Petr Hájek komentuje poslední průzkumy veřejného mínění, které o našich chrabrých bojovnících proti Rusku (skrze Ukrajinu) říkají víc, než autoři tuší. Je známo, že „průzkumy“ jsou jedním ze základních nástrojů mediální manipulace „veřejným míněním“. Rozumný člověk je proto nikdy nebere vážně. Churchillův bonmot, že věří jen průzkumům či statistice, které sám zfalšoval, není vtip, ale konstatování faktu, který pro vládu mediokracie platí beze zbytku. Přesto, či právě proto, však z nich – a především z jejich interpretace – lze paradoxně vyčíst mnohé, s čím zadavatelé a autoři nepočítají.

Petr Hájek

Zbrojaři: Peníze, nebo život!

Základem manipulace je metoda sběru dat. Tedy na prvním místě návodná otázka, která společnosti sugeruje umělý problém. Právě takový položila agentura Median v průzkumu pro Babišovu MF Dnes 966 respondentům: Obáváte se, že Rusko v příštích deseti letech může ohrožovat suverenitu Česka?

Za tímto nesmyslem je v zásadě pokus „změřit si“, jak účinná je protiruská propaganda mainstreamu po týdnech a měsících kobercových náletů lží a desinformací. V souvislosti se státním převratem v Kyjevě a jeho dramatickými důsledky na východě země jsou si totiž hlavní média stále méně jistá, jak je jejich manipulace účinná. Je to důležité nejen z důvodů „totalitní vlády“ nad interpretací ukrajinského dobrodružství Západu.

I zde platí, že za vším třeba hledat na prvním místě peníze. Jedním z významných cílů protiruského tažení Obamovy administrativy je zvýšení toku peněz do stále prázdnější pokladny NATO a zbrojních firem na něj napojených. A to už je vrcholně politické téma.

Armáda definuje samostatnost

Babišova socialistická vláda posílá sice stovky miliónů nelegitimní kyjevské vládě a současně zvyšuje zadlužení naší země šílenými nápady například ve zdravotnictví, ale to není nic proti miliardám, které od ní chce americký a německý zbrojní průmysl skrze NATO. A sugesce „ruského nebezpečí“ by měla českého daňového poplatníka přesvědčit, že je v jeho životním zájmu se do této hry o bilióny dolarů svou troškou také „dobrovolně“ zapojit.

Je to o to těžší, že většina lidí už dávno pochopila, že armádu vůbec nepotřebujeme. Ozbrojené síly jsou jedním ze základních znaků státní suverenity, kterou jsme definitivně pozbyli nejpozději přijetím Lisabonské smlouvy. Od té chvíle je každá koruna investovaná do české „armády generálů“ vyhozená do kanálu.

Pěkně to ilustruje Babišův „ministr obrany“ Martin Stropnický: Mizerný herec, špatně obsazený do trapné role. Až zase přijde čas naší státní samostatnosti – a on přijde, každý protektorát jednou skončí – budeme muset vybudovat novou českou armádu od základů znovu. Bez gripenů, pandurů či letadel Casa, které už svým názvem krásou nechtěného naznačují, k čemu ve skutečnosti slouží. Kasírování je nyní to nejdůležitější i z hlediska amerického NATO.

Na scéně opět Westinghouse

Že si toto uvědomuje stále více lidí dokládá i shora zmíněná otázka z „průzkumu“, respektive odpověď na ni. Pro tvůrce mediálních protiruských kampaní dopadla katastrofálně. Většina respondentů, 52%, se vyjádřila k obavám z Ruska záporně. 40% naopak s takto položenou otázkou souhlasilo. Zbylých osm procent nevědělo, což je jen jinak vyjádřené „slabé ne“. Přičteme-li k tomu, že agenturní „závěrečná úprava dat“ podle přání a zájmu zadavatele se obvykle pohybuje minimálně kolem deseti až patnácti procent, výsledek je opravdu tristní.

 to důležitější je „interpretace průzkumu“. MF Dnes ji ohlásila palcovým titulkem: „40 procent Čechů se dnes bojí Ruska“, nikoli věrohodnějším Většina Čechů z Ruska nemá obavy. Podobně na sugestivní otázku zda by ČR měla postup Ruska (v ukrajinské krizi) zohlednit při dostavbě Temelína, odpovědělo 60% dotazovaných záporně s tím, že by měla vyhrát nejlepší nabídka, zatímco pouze podle 26% respondentů by elektrárnu neměla stavět ruská firma.

Už výběr této „doplňkové“ otázky prozrazuje, oč v českém mediálním kontextu nejen s ukrajinskou krizí primárně jde: O peníze pro americké korporace, v tomto případě Westinghouse, kvůli němuž loni v létě padla Nečasova vláda.

Němečtí „havlisté“ v defenzívě?

