Hlasy lovil na to, že najde peníze, které jiní kradou, a zatrhne jim to. A stal se ministrem financí. Teď ty peníze našel. Mají je živnostníci, kteří okrádají stát, a proto jim chce od příštího roku fakticky zvednout daně tím, že jim zruší osobní slevu na dani. Nepřekvapí, že má podporu socialistického premiéra Sobotky. On ten socialismus nemá k fašismu, s ohledem na praktiky ve věci síly státní moci nad občany, zase tak daleko. „Nepokládám daňové změny týkající se živnostníků za tak dramatické, aby vyvolaly nějaký zásah do jejich životní úrovně,“ prohlásil premiér. Jistě, vždyť jde jen o půl milionu lidí, kteří mají zpravidla co dělat, aby uživili sebe a sehnali práci pro zaměstnance. Lze jen těžko předpokládat, že by se zmohli na organizovaný odpor, který by vláda pocítila v ulicích. Živnostníci nejsou odbory. Nemají čas si sedat do autobusů, vyfasovat transparenty ze skladů a za pivo a klobásu vyrazit blokovat úřad vlády.

Bloger František Matějka

V principu nemám nic proti nápravě jednoho z nejkomplikovanějších daňových systémů na světě, který je jako na potvoru zrovna u nás. Výpočet daní by měl být jednoduchý, stejně jako by měl být stálý a předvídatelný, obdobně jako psané právo samo. Podnikatel se musí při svém plánování dívat dál, než na příští měsíc nebo i rok, když přemýšlí o práci pro sebe a své zaměstnance. Musí otáček každou korunu, a když se chce například u banky zadlužit, aby na rozvoj měl, rozvahu dělá na delší období, než je živostnost našich vlád, nemluvě o živostnosti jejich ministrů. Návrh Andreje Babiše, který by měl prý přinést do státního rozpočtu cca 3 mld navíc, však žádnou nápravou není. Součástí nápravy by totiž muselo být přehodnocení výše daní a povinných odvodů jako celku a u všech provázaně. Návrh ministra financí je poplatný jen jeho přesvědčení, ne nepodobnému Mládkovu „jsou to paraziti“, že živnostníci jsou státnímu hospodářství v podstatě k ničemu, a že hlavní slovo mají mít korporace. Jako je ta jeho.

„Fašismus principiálně připouští soukromé vlastnictví, a to včetně soukromého vlastnictví výrobních prostředků; avšak pouze za předpokladu, že tyto výrobní prostředky budou sloužit kolektivnímu prospěchu. Konkurenční prostředí volného trhu bylo přípustné v mikroekonomice, avšak v makroekonomickém měřítku vládl korporativismus a často monopolismus. Řízení podniků probíhalo na principu tzv. tripartity, tedy zástupců majitele, pracujících (odborů) a státu (vůdce). Za příčinu vítězství fašismu v evropských zemích je možné považovat nestabilitu a nejednotnost místních (většinou koaličních) vlád, přetrvávající ekonomickou, politickou a společenskou krizi, nedůvěru veřejnosti k demokratickým principům a také obavy vyšších a středních vrstev.“

Výše uvedený citát není jen definicí fašismu z Wikipedie. Tohle by si mohl Andrej Babiš narovinu napsat do svého politického programu. Bylo by fér, kdyby to lidi mohli číst černé na bílém a nežili v bludu, že „ANO, bude líp“. Ano, žijeme v nestabilitě a nejednotnosti koaličních vlád, v přetrvávající ekonomické, politické a společenské krizi, v období stále rostoucí nedůvěry k demokratickým principům. V takovém období vidí mnoho lidí východisko ve volbě fašistických praktik, aniž by vůbec tušili, co to fašismus byl a je, a proto jim jejich volba jako fašismus nepřipadá. V takovém období lidé volí vůdce. U nás Andreje Babiše.

Zdroj: Blog autora