Před pár dny jsem zde publikovala článek „Proč je v Bibli tolik násilí“ a v souvislosti s právě vloženým videem o lidském svědomí (SK titulky je nutné rozkliknout) , cituji z článku o Bibli tuto část:

Genesis 22:1-2…9-12: Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ … Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: „Abrahame, Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ 

Abrahám je připraven zabít svého jediného syna – nařízení „autority“ je pro něj více, než vlastní svědomí  

Tuto část jsem z celého článku vybrala proto, že ji považuji za nejvíce konfrontační v tom smyslu, jestli je správné naslouchat biblickému bohu anebo jestli není správnější naslouchat Svědomí = skutečnému Bohu.

Pro sebe mám volbu jasnou – zvítězilo by svědomí nejen v tom smyslu, že nemám právo nikomu život brát (a v žádném případě ne svému dítěti), ale také v tom smyslu, že co je to za boha (úmyslně s malým b), který ode mě něco takového žádá! Moje odpověď je, že bych neposlechla. A můj názor je, že onen bůh by mě měl pochválit ne za to, že bych snad i jen naznačila ochotu uposlechnout, ale právě za to, že uposlechnutí odmítnu! Shrnuto – správný Bůh by mě pochválil za to, že se řídím svědomím, nikoliv jeho diktátem.

Jak a proč se stalo, že Bible má hned na svém začátku tento příběh, nebudu už rozebírat, stejně tak nebudu rozebírat, proč v tolika dalších případech Bible nabádá k zabíjení a vraždění, nebudu rozebírat ani to, že – dejme tomu – Nový zákon v ní mnohé změnil. A vrátím se k tomu, o čem je vložené video.

A to hlavní, o čem je (mým pohledem), je svědomí vs. autorita. Každý se rodíme jako subjekty do určité objektivity. A každá objektivita má své ideály – své diktáty, které určují, jaký život a jaké hodnoty jsou známkou tzv. „úspěšného“ života. Za dobu jednoho lidského života se člověk od narození po smrt snaží právě platný diktát doby (danou objektivitu) naplnit a většinou až na smrtelné posteli mu dochází, že byl pouze otrokem diktátu, ze kterého se neuměl vysvobodit.

Že následoval ideologie, poplatné době, do které se narodil (fašismus, kapitalismus, komunismus či jiné), hlavně že mu zajistily době poplatné postavení (správné bydlení, správná značka auta i oblečení, správné konto ve správné bance, atd., atd.) a že za tím účelem mu nečinilo problém být dané ideologie součástí. Ba co víc – že mu nečinilo problém v rámci poplatné ideologie i zabíjet a vraždit (křižácké výpravy, osídlování Ameriky, fašismus, komunismus i kapitalistické drancování přírody ve stylu „po nás potopa“, které se v současnosti projevuje konzumním stylem života, narvanými supermarkety a životem na lichvářské úroky ).

A co mají všechny tyto ideologie společného? Jsou vnímány jako autorita, podle jejíž diktátu když někdo nežije, tak je považován za outsidera. Celý proces začíná už v dětství, kdy rodiče své potomky vedou tak, aby v jim dané době obstáli, pokračuje to přes školy a nadřízené v práci a nejednou to končí u víry (a kostelů), která bývá vnímána jako vysvobození z celého toho kolotoče. Jenže ve finále velmi často i víra je pouze dogmatem s tím, že nejvyšší autoritou se stává bůh, ovšem nikoliv Bůh cítěný, ale bůh vyčtený. A ve finále následovaný tak, jak to předvedl Abrahám v úvodní části Bible – tzn. s vyřazením té nejvyšší pravdy, s vyřazením SVĚDOMÍ.

Můj dlouhodobý názor je, že jedinou autoritou, které se tvor jménem Člověk má zpovídat, je Svědomí. A že všechno ostatní je pouze poslušnost nějakému diktátu – včetně diktátu Bible. Naslouchat svému svědomí, to je dle mého jediná cesta ke skutečné svobodě a jediná cesta ke skutečnému Bohu. Když to řeknu ještě jinak – svědomí je jedinou autoritou, hodnou subjektivnímu naslouchání, bez ohledu na zrovna platný objektivní diktát kterékoliv doby (a kteréhokoliv boha).

Zdroj videa: video je ze stejného zdroje, z jakého jsou videa V. V. Pjakina, české titulky u tohoto videa zde  

-Pozorovatelka-  14.4.2016