Brusel na nás útočí ze tří směrů. Pokud se všichni nevzbouříme právě teď a nyní, čeká nás v krátké době katastrofa!

Vážení čtenáři, situace je opravdu nanejvýš vážná a vzpoura na všech úrovních včetně námi zvolených politiků je naprosto nezbytná. Bruselem všemožnými kličkami, velmi aktivně prosazovaný útok skrze, morálními hodnotami zaobalené, vnucování imigrantů, již vnímá v principu každý původní obyvatel Evropy. Většinově již méně Evropané vnímají zcela falešné naprosto nepodložené démonizování Ruské federace a s tím související postupné navyšování vojsk USA na našem kontinentě (prakticky jde o regulérní a systematickou přípravu na velký válečný konflikt). Útok třetí, který se děje skrytě, však chápou již jen nemnozí. Respektive skutečnost, že v případě jeho úspěchu, budou jeho důsledky, během několika let, zcela nezvratné a pro naši budoucnost naprosto fatální. Prakticky půjde o konec naší civilizace, tak jak jsme ji doposud znali. Návrat do doby temna. Abych vše srozumitelně vyložil, zejména zmíněné třetí skryté, zato nejhorší nebezpečí, je nutno začít postupně, předkládaná tvrzení rámcově doložit a vše vsadit do vzájemných souvislostí a paralel.

V Evropě již rok čelíme útoku hord nevzdělaných, ale jednolitě zfanatizovaní Islamistů, kteří zde vytvářejí předpolí pro skutečnou islámskou invazi, ale média nám přinášejí informace z centra moci našich zámořských přátel „na věčné časy a nikdy jinak“ že se na nás chystá zaútočit zlý Putin. Představitelé „obranného paktu“ NATO, respektive jeho americké velení, Evropě vzkazuje, že zde nejsou od toho, aby účinně zastavili příliv utečenců, ale místo toho hodlají na náš kontinent masivně dovážet těžkou techniku a další americké vojáky. Vše pro to aby posílili přítomnost amerických ozbrojených sil u Ruských hranic, viz např. zde nebo zde.

V našich metropolích nerušeně a působí imámové o nichž je známo, že své ovečky aktivně a trvale vedou k nenávisti ke všemu zde původnímu, ale pan Konvička jde k soudu za dva facebookové příspěvky, kde v rámci diskuse s nadsázkou zareagoval prohlášením o maso kostní moučce a prognóze o budoucích koncentrácích (Každý rozumný člověk pochopí, že v prvním případě šlo o „hlášku“ typu „Jestli ještě jednou uděláš do toho sešitu kaňku, tak Tě zabiju“. V druhém případě by bylo vhodné, poohlédnout se na v USA již vybudovanou soustavu záhadných táborů FEMA. Co jsou nakonec utečenecké tábory-centra, které od vyjádření se pana Konvičky v Evropě vznikly, nežli tábory koncentrace přivandrovalců z velké části neznámé identity, nevalného vzdělání ale výtečné ideologické výchovy. Ne až tak to pochopila prokurátorka Nováková, viz: zde. Brněnští Imámové si naopak vysloužili osobní gratulaci vrchního protektora Schapira.

Neustále slyším od lidí jako je Štětina prohlašovat, jak je Rus historicky rozpínavý a kolik už ve své historii (včetně té carské) napadl a zotročil států, tedy že je jen otázkou času kdy napadnou Evropu. Nikdy však tito Štětinové konkrétně neřekli, kdy a koho zlé Rusko ve své historii samo z vlastní iniciativy, pro nic za nic napadlo. Dá se předpokládat, že určitě asi ano, když to tyto osoby tvrdí. Nicméně ta fakta mi zatím nějak unikají. Zde se ptám co na to jablonecká státní zástupkyně Nováková? V případě Štětiny svou zákonnou povinnost, podat žalobu za trvalé vyvolávání nenávisti k národu a opakované válečné štvaní, jako v případě Konvičky, nenaplní? Případně prokurátor Richtr, který tuto žalobu přijal? Pan Konvička možná ne zcela vhodně poukázal na reálné nebezpečí, které již vycítilo 90% obyvatel Evropy. Poukázal na nebezpečí, ke kterému reálně existuje velmi mnoho důkazů a jde k soudu. Europoslanec Štětina trvale očerňuje celý národ bez jakéhokoliv reálného důkazu, a nejen že stále běhá na svobodě, ale místo soudního stíhání je mu trvale umožněno, své bludy hlásat ve veřejnoprávních médiích.

