Advokát ukrajinské letkyně Nadiji Savčenkové v sobotu uvedl, že její stav je vážný. Žena, odsouzená na 22 let za podíl na smrti dvou ruských novinářů, už jedenáct dní drží hladovku. Savčenková nyní čeká na převoz do ruského vězení, podle advokáta ovšem transportu není schopná.
To je perex Aktuálně.cz [1], který informuje o zdravotním stavu ukrajinské důstojnice Nadji Savčenkové, vězněné v Rusku. Jmenovaná, která se rozhodla držet hladovku tím chce zřejmě donutit ruské orgány, aby ji buďto osvobodily, nebo vyměnily za jiné, na Ukrajině zadržované a souzené důstojníky ruské vojenské rozvědky GRU. Moskevský (blíže nespecifikovaný a nejmenovaný) rozhlas s odvoláním na rovněž nejmenovaného lékaře, který Savčenkovou ošetřoval, označil její stav za kritický.
Savčenková, která se dobrovolně rozhodla pro hladovku, se svým jednáním de facto dopouští tzv. sebepoškozování, resp. touto hladovkou chce ruské orgány svým způsobem vydírat. Bez zajímavosti, ale naprosto bez překvapení je informace, že o její osvobození podle agentury Unian usiluje i americký ministr zahraničí John Kerry. O tom, že by Kerry podobnou iniciativu projevil i za propuštění zmíněných dvou důstojníků ruské GRU, není známo. Na rozdíl od Savčenkové však tito důstojníci nikoho netrýznili, nemučili, ani nezabili.
Hra na city má být zpráva, že Savčenková, čekající na převoz do ruského vězení, by podle advokáta nebyla schopna transportu. Naskýtá se tedy otázka, jak by se řešila otázka transportu Savčenkové v případě, že by došlo k případné dohodě na výměně na Ukrajině zajatých a souzených dvou důstojníků GRU za odsouzenou Savčenkovou? Jak by byl realizován její transport na Ukrajinu, jestliže dnes není transportu schopna? Nebo by byla v okamžik předání na Ukrajinu jako zázrakem transportu schopna? To, že o zdravotním stavu informuje nejmenovaný lékař a zprávu či informaci poskytl rovněž blíže neurčený „Moskevský“ rozhlas činí informaci ne příliš věrohodnou.
Ruský prezident Vladimir Putin ve čtvrtek v besedě s občany na dotaz ohledně možného osvobození Ukrajinky řekl, že „není radno předbíhat událostem“. Tím dal jasně najevo, že na „hru na city“, resp. „vydírání hladovkou“ má svůj subjektivní, podlé mého soudu, správný názor. Hladovka v takovém případě není zrovna ta nejlepší forma protestu, neboť případný negativní důsledek hladovky (smrt) jen nepřímo nasvědčuje, ne-li dokazuje vinu. Avšak vědomí, že dvaadvacet let v ruské věznici se rovná pomalé smrti, může být i hladovka svým způsobem (v případě tragického konce) řešení.
Jiří B a ť a , 16. dubna 2016