Naše propagandistické hlásné trouby havlistického mainstreamu však trápí ještě něco podstatnějšího. Neumějí si srovnat v hlavě nejen to, že jsou jejich primitivní lži tak málo účinné. Přinejmenším stejně je již nějaký čas děsí, že mnohá západní média už „nedrží společnou linii“. Zvláště znepokojivé je to prý v Německu. Michal Musil z Bakalovy stáje (HN) píše pozoruhodná slova o ohavném „realismu“ na německé politické a mediální scéně, která stále více odmítá primitivní protiruskou agitaci:

„Co když podle stejné logiky, s níž dnes označují Ukrajinu za legitimní ruskou sféru vlivu, označí zítra za legitimní německou zónu vlivu své sousedy – Polsko nebo třeba Českou republiku? Chápe část německé veřejnosti či němečtí intelektuálové hájící Putina, že jejich myšlenkové pochody mohou začít vzbuzovat pochopitelné obavy u sousedů ve střední Evropě?“ 

Jaká to neslýchaná novinářská odvaha! Vždyť ještě před pár dny se mohli havlističtí propagandisté roztrhat loajalitou k báječnému německému prezidentu Gauckovi, který ve svém projevu na Karlově univerzitě klidně prohlásil o důsledcích nacistického protektorátu v Čechách a na Moravě, že jej následovaly „etnické čistky, odsun, vyhnání – říkejme tomu, jak chceme“.

Říkejme tomu, jak chceme? Vzácná tolerantnost. Možná jste si nevšiml, že nejen my už „tomu“ od dohody vítězných velmocí o ODSUNU Hitlerovy Páté kolony z poválečného Československa, říkáme jinak než vaši Sudeťáci, pane spolkový prezidente.

Tohoto provokativního a drzého Gauckova výroku se pan Musil kupodivu nezhrozil, došlo mu to až nyní. Mohu ho proto ujistit, že „pochopitelné obavy“ má významná část české veřejnosti nejpozději od „sjednocení“ Německa. A není k tomu nutno platit drahé průzkumy.

Ostatně o tom, kdo ve skutečnosti je „německý Havel“ Joachim Gauck, prozradil Michal Musil vzápětí: „Má v řadě témat odlišné názory než současný německý intelektuální mainstream: Nemá rád teorie a řeči o selhání kapitalismu, podporoval Ameriku i v době invaze do Iráku.“Stejně jako Václav Havel při americkém „humanitárním bombardování“ Srbska, je třeba spravedlivě poznamenat. Právě podle těchto slov se totiž poznají „opravdoví demokraté“ – říkejme tomu, jak chceme. 

Krása nechtěného 

„Sovětský svaž přinesl bezpříkladné oběti ve svém zásadním příspěvku k osvobození Evropy od nacismu,“ napsalo přes 300 německých intelektuálů v otevřeném dopise vyjadřujícím podporu prezidentu Putinovi.“ 

Tento fakt – o němž jsme se ovšem až dodnes nesměli z Bakalových či Babišových novin (o ČT nemluvě) nic dozvědět –  teprve řádně zvedl pana Musila ze židle. Ve světle „bojkotu“ prezidenta Zemana i premiérů Babiše a (stínového) Sobotky při oslavě Dne vítězství na ruském zastupitelském úřadu vcelku pochopitelně. Jaké vlastně budou další „instrukce“? Co dělat? Od koho „opisovat“? Rozhodně už ne ani od našeho „nejbližšího spojence a partnera“ za západní hranicí:

Německý mediální obr Bild přinesl zprávu o stovkách amerických profesionálních zabijáků bojujících na straně kyjevské vlády. Čtenáři Protiproudu o tom už pár dnů vědí. Diváci ČT a spol. do včerejška nikoli. Když se na to Karla Schwarzenberga nesměle (kvůli takzvanému „vyvažování)  zeptal  Václav Moravec, musel to třikrát opakovat, než tázaný pochopil, nač je tázán – tak byla tato krotká otázka v poměrech českého mainstreamu neuvěřitelná.

Vždyť američtí žoldnéři na Ukrajině jsou přece něco jako Rychlé šípy na Stínadlech. V jejich případě je vražda bezbranných civilistů protiteroristickou operací. Stejně jako referendum za účasti většiny voličů je protiústavní akt. Zato prezidentské volby chystané kyjevskými pučisty – stejně jako jejich násilné svržení legitimního prezidenta a vlády – jsou zřejmě zakotveny v ukrajinské ústavě jako zcela běžná demokratická praxe.

Má to ten český mediálně-politický mainstream prostě stále těžší. Lidé – i díky nezávislým, převážně internetovým médiím – si už alespoň zčásti myslí své. A to dokonce tak významně, že to zaznamenávají i „standardně“ zmanipulované průzkumy veřejného mínění.

„Podstatné je, že proruské názory nešíří žádné mainstreamové médium, jinak by situace s „postoji Čechů“ byla ještě mnohem horší,“ povzdechl si poněkud zoufale J. Macháček z Respektu. Tomu opět můžeme „říkat jak chceme“. Navrhuji zase krása nechtěného.

Zdroj: Protiproud.cz