Na otázku geneticky zakódované agresivity ruského národa se pokusila odpovědět debata na téma „Mýty a fakta o Rusku“, zorganizovaná 5.4.2016 na půdě poslanecké sněmovny.

Na internetu se již před několika dny objevila velice kvalitní přednáška poslance Tomio Okamury, například zde. Zajímal jsem se o další přednášky a podařilo se mi vypátrat výborné vystoupení našeho současného, dle mého názoru, nejkvalitnějšího a nejzkušenějšího novináře, pana Jana Petránka. Opravdu stojí za velmi pozorné vyslechnutí.

Protože ani jedna z již zveřejněných, mě známých, přednášek neobsahuje informace hlouběji do minulosti Ruska, rád bych vážené čtenáře stručně seznámil i se staršími případy „vrozené ruské útočnosti“. Prakticky vždy šlo o stejný scénář. Někdo Rusko dobyvačně napadl, to útok odrazilo a následně, když pronásledovalo útočníka, tak mu při té příležitosti ukouslo kus území (případně útočníkovu spojenci). Nadto se pokusím podrobněji přiblížit co předcházelo bezprostřednímu pádu SSSR a co následovalo až do doby, kdy do úřadu prezidenta FR prvně nastoupil Putin. Je potom na každém čtenáři, aby se zamyslel na tím, do jaké míry se shodovalo vše co se dělo v 90 létech v Rusku s tím, co se dělo u nás v tzv. východním bloku, respektive co se zde děje do dnes.

Mě nejznámější případy „Ruské rozpínavosti“ jsou tyto:

1380 – Pro neposlušnost Zlatá horda napadá Moskevskou Rus, která do té doby byla jejím vazalem (jakož i původní centrum Kyjevská Rus). Rusové vítězí v bitvě na Kulikovském poli (280 km jižně od Moskvy). Postupem doby se chanát rozpadá a Rusko následně obsazuje jeho území na východě.

1612 – Bitva pod Moskvou – za podpory svatého stolce v 1000 let trvajícím boji proti pravoslaví, táhne, počínaje rokem 1605, na Rusko polská armáda s cílem dosadit na Ruský trůn katolizovaného Dimitrie. Údajného potomka Ivana Hrozného, jako pravého dědičného cara, což se podaří. V bitvě pod Moskvou vítězí ruští vzbouřenci, kteří cizáky dosazeného, katolického „Lžidimitrie“ a polské okupanty vyhánějí – výsledek ukousnutí kusu původně Polsko-Litevského království, tj. části území, kde se nachází současná východní Ukrajina.

1812 – Napoleon po předchozím připojení Polska a Litvy do svého mocenského bloku vstupuje z tohoto předpolí do Moskvy – územní zisky Ruska jako odveta tohoto tažení byly současné Bělorusko a další území současné Ukrajiny (Území historicky tak jako tak ruské, které bylo dočasně okupováno Litevci a Poláky – zkuste si nakonec vyhledat historický velkofilm „Ohněm a mečem“, kdo proti komu tam bojoval).

1919 – Hned po první světové válce, z vůle jejích vítězů znovu vzniklé samostatné Polsko, odčleněné od poraženého Německého císařství, napadá území současné Ukrajiny a Běloruska. V té době nejsou tato území původního carského Ruska ještě plně převzata ze strany nově vzniklé Sovětské vlády. Následná proti ofenzíva má za následek, že Rudá armáda stála r. 1920 19 km od Varšavy. Zde se Poláci ubránili. Následkem toho jak Bělorusko, tak i Ukrajina zůstávají Sovětskému svazu. (V následujícím období je nutno politiku běžně se chovajícího národního státu oddělit. Rusko se v tomto období, až do pádu komunistického režimu, řídilo nikoli politikou národní, ale politikou internacionální ideologie, kterou mělo tendenci vyvážet do svého okolí.)

1941 – Německo, napadá SSSR. To odráželo SSSR až u Stalingradu, kde po boku Němců bojovalo Maďarsko, Itálie a Rumunsko. Výsledek, posun hranic SSSR hluboko do Evropy. Posun Polska jako takového o cca 250 km na západ na úkor historického území německého Pruska (toto bylo před tím ale územím obývaným Slovany, tedy původním Polskem) a kdysi českého Slezska. Vznik komunistického východního bloku s hranicí uprostřed Evropy.

Ono toho bylo víc, ale nakonec posuďte sami jak se měnila politická mapa Evropy za posledních 1000 let.

Je pravda, že je v mapě zobrazeno i několik nevyprovokovaných Ruských expanzí. Ne vždy však šlo o vojenské výpady. Například Osetie a o něco později i Gruzie o přidružení k Carskému Rusku samy požádaly, jako záruku své bezpečnosti proti Osmanské říši. Obdobně bylo připojeno i Finsko.

Výše jsem ani nezmínil první světovou válku, která začala naším napadením Srbska (tehdy jsme patřili do Rakousko-Uherska, tedy „naším“ je zcela na místě), kdy spojenec Rusko mu přišlo, v souladu s vzájemnou bilaterální smlouvou, na pomoc. O tom, kdo tehdy ve skutečnosti tahal za nitky k vyprovokování tohoto konfliktu, jsou mezi odborníky dohady do dnes. (Spory jsou o tom, že za „Černou rukou“, co zastřelila následníka trůnu našeho císařství, nebyla srbská vláda, ale britské tajné služby. V zájmu Británie, ovládané již od Waterloo bankovními oligarchy, bylo vyprovokovat konflikt mezi Rotschildům nepoddajným ruským carem a nepříjemným konkurentem, průmyslově se vzmáhajícím, sjednoceným císařským Německem).

Mnou uvedená historická data nemusí být zcela přesná, jde jen o takový můj osobní hrubý náčrt.

Článek na podobné téma v minulosti již napsala Pozorovatelka, kde naleznete další mnou neuvedená historické mezníky agresí vůči Rusku, zde. Jak to s tou Ruskou rozpínavostí za posledních 1000 let tedy bylo? To by měl ale vysvětlit přece Štětina, když o ní hlásá stále dokola jako flašinet, kdykoli k tomu má příležitost. Jeden příklad za všechny. Dne 7.10.2015 odvysílala ČT reportáž s následnou diskusí nad tématem několikanásobného rozbombardování nemocnice v Afghánistánu ze strany USA. Na názor šlo-li o omyl nebo válečný zločin byl dotázán i Štětina. Tento na základě dotazu mimo jiné rozvinul teorii, že to byl pro Afgánce jen takový malý detail, kterého si ani vlastně nevšimli, protože když tam byli Rusové, tak to teprve zažívali peklo. Následně Štětina zcela odbočil od tématu a všem divákům za přitakávání moderátora Takáče vysvětlil, co jsou Rusové za „svoloč“, jak se jich musíme bát a že se již prakticky chystají pálit na Prahu z Kaliningradu rakety s plochou dráhou letu.

ČT – Události komentáře. Téma vybombardované nemocnice začíná ve 13. minutě záznamu. Štětina své teorie o zlém Rusku začíná rozvíjet v 20. minutě záznamu. Tyto zopakuje v pořadu několikrát včetně odkazu na 250 let agresí, které Rusko dle něj soustavně v minulosti provádělo. Záznam k tématu „Američany rozbombardovaná nemocnice v Afghánistánu“, kde se z 50% probíralo agresivní Rusko, končí v 28. minutě.

Zde bych si dovolil trochu podrobněji probrat nedávnou minulost.

1945 – 1989 – Nástupem Wall streetem protlačeného víceprezidenta Trumana do úřadu hlavy státu, zahajují USA proti SSSR studenou válku. Nic co bylo domluveno s předchozím prezidentem Rooseveltem (zemřel 12.4.1945) neplatí. Tato ze strany USA kulminuje nejprve podporou Talibanu v prosovětském Afghánistánu (prakticky tyto náboženské militanty USA přímo vytváří). Následuje vyzbrojováním a organizováním čečenských islamistů přímo v SSSR. Nástupem Gorbačova se SSSR postupně vzdává komunistické ideologie a naivně se otevírá světu. Nejprve se odtrhují evropské satelity. Socialistický blok se rozpadá a většina jeho občanů věří v přátelskou pomoc západu a budoucnost naplněnou spoluprací a prosperitou. Mocní v USA to však pojímají tak, že první fázi této hybridní války právě vyhráli. Následující plán je, poraženého nepřítele zcela vyplenit. Primárně bylo sice cíleno na SSSR, ale útok byl veden na všechny evropské satelity východního bloku. O tom, že to tak skutečně bylo, svědčí například tento rozhovor s Willi Wimmerem, který byl mezi lety 1988 až 1992 státním sekretářem na německém ministerstvu obrany a do roku 2009 poslancem Bundestagu. Wimmer se osobně podílel na jednáních o znovu sjednocení Německa. Více zde.

1991 – Ještě za Gorbačova začínají na území SSSR působit ve jménu „perestrojky“ zahraniční ekonomičtí poradci. Tito současně ve jménu „glasnosti“ navazují první kontakty (mapují) angažované redaktory, představitele kultury, studenty, pedagogickými kádry a přirozeně kádry všech mocenských struktur. Krátce po rozpadu východního bloku se koncem roku 1991 rozpadá i SSSR na 12 nezávislých států. Gorbačov je odstraněn, v Rusku se ujímá vlády Jelcin.

Agenti USA „poradci“ svou činnost rozšiřují na všechny nově vzniklé státy. Jde o profesionály s jasným zadáním „poradit těm na nejvyšší úrovni, jak se ten kapitalismus a demokratické svobody vlastně dělají“. Primární cíle poradců je převzít bankovní systém, klíčový průmysl a otevření domácího trhu zahraničnímu zboží. Současně na dobytém území začínají masově získávat ke spolupráci místní občany s jejichž pomocí zakládají nepřehledné množství nevládních organizací. Ty zprvu bohatě sponzorují ze zahraničí, posléze k jejich spolufinancování přinucují i místní exekutivu. Tyto páté kolony postupně poskytují „upřímné rady“ na všech úrovních řízení obsazovaných států. Primární cíle neziskovek jsou média, školství a kultura.

Americká hybridní válka přechází do fáze bezprecedentního plenění. Zvláštní pozornost je věnována Rusku.

(USA 1995 – Smích Clintona vyvolal chybný překlad tlumočníka slov Jelcina. Ten řekl, že “..uzavřené dohody nemohou selhat“ slovním obratem, který v Americe znamená „posrat se“. Bohužel se tak zakrátko RF doslova stalo.)

Jako první bylo třeba zcela změnit legislativu tak, aby umožnila na dobytém území následující změny.

(Dále, pro porovnání, budu vždy uvádět i poznámku k aktuálnímu stavu plnění následujících bodů v naší republice. V Rusku, ačkoli na něj byla, na rozdíl od nás, uplatněna šoková terapie s katastrofálními následky, se tomuto procesu již 15 let účinně brání. U nás v ČR, respektive střední Evropě, se začínáme masověji bránit teprve nyní, po 25 letech a to jen díky imigrantské provokaci, kterou nevidí opravdu již jen slepci. Již ale pouze část národa je v povědomí o tom, že jsme nad to v zájmu USA proti Rusku programově poštváváni demagogiemi, že jde stále o komunisty z roku 1968 a jinými. Jen velmi málo jedinců vidí největší nebezpečí a to je ztrátu budoucnosti skrze naprostý rozklad toho nejdůležitějšího co každá civilizace má. Ve většinové společnosti pevně zakořeněnou vzdělanost, elementární poctivost, zdravého sebevědomí, vše spojené se sounáležitostí, solidaritou a vzájemnou spoluprací v hierarchii: rodina – širší rodina – sousedé – obec – stát – sousední státy – Evropa – okolní svět. Pokud se toto podaří rozložit, národ jako hodnotová kultura, původní civilizace, natrvalo zaniká. Toto je třetí směr útoku, o kterém jsem hovořil v úvodu článku.)

Konečná fáze hybridní války, závěrečné drancování, vyžadovalo vnucení následujících legislativních změn, jejichž cíl byl pro okupanta zajistit:

• Nekontrolovatelný vstup západního, zejména spotřebního zboží (Pozn: v ČR splněno do puntíku, jej jen ke cti několika málo jedinců z řad našich občanů, že se svými výrobky dokázali proti této přesile ubránit a konkurovat.)


• Ztrátu kontroly nad finančním systémem jeho smluvním přivázáním do nadřazených nadnárodních finančních struktur. (Pozn: v ČR splněno do puntíku, vedení ČNB si s námi dělá co chce a nikdo to nemá šanci jakkoli legitimně korigovat)


• Ztrátu kontroly nad distribucí informací s cílem odstranění veškerého občany ideově sjednocujícího vlivu s podporou bezbřehého individualismu a bezbřehých práv a svobod jakýmkoli minoritám, včetně společensky patologickým.  (Pozn.: Zde do tohoto plánu negativně vstoupil nový fenomén – internet, stejně jako kdysi v Evropě knihtisk rozbil informační monopol založený na soustavě kostelů ovládaných z jediného církevního centra. Zde je naše šance.)


• Úplné zahraniční kontroly nad distribucí spotřebního zboží, včetně léků pro zdravotnictví. (Pozn.: v ČR splněno až na několik málo obchodním centr, které jsou v místních rukou a které programově umožňují distribuci místní produkci.)


• Likvidaci domácí spotřební produkce, případně její zahraniční převzetí. (Pozn: v ČR splněno do puntíku, jinak stejné jako je uvedeno shora u první odrážky)


• Rozklad obranných složek státu, zejména akceschopné armády. (Pozn: v ČR splněno do puntíku)


• Získání úplné zahraniční kontroly nad klíčovými oblastmi průmyslu, zejména zdroji a jejich distribucí. (Pozn: v ČR splněno z 90%. Kromě státního podniku ČEZ – výroba elektřiny a v některých krajích i její distribuce. Katastrofou je distribuce vody z 90% v cizích rukou a plynu, který je plně pod kontrolou RWE.)


• Získání úplné kontroly nad výchovně-vzdělávacím systémem, který během jedné až dvou generacích neumožní, většině původních obyvatel jakkoli v budoucnu zahraničnímu okupantovi významněji konkurovat. (Pozn.: Tomuto se Rusko k dnešku, počínaje rokem 2000 ubránilo. Tragedií evropských národů východního bloku je, že současný rozklad jejich školství již pokročil do druhé fáze, kdy na školách a ve vysokých řídících funkcích školského systému začala působit druhá generace, za 25 let okupace již vychovaných, havloidních svazáčků. Viz u nás, vzděláním právnička, Valachová bez rozmyslu plnící rozkazy Bruselu, která o pedagogické vědě nemá ani ponětí. Vše nasvědčuje tomu, že naprosto netuší ani to nejzákladnější – jaký rozdíl je mezi výchovou a vzděláváním a že se má jednat o výchovně-vzdělávací proces. Rovněž jí evidentně unikají pojmy jako „vývojové fáze člověka“ a že v každém věku, má-li být školství efektivní, je nutný zcela jiný poměr výchovné složky ku složce vzdělávací! Komenský se musí obracet v hrobě! Zde obzvláště biji na poplach. Pokud tento rozklad nezastaví naše generace, další, dík vymytým mozkům, nebude mít šanci. Pak se stane 99% jedinců našich východoevropských národů pouze bezbrannou masou bez povědomí o své minulosti s vyhlídkou přízemní budoucnosti neschopných a negramotných, prakticky cizinců ve vlasti svých předků.)

K prosazení výše uvedeného je všude zaváděn, na západě již plně osvědčený a propracovaný, typ té jedině správné „demokracie“. Základní „háček“ spočívá v tom, že její elementární stavební kámen, „svobodné“ volby, jsou založeny na systémově zakotvené korupci. O úspěchu jednotlivých politických subjektů nerozhoduje primárně síla idejí, ale výše finančních prostředků poskytnutých zájmovými skupinami do volebního boje. Sem patří i finanční vliv těchto skupin na veškeré informační kanály, ve kterých jsou tyto schopny, prezentaci konkurenčních názorů zcela potlačit nebo naopak, jimi preferované názorové proudy více než nadstandardně podpořit.

Pozn.:

Dokud nebude pro všechny legitimní politické strany (ne jen parlamentní) ústavně zaveden rovný, respektive proporcionálně smysluplný (například dle volebních preferencí) systém bezplatného přístupu zejména do veřejnoprávních médií, a to ne jen v předvolebním období, nikdy nepůjde o demokracii, ale vždy o „oligokracii“.

Ze všech bývalých republik SSSR tento útok USA ustálo jedině Bělorusko díky nekompromisnímu Lukašenkovi. V ostatních post-sovětských republikách bylo dosaženo z různé úrovně jeho úspěšnosti. U pobaltských států dosáhl stejné úrovně, jako prakticky u všech evropských post-sovětský satelitů včetně ČR.

O tom co se v té době v Rusku dělo, nejlépe vypovídá druhá polovina (Začátek je v 30. minutě, 35. vteřině) filmu „Sestřih pořadu – Vojenské tajemství s Igorem Prokopenko 18.10.2014“. Tento film je nanejvýš poučný, kdy vnímavému divákovi nemůže ujít skutečnost, že vše co se dělo do roku 2000 v Rusku, se dělo a nadále děje u nás! Tento film (včetně jeho první části) by měl být základním studijním materiálem pro všechny naše současné postupně prozřivší politiky. Tento film by měli vnést na akademickou půdu všichni jen trochu pochybující vysokoškolští pedagogové, jako podklad k diskusím se studenty, jako podklad k hledání pravdy o tom co se s námi děje a jak tento proces zastavit!

Současnost je z tohoto pohledu pro občanskou společnost, zejména zemí bývalého východního bloku, historicky zlomová. Vliv hlavních médií, které přímo nebo zprostředkovaně, skrze domácí bílé koně (u nás například Bakala), ovládá soukromý kapitál zahraničních dobyvatelů,  včetně jimi mocensky obsazených rad pro vysílání, je postupně eliminován stále významnějším internetem. Obrovské nebezpečí však spočívá v tom, že současná generace „husákových dětí“ postupně odchází. Tato generace na vlastní kůži zažila vše prohnilé, prolhané a nesmyslné z normalizačního režimu skomírajícího socialismu brežněvovského typu. Tuto zkušenost má jak z dětství tak i z období své ranné dospělosti. Tato generace velmi dobře vnímá, že to co sedělo koncem devadesátých let, je naprosto shodné s tím, co se děje nyní, pouze v podstatně propracovanější podobě. Této generaci však bylo, mimo to, poskytnuto i velmi kvalitní základní vzdělání, které bylo svého času mezinárodně hodnoceno jako jedno z nejlepších na světě. Kromě vzdělání ale poskytoval předchozí školský systém i výchovu a to ne jen k budování zářných zítřků v duchu „kodexu budovatele komunismu“ (desatero v principu shodné s desaterem křesťanů). Součástí minulého školství byla i výchova k elementární poctivosti, soutěživosti, tvořivosti ale i vzájemnosti.

Našemu novodobému, hned po revoluci havloidy obsazenému školství, se podařilo vychovat již celou armádu jejich následovníků. Otázkou je, kdo již za pár let bude do zatím plně svobodného internetu názorově přispívat. Z novodobých svazáčků co přes sebe přehodí Tibetskou vlajku jde hrůza. Pohleďme na pořad paní Jílkové na téma návštěvy čínského prezidenta v Praze.

Fanatismus kombinovaný s nevzdělaností a přirozeně mladickou nezkušeností. Obdobím zmoudření si musí projít každý. Bez kvalitního základu, který má poskytovat školský systém, zejména ten základní, bude ale pro nastupující generaci toto zmoudření jaksi problematické.

Kdo ovládá svazačku Valachovou se pokusili rozplést redaktoři bulváru. Přirozeně v oboru nevzdělané ministryni radí neziskovky. Bylo by nanejvýš potřebné zjistit, kdo tyto rozkladné organizace financuje. To že jsou to zahraniční nadace, lze ještě pochopit. Pokud dobyvatel dobývá, tak také financuje. Problém však je, že jsou financovány i ze státní kasy. Jak je toto možné??? Kdo za tím stojí??? Nějak mi uniká ten mechanismus! To si prostě podá šéf neziskovky XYZ žádost na jím vytipované ministerstvo „Rádi bychom dotaci 10 až 20 milionů na rok na naši činnost.“ a ministerstvo je uvolní?!? Pan Babiš by i na to měl velmi intenzivně zaměřit svou pozornost. Konkrétně ke svazačce Valachové, hrobařce našeho školství, bývalé spolupracovnici občana USA George Dienstbiera něco málo k dočtení zde.

Protože byl článek primárně koncipován na téma dějinně agresivní Rusko, dále si dovoluji dokončit kauzu dobývání Ruska, respektive bývalých svazových republik SSSR až do doby nástupu Putina do úřadu prezidenta.

Postupně dochází k celospolečenskému rozvratu na všech úrovních. Státní správy nově vzniklých republik se rozpadají. Místní mafiáni za obrovské, nikým neřešené, korupce rozkrádají veškeré národní hospodářství. Zejména v Rusku se daří prosadit takzvanou šokovou terapii. Obyvatelstvo začíná strádat. Vše zlé je zdůvodňováno jako výhradní důsledek předchozího režimu. Jakýmkoli společenským, doposud minoritním, různorodostem (zejména těm patologickým) je vytvářen nebývalý prostor.

Zde bych si dovolil pro porovnání vložit „projev, který český parlament nezažil“ od Andreje Babiše, který se vyjadřoval ke kauze Čapí hnízdo (Babišův projev začíná v 22. minutě záznamu). Mimo hlavní téma se mu totiž podařilo vysoce analytickým způsobem, s jmenováním konkrétních osob, vyhodnotit rozkládání a rozkrádání ČR, za působení předchozích našich vlád. Zde jsem nucen opět položit dotaz prokurátorům Novákové a Richtovi co s těmi obviněními hodlají dělat???

Skoro ve všech satelitech bývalého SSSR následují barevné revoluce. Původní post-sovětské vedení, které ještě jakž takž obhajovalo národní zájmy, je postupně nahrazeno loutkami řízenými přímo z centrály CIA. (U nás se tak stalo dosazením Havla a kliky za dolary pěstovaných elit z Charty 77 prakticky ihned v roce 1989. Nakonec naše „sametová revoluce“ byla takovou vzorovou premiérou těch pozdějších „barevných“)

Při těchto je vždy zprvu zneužito nespokojené obyvatelstvo trpící v důsledku již několikaletého mafiánského rozkrádání a ničení všeho co do pádu komunismu jakž takž fungovalo. Velkou úlohu při tom hraje mladá generace s již úspěšně vymytými mozky. Nevládních organizace již začaly účinně působit ne jen v médiích, ale i ve vzdělávacím systému jako generátoru nového pedagogick&e