Pokud se všechno odehrává přesně stejně jako předtím - jedná-li se tedy o návrat téhož, jak to Nietzsche označoval - pak je každý opětovný návrat vlastně tímto okamžikem. Příští návrat bude přesně stejný jako tento a jako kterýkoli minulý – neexistuje možnost je od sebe vzájemně rozeznat. A tak v praktickém slova smyslu vždycky prožíváme jedině teď. Uspenského verze se už poněkud blíží myšlence reinkarnace, jelikož předpokládá možnost, že při každém dalším návratu máme šanci něco změnit k lepšímu, pozvolna se vyvíjet a nakonec tomuto koloběhu uniknout.