se sešly dva základní body světské moci: silná monarchie a silná pokladnice (banka).

Potvrzení tohoto centra můžeme na britských ostrovech vidět ve Skotsku, kde byla v 15. století postavena věrná kopie Šalamounova chrámu – prvního od doby zboření jeruzalémského. Za pozornost stojí, že to bylo zakrátko na to, kdy byl zakázán Řád templářských rytířů (který vznikl právě na půdě Šalamounova, později Herodotova chrámu a který kromě koncentrace bohatství neměl mít jiný zájem, než nalézt tajné svitky, objevené mnohem později jako kumránské), ale to by bylo na dlouhé psaní. Podstatným je fakt, že ve skotském Rosslynu byl postaven chrám, kopírující chrám Šalamounův, dnes známý jako Rosslynská kaple :

Rosslynská kaple ve Skotsku, dokončena v roce 1484, jejíž symbolika je plná keltských, egyptských, židovských a templářských a zednářských motivů, zdůrazněny jsou především dva sloupy u vstupní brány, jako tomu je u babylonské Brány Ištar. Ale nechybí ani motivy americké, ač Amerika ještě nebyla oficiálně objevena. 

Kořeny toho, jak se na britské ostrovy dostala architektura a s ní symbolika babylonská, egyptská a židovská, můžeme sice hledat v tom, že těsně po potopě světa se měl z tehdejší „kolébky civilizace“, ze Sumeru, rozšířit praindoevropský národ m.j. i na území Skotska, Irska a Anglie a kde se měl vyvinout v keltský. Ale další kořeny můžeme hledat v tom, že hlavním architektem Rosslynské kaple byl lord William St Clair , údajně templář, který ji měl nechat vybudovat jako útočiště zakázaného Řádu templářských rytířů a který se zakrátko stal velmistrem Velké lóže skotské (více zde).

Jestliže v úvodním videu je řeč o postavě Chírama Abífa a zásadní roli Británie ve svobodném zednářství, v dalším je zjevné, že vším jde o pokračování Egypta a egyptského propojení s židovským národem.

Třetí část – svobodné zednářství staví pilíře své moci, jeden je i na pražském hradě

Že svobodné zednářství si libuje v symbolech, to už je nošení dříví do lesa, kromě symbolu pyramidy jsou jeho hlavním symbolem vždy dva sloupy, pojmenovány Jachim a Boaz, které spojuje princip šalom (viz zde). Sloupy jsou rozestavěny po celém světě, obzvláště pak v místech, která v řízení světa plní zásadní roli. Jedním z takových míst je i Praha, kde ihned po vzniku samostatné republiky byl zbourán Mariánský sloup, cituji: „Mariánský sloup (jeho stavba byla dokončena 30. září 1650) byl vysvěcen 13. července 1652 za přítomnosti císaře Ferdinanda III., což ukazuje na to, že šlo o záležitost politickou. Nápis na jeho podstavci zněl: „Panně rodičce bez poskvrny počavší za obhájení a osvobození města tuto sochu staví zbožný a spravedlivý císař“. Na vrcholu sloupu byla socha Panny Marie, šlapající po hlavě draka, který symbolizuje poražené protestanty — kacíře, a na podstavci sloupu byla čtyři sousoší obdobné symboliky — zneškodnění kacířů v podobě ďáblů bojujícími anděly, majícími v ruce kříž a meč, tj. symboly duchovní a světské moci.“

Sloup již nikdy nebyl obnoven, ač se o to vedly velké spory (více) a o deset let později byl v Praze postaven jiný sloup, a to sloup na území pražského hradu:

Žulový monolit – Pražský hrad, III. nádvoří , více

A žulový obelisk na pražském hradě je tím, o kterém nedávný host Adama B. Bartoše v přednášce na téma „svobodných zednářů“ hovořil s tím, že v Česku nebude dobře dokud. nebude odstraněn, viz video v čase cca 9:50. PhDr. František Krejča v přednášce Svobodné zednářství a naše doba, 20. dubna 2015 m.j. řekl, že prvním svobodným zednářem byl Adam, čímž se opět dostáváme k Egyptu a počátkům naší biblické kultury.

Čtvrtá část – české postavy

Bude tomu rok, kdy v Praze bez velkého mediálního zájmu proběhlo zasedání Lions Clubs International (LIC). Lions Clubs je jedna z největších mezinárodních humanitárních organizací. Zakladatelem klubu je Melvin Jones, jeho ústředí je v Oak Brook, Illinois, USA, klub existuje od roku 1917 a jeho setkání proběhlo poprvé v „Distriktu 122“ 

Zasedání distriktu 122 – nebylo by správnější nazvat jej zasedáním odnože globálního prediktu?

O tajemném Lvím klubu kdysi psala indes, cituji:

„Stát se jedním z nich není úplně snadné. Nové členy celosvětová organizace Lions Club pečlivě prověřuje. Její činnost ale není tak tajuplná, jak by se mohlo zdát. Klub slouží hlavně k setkávání místní honorace a pořádání charitativních akcí. V Česku Lví kluby na dobročinné účely rozdají statisíce korun. V Česku podle webu celosvětové lionské centrály funguje 27 klubů. Ty jsou volně sdružené v československém distriktu, jehož guvernérem byl do konce června pražský právník Oldřich Choděra. Současným guvernérem je Slovák René Hudzovič. Weiss odhaduje počet členů československého distriktu na 1 200.

Představitelé klubů se shodují, že tituly před jménem a vysoké společenské postavení nejsou podmínkou ke členství. „Vítán je každý, kdo je ochotný svůj volný čas bez nároku na odměnu věnovat této činnosti,“ tvrdí Jiří Mareš z plzeňského klubu. Realitou však je, že převládají podnikatelé, univerzitní profesoři, lékaři, bankéři či právníci. A někde nechybí ani politici, i když třeba právě plzeňský klub je cíleně apolitický,“ – více zde a zde.

Ono ale stačí, kdo je zakladatelem tajemného klubu:

Melvin Jones, zakladatel LIC

A dále už doporučuji jen shlédnout bohatou fotodokumentaci, kdo všechno z české politické a jinak veřejné scény se v rámci tajemného Lvího klubu účastní setkání – od Havla, přes Duku k Bhémovi či Vesecké, resp. jak se vaří česká politika (bez ohledu na to, že jeden doktůrek to zřejmě se svým pocitem moci přehnal). A jak jinak v případě tajemného klubu – jistě neznáme všechny. Tak až taková je cesta od úvodního videa, tzn. od Egypta, po naši současnost.

-Pozorovatelka- 7.3.2016