Mýty o Rusku, pravda o Putinovi a kdy už konečně v Rusku dojde k nové revoluci. A přijel Obama a Evropa opět jako poslušná loutka

Rozdělená společnost

Úvodní video je ze semináře „Mýty o Rusku“ z 5. dubna letošního roku, pořádaný Institutem slovanských strategických studií, na kterém m.j. hovořil i uznávaný český novinář Jan Petránek. Jeho řeč už na zdejších stránkách nedávno vyšla v článku zde,  ale považuji ji za natolik výjimečný a moudrý hlas na české scéně, že video jsem vložila jako úvodní. Pod titulkem Kremelská informační válka byl seminář probrán na stránkách „Evropské hodnoty“, ale i jinde v českém tisku, např. Reflex a Projev Tomia Okamury na semináři o Rusku patří k tomu nejpitomějšímu, co kdy ve Sněmovně zaznělo.

To je jeden z příkladů, jak je česká společnost (totéž ale platí i pro Evropu jako celek, dokonce i pro svět), rozdělená na tzv. rusofilní a rusofobní – resp. proamerickou a protiamerickou. Když dnes na tiskové konferenci tiskový mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček na otázku, zda pachatelé útoků na pražské kavárny mají být potrestáni, správně odpověděl v tom smyslu, že je pro potrestání jak útočníků pražské kavárny, tak ale i útočníků na čínské vlajky v době návštěvy čínského prezidenta, přičemž oba útoky jsou ukázkou, jak se postoje obou stran radikalizují, popsal přesný stav toho, kam se svět ya dva roky od ukrajinského Majdanu dostal. A ta radikalizace, to je to, o co jde – resp. jde nejen o to, kam až zajde, ale o to, proč vznikla a proč tak graduje. Ještě jednou doporučuji poslechnout si velmi moudrou řeč pana Petránka, která začíná slovy: „Hlavní problém Ruska je, že se dnes zoufale brání“.

Rusko se opět musí bránit, Rusko je přece nula – a Západ pláče, že s převratem v Rusku to pořád nevychází!

Pro ty,  kteří chtějí vidět pravdu, není žádným novým konstatováním, že Rusko se opět musí bránit – v celých v dějinách na tom Rusko nebylo jinak. V moderní době se ovšem na Rusko útočí sofistikovaně, a to tak, že z Ruska je činěn agresor, proti kterému naopak je nutné se bránit! A hlavní důvod ruské agrese? Putin! Putin diktátor, Putin nový Hitler, Putin anektor a Rusko s Putinem v čele jako největší hrozba lidstva, dokonce větší než ISIL!

Ale čím že se to ten Putin provinil? Světe, div se, on zřejmě skutečně kašle na tu Západem tolik oslavovanou demokracii (která jen tak mimochodem nemá problém odposlouchávat přátelé, jak to předvedly USA vůči „přítelkyni“ Merkelové) a klidně se nechal pasovat do role gosudara (=ruský vladař). Ba dokonce se o něm dá říct, že je skutečně velmi ambiciózní a že kvůli svým ambicím zašel tak daleko, že vytvořil dokonce speciální Národní gardu, která bude podřízená pouze a jen jemu a že dokonce ji může použít i proti takovým demonstracím „demokratů“, které budou ohrožovat jeho ambiciózní zájmy. Ale tady bych doporučovala podívat se především na to, jaké že to jsou ty Putinovy ambice, protože ono ambice neznamenají vždy totéž.

Ambiciózní politiky najdeme v každé zemi (jinak by ani v politice být nemohli) a v Česku je to jeden vedle druhého. Ale je veliký rozdíl mezi naplnit své osobní ambice jako služebníček cizích zájmů a dočkat se za to nejen koryta, ale i patřičného poklepání po rameni v USA či v EU (či kdysi v Moskvě), bez ohledu na to, co si o tom myslí vlastní národ, či naplňovat své ambice jako služebník své země a svého národa tak, aby tato země a její národ byly ve světě respektovány a svět je měl v úctě. A člověka právě s takovými ambicemi Rusko potřebuje od dob, co vzniklo a potřebuje ho o to víc, že Rusko je od dob svého vzniku v roli toho, který se musí stále jen bránit! A to nejen bránit své právo na existenci, ale obhajovat, že i ono má právo žít a dýchat.

Jakýkoliv 150-ti kilový a nevzdělaný Američan bude vždy ve světě uctíván, protože je z jůesej, zatímco Rus vždy bude stát před nutností přesvědčovat svět, že něco umí (což všeobecně platí i pro každého Slovana) a stejně bude vždy jen podřadným tvorem. Každý nicotný úspěch, dokonce i neúspěch, Západu bude vždy oslavován, zatímco každý ruský úspěch bude vždy jen něčím, co nestojí za řeč – byť to budou tak zásadní události, jako porážka fašismu či kosmické pokroky… Takový je zásadní úděl Slovanů a tím především – Ruska!

A tím se opět dostáváme k tomu, čím především vadí Putin – jeho ambicí je vrátit hrdost a respekt ruskému (slovanskému) národu. A tuto ambici se mu daří naplňovat tak, že úspěšně. Na rozdíl od ambicí evropských politiků, postavenou na vlezdozádelovství USA, on své ambice naplňuje tím, že svůj národ před poslušností politice USA (a před globalizací na způsob USA, které se všichni evropští politici podřizují) chrání. A světe, div se, národ na to slyší a svého gosudara podporuje o to víc, o co větší jsou léčky, do kterých se Západ už dva roky snaží ruského vůdce chytit v naději, že antiruské sankce a nespokojenost lidí způsobí v Rusku převrat, který Putina odstraní od moci.

A Západ nechápe, že se to nedaří, jak to právě předvedl britský žurnalista, odborník z Oxfordu a zakladatel deníku Reuters a Financial Times John Lloyd ve svém článku: Kdy konečně bude Rusko zlomeno ve kterém se velice se diví, že ani ceny ropy na dně, ani antiruské sankce ani demografická krize, nic nezabírá, aby v Rusku došlo k převratu proti Putinovi. V článku si tento rusofób dělá naděje, že snad v roce 2017 – ve výročí VŘSR – bude Rusko konečně zlomeno, protože zatím to vypadá tak, že dosud všechny revoluce v Rusku končí fiaskem (já dodávám – na rozdíl od revolucí v jiných zemích, kde Západ vždy našel pouze správné kolaboranty, nikoliv vůdce svých národů).

Kdo sleduje Pjakina, ten ví nejlépe, jak se s takovým převratem v Rusku, který by konečně odstranil Putina, dlouhodobě počítá a jak se na takovém převratu dlouhodobě pracuje, a ono pořád ne a ne – viz toto krátké dubnové video Pjakina, týkající se každoročního pořadu Putina Přímá linka:

Kromě toho, že ve výše uvedeném článku o čekání Západu na převrat Rusku se odkopal britský rusofób John Lloyd (více zde), objevil se další článek, kterým Západ popisuje, čím se provinil Putin, článek vkládám:

Strategický vzestup Ruska ruší všechny západní předpovědi

Ačkoli Rusko zažívá hospodářskou a sociální krizi, ta je doprovázena neuvěřitelným strategickým a diplomatickým vzestupem, což ruší všechny prognózy ohledně pokorného postavení regionální mocnosti, píše Le Figaro.

Západ nebezpečně podceňuje silný strategický a geopolitický „průlom“ Vladimira Putina, zdůraznil autor článku Nicolas Baverez.

Pozvání ruského prezidenta Vladimíra Putina do Paříže na slavnostní otevření pravoslavné katedrály v říjnu, vedle níž bude také ruské kulturní centrum, pomůže prolomit ledy, které vznikly v diplomatických vztazích mezi Západem a Moskvou, píše Nicolas Baverez na stránkách Le Figaro. Navzdory těžké krizi, kterou ruská ekonomika prochází, je nebezpečné podceňovat silný strategický a geopolitický Putinův průlom. Západ musí si uvědomit, že v Rusku „utrpení lidí jen živí moc státu“, varuje autor.

Podle francouzského pozorovatele, se nové Rusko nyní, více, než kdykoliv předtím, podobá dvouhlavému orlu: „Na jedné straně, jsou ekonomika a společnost v krizi. Na druhé straně – neuvěřitelný strategický a diplomatický vzestup neguje předpovědi těch, co Rusko odkazovali do pozice jen regionální mocnosti“. Svoji moc Putin postavil na třech pilířích, vysvětluje Le Figaro: oživení silné státní moci v Rusku, protest proti zavedenému světovému pořádku pod vedením USA po ukončení studené války, stejně jako na dočasném růstu ekonomiky kvůli vysokým cenám surovin, což umožnilo zvýšit kupní sílu Rusů a vytvořit střední třídu.  Ale teď se „první pilíř hroutí pod tlakem korupce a třetí je nakloněn vzhledem k recesi,“ píše se v článku.

P.C.Roberts: Rusko se nepodřídí vůli Washingtonu

Nicméně, jak autor uvádí: „ekonomická noční můra“ jde ruku v ruce s diplomatickým a strategickým vzestupem“. Navzdory ekonomickým potížím, Rusko za dva roky vlastně zničilo nový pořádek vzniklý po ukončení studené války a předvedlo „působivou demonstraci síly„ v Sýrii a na Náhorním Karabachu, píše Le Figaro. Moskva byla schopna získat vedoucí úlohu na diplomatické scéně, zdůrazňuje článek.

V rámci ruského přezbrojení vzrostl obranný rozpočet a dosáhl 4% HDP, připomíná Le Figaro. V tomto případě byl především snížen počet vojáků v rámci přechodu k profesionální armádě, stejně jako zaměření na modernizaci zbraní (včetně nejnovějších vojenských projektů, jako stealth letoun T-50, těžký tank T-14 a moderní bojové ponorky) se zaměřením na rychlou reakci a vyslání na vzdálená místa. A úspěšná demonstrace ruských vojenských možností v Sýrii „ještě více zhustila atmosféru studené války“, která vyvádí Evropany z rovnováhy. „Ze strategického hlediska byl ruský zásah účinnější, než Západu. Rusové připomněli, že mít cíl je jistě dobré, ale tvrdě udeřit je ještě lepší,“ zdůrazňuje autor. Výsledkem je, že z politického hlediska se Rusku podařilo zachránit režim Bašára Asada, a v diplomatickém se prezentovat jako klíčový partner Evropě a na Středním východě, konstatuje francouzský novinář.

Barosso a Juncker, představitelé EU, se klanějí Obamovi 

Podle autora by Západ neměl podceňovat silný průlom, který se Putinovi podařilo uskutečnit během několika posledních let, a to navzdory ekonomickým potížím. Silná politika Kremlu představuje hrozbu pro prosazování „alternativních režimů“, a stejně tak radikální revizi stávajícího světového řádu po skončení studené války, a opět prokazuje, že i ve jménu boje proti terorismu nelze zavírat oči před strategickým rizikem spojeného s „procitnutím imperialismu“, uzavírá Le Figaro.

Článek převzatý ze zdroje zde

Shrneme-li si oba články a řeč pana Petránka, máme tady jasný obraz a to ten, že Rusko nikdy nepřestalo být pouze kořistí (ruské zdroje) a že proto vždy bylo a pořád je pouze v roli roli oběti, která nemá jinou než možnost, než se bránit. A v rámci obranné pozice se nikdy nemohla spolehnout na lepší prostředek sebezáchrany, než je vlastní „smečka“. A zákon přírody je takový, že má-li „smečka“ správného vůdce, vydrží cokoliv a bude bojovat po jeho boku, vědoma si toho, že vůdce jí vede k její přežití.

Bohužel, tento zcela přírodní zákon, kterému Rusko, moudře souznící s přírodou a s přírodními zákony, stále velmi dobře rozumí a proto odmítá i politiku homo a multikulti, je pro Západ už něčím velmi vzdáleným a proto vedoucím do vlastní sebezáhuby.

A co Evropa?

Není lepší odpovědi na současný stav Evropy, která je na jedné straně v rozkladu přes migrační multikulti politiku, podporovanou USA, a na druhou stranu přes politiku bank (negativní úrokové sazby), navíc evropských bank, které se bojí spolupracovat s Íránem i přesto že padly protiíránské sankce – to vše pod strachem, že USA by je za takovou spolupráci sankcionovaly. Tento stav došel tak daleko, že Mogherini se při návštěvě Íránu vyjádřila, že EU mu pomůže v tlaku na USA.

Ale úplně největší perličkou je současná návštěva Obamy v Evropě, kde 1) tlačí na VB, aby hlasovala pro setrvání v EU, jinak jako spojenec USA zaujme konec chvostu   a 2) zatlačil na „přítelkyni“ Mekrelovou, aby EU s USA uzavřela dohodou TTIP  a obojí s tím, že „USA potřebují jednotnou Evropu“  . No, to je paráda – „USA potřebují  jednotnou Evropu“, ale zajímá USA, co potřebuje Evropa??? Samozřejmě, že ne – USA v Evropě potřebují leda tak poslušné (a v tomto smyslu ambiciózní) přisluhovače, jakými jsou kromě Merkelové i čeští politici se Sobotkou, Zaorálkem a dalšími v čele. To vše bez ohledu na to, že hlavním a dlouhodobým cílