Kolik kdo dostal peněz za motto „Pomáhat a chránit“ se už asi dnes nedozvíme. Stejně tak o neprůhlednosti výběrových řízení na reklamní bannery, tiskoviny či polepy policejních služeben, všech budov, tiskovin, odznaků na uniformy, dopravních prostředků apod. Pravdou zůstává, že policie, která byla absolutně zdecimována předchozíma vládami včele naprosto neschopných ministrů či prezidentů se už pravděpodobně nevzpamatuje nikdy. Odešli všichni, kteří uměli svou práci dělat nejen dobře a zodpovědně, ale i Ti, kteří pochopili, že pokud nebudou poplatní novodobému režimu, ztratí třeba někde v zahraničí svou identitu a paměť.

To by jim taky šlo…

Abychom se vžili do další logistické a zcela průmyslové změny trestního zákoníku, která v rámci nesmyslných změn neustále podporuje tiskařskou firmu (patrně někoho z oddaných) vydávající novely všeho, co se kolem pohne je potřeba si jen logicky dát dohromady čísla, která převyšují prodej veškeré beletrie na trhu vydaných knih (vč. připravované novely o snížení DPH právě na knihy). Je to obdobné, jako když se několikrát měnila pravidla provozu na pozemních komunikacích a testových otázek, které se obsahově postupně dotiskovaly – bylo tam totiž přes stovku totálních nesmyslů.

Policie ČR, která dnes nemá prostředky na pohonné hmoty, stabilní a nestrannou personu ve vedení, kde se na principu hry „Škatule, škatule, hejbejte se!“ mění křesla tak často, že už ani není možné někoho mediálně pošpinit, neboť je každý týden v jiném postavení, potýká s jiným problémem. Tím problémem by se dalo pojmenovat „Zneužití trestního zákoníku v závislosti na roztříštění pojmů i výkladů všech dostupných a možných znění.“ Už dnes nemáme jen přestupky a trestné činy, už máme přečiny, provinění apod. justice při své zavalenosti spisy tak už ani nemá čas studovat obsah rozsáhlých spisů a dopouští se – někdy průmyslově – chyb, aby zase přikrmila kapsy svým kamarádům právníkům, kteří třeba ex-offo obhajují naprosto banální kauzu. Co úkon, to peníze, co vyšší instance soudu, to lepší peníze i provize.

Není to zase tak dávno, kdy platilo, že pokud někdo poruší podmíněný trest, následuje trest nepodmíněný. Tento soudní akt již dnes nefunguje. Pachatelé trestných činu tak mohou dostat podmínku na podmínku i nesčetněkrát za sebou a je to naprosto v pořádku – není třeba ani vzpomínat mediálně známou kauzu zabité policistky při dopravním úkony, kde měl pachatel jedenáct krát vysloven zákaz řízení a přesto na silnici vyjel – v praxi se tak deset krát dopustil trestného činu „Maření výkonu úředního rozhodnutí“ a tedy i desetkrát byl jen potrestán zákazem řízení, nikoli trestem odnětím svobody.

Poslední kapkou do moře jsou i technické možnosti policie, které zcela minuly veřejnou pozornost – zcela jistě záměrně. Policie velmi nákladnými způsoby provádí dokazování trestné činnosti, přitom má k tomu dostatečné prostředky. Dnes již dobře známý a osvědčený detektor lži by mohl velmi snadno fungovat na každém útvaru policie, ale i při jiných „společenských událostech“, případněji soudních líčeních s větší společenskou váhou. Systém by tak snadno zjistil během chvíle, zdali je potřeba dokazovat vše nákladným řízením anebo se zeptat techniky za pár korun, jaký je stav věci. Proč je toto zařízení až tím posledním v době, kdy člověk ovládá stroje létající mimo naše galaxie, zůstává rozum stát.

Věřím, že až se jednou proberu někde ve Skandinávii, pomůže mi snad žijící rodina identifikovat mou tělesnou schránku.