Arménie přesouvá do Karabachu těžkou techniku (videa), Ázerbájdžán hlásí až 200 mrtvých

Ázerbájdžánská armáda v noci na dnešek podnikla útoky podél celé hranice s Náhorním Karabachem. Dělostřelectvo a letectvo údajně udeřilo v převážně Armény osídlené oblasti, která se za pomoci Arménie odtrhla od Ázerbájdžánu. Ázerbájdžán hlásí až 200 mrtvých (zdroj), Arménie stěhuje na území Karabachu těžkou vojenskou techniku:

Náhorní Karabach je území rozkládající se vysoko v horách Malého Kavkazu. Přestože se jedná o oblast bez významnějších nalezišť nerostných surovin, v 90. letech se o ni rozzuřil krvavý konflikt, který nebyl doposud i přes snahu mezinárodního společenství ukončen.

Rozpad SSSR jako katalyzátor války

Chceme-li pochopit bezprostřední příčiny války o Náhorní Karabach, je nutno vzít v úvahu události mnohem dřívější – dle Šmída a Vaďury (2007) někdy z konce 19. a počátku 20. století. Rozsáhlé výměny obyvatelstva (Ázerbájdžánců z carského Ruska do Osmanské říše a současně Arménů z Osmanské říše do Ruska) a genocida Arménů osmanskými Turky, s nimiž Arméni ztotožňují Ázerbájdžánce, nenávratně poznamenaly budoucí vztahy mezi oběma národy.

Pocity křivdy a nenávisti předávané z generace na generaci do budoucna poukazovaly na prohlubování napětí v celém kavkazském regionu.

Spolu s rozhodnutím přiřadit po 1. světové válce Náhorní Karabach pod ázerbájdžánskou správu se začala situace rapidně zhoršovat. Status Karabachu se i přes očekávání Arménů, kteří v oblasti tvořili většinu, nezměnil ani po připojení kavkazských republik k Sovětskému svazu. Ten po určitou dobu dokázal udržet arménské projevy zášti vůči Ázerbájdžáncům na uzdě, k řešení problému však nijak zvlášť sovětské vedení nepřispělo. Celá záležitost tak doutnala a čekala na první jiskru, která by ji proměnila v obrovský požár. Tato jiskra se objevila s nástupem Michaila Gorbačova do čela SSSR.

Gorbačovova perestrojka a glasnost vyhlášená v 80.letech výrazně podnítila nárůst nacionalismu v oblasti. Se slábnoucím vlivem SSSR se situace stala nadále neudržitelnou, vedení v daném okamžiku již nebylo schopno řešit problémy ani v samotném centru, natož v periferních oblastech. Po vyhlášení nezávislosti oběma republikami v roce 1991 se spory o Náhorní Karabach proměnily v regulérní ozbrojený konflikt, při kterém během dvou let zahynulo na 30 tisíc lidí a přes milion jich muselo opustit své domovy.

Válka o Náhorní Karabach byl ozbrojený konflikt trvající mezi únorem 1988 a květnem 1994. Válka si vyžádala minimálně přes 30 000 lidských životů.

Proč nebylo dosaženo míru

Přestože bylo v roce 1994 mezi oběma republikami uzavřeno příměří, mírová dohoda nebyla doposud podepsána. V průběhu dvaceti let byla představena celá řada možností, jak konflikt řešit, navzdory tomu pokaždé některá ze stran nesouhlasila.

Arménii se během války podařilo obsadit nejenom území Náhorního Karabachu, ale také rozsáhlé oblasti v Ázerbájdžánu, což z ní teoreticky dělá vítěze, prakticky však zejména po ekonomické stránce země strádá v důsledku politické izolace a dopravní blokády. Poražený a na nerostné suroviny bohatý Ázerbájdžán se naopak stal vhodným partnerem pro zahraniční investory.

Ačkoliv mezinárodní společenství zdůrazňuje nutnost zrušení blokády Arménie, odchodu arménských vojáků z ázerbájdžánských okresů a umožnění uprchlíkům navrátit se do svých domovů, vlivem nových konfliktů a krizí není v současnosti tento region primárním zájmem velmocí. Náhorní Karabach tak dnes funguje jako samostatný, byť mezinárodně neuznávaný stát.

Válka jako potenciální řešení konfliktu

Frustrace Ázerbájdžánu nad ztrátou svého území je zcela patrná. V posledních letech investuje do moderních zbraní, zejména mobilního dělostřelectva a raketových systémů dobře využitelných k prolomení linie arménských sil rozmístěných podél hranic. Zvyšuje také rozpočet pro armádu. Paradoxně mezi největší dovozce zbraní do Ázerbájdžánu patří spojenec Arménie, Rusko. Vedení země rovněž volá po sankcích OSN proti Arménii.

„Proč dodnes nebyl agresor potrestán? Jsme unavení z dvojích standardů,“ říká ázerbájdžánský prezident Ilham Aliyev s odkazem na evropské sankce vůči Rusku. Ázerbájdžán hrozí, že si vojensky podmaní zpět to, co mu náleží. Arménie rovněž investuje do nových zbraňových systémů, vlivem ekonomické krize si však nemůže dovolit vynaložit tolik peněz pro armádu jako Ázerbájdžán, jenž těží především z těžby ropy a zemního plynu. V případě propuknutí konfliktu mohou Arméni dobře využít své defenzivní pozice, nerovného terénu a systému bunkrů a zaminovaných polí při hranici.

Od roku 2008 se postupně přiostřují incidenty v příhraničních oblastech. Od roku 2014 jsou již na denním pořádku. V létě 2014 sestřelili Ázerbájdžánci arménský dron poté, co Arméni nereagovali na výzvy o stažení strojů zpět na své území. V dubnu 2015 pak bylo při přestřelce v karabašském regionu zabito přibližně pět vojáků.

Dále na konci září 2015 došlo k útokům za použití těžké techniky na vesnice poblíž hranic. Obě strany se z agrese vzájemně obviňují. Počet mrtvých se pohybuje okolo pěti vojáků a tří civilistů. Oficiální prohlášení arménského a ázerbájdžánského vedení se v číslech liší. Média o dění na Kavkaze často mlčí.

O špatných vztazích mezi Armény a Ázerbájdžánci vypovídá i samotný fakt, že lidé s příjmením končícím „yan“ (typické pro Armény) mají zakázáno cestovat do Ázerbájdžánu. Ázerbájdžánci sami považují cestu do Arménie za vážný zločin.

Zdroj zde

Současnost

Když pomineme, že na jihozápadní hranici Ruska jsou prozápadní Gruzie (na které si Rusko uchránilo Abcházii a Osetii a podobně ubránilo Čečensko) a prozápadní Ázerbajdžan, pak je zřejmé, proč v Arménii v loňském roce probíhala „elektrická revoluce“  a proč tam byl naplánován převrat na způsob Ukrajiny.  

Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán, Náhorní Karabach

Mapa ještě jednou, tentokrát i s Osetií, Abcházií a Čečenskem

Rusko má v Arménii masivní vojenskou základnu  (smlouva do roku 2044, kterou ve funkci prezidenta uzavřel Medveděv) a Arménie kvůli spojenectví s Ruskem odmítla podepsat dohodu o přidružení k Evropské unii a vstoupila do Euroasijské unie, Turecko naopak je spojencem Ázerbájdžánu, který je partnerem NATO. Obnovení konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem tak může znamenat další snahu, jak Rusko zatáhnout do války,  reakce Ruska však jsou zdrženlivé – Moskva vyzývá k zastavení bojových akcí. Objevují se také názory, že za obnovením konfliktu stojí Ázerbájdžán, kterému vadí snahy Turecka o urovnání vztahů s Ruskem.

V neposlední řadě – z Ázerbájdžánu vede plynovod Tanap, na který by se v budoucnu měl napojit Írán a Irák (Kurdistán?), čímž by byl realizován dříve nezdařený plynovod Nabucco, jehož účelem bylo odstavení ruského plynu do Evropy.

Nejen s plynovody a ropovody ale souvisí přepisování hranic na Blízkém východě a čas ukáže, jakou roli v tom hraje Arménie – a zde připomínám, že historicky jí patří biblická hora Ararat, která v současnosti přináleží Turecku.

-Pozorovatelka-  3.4.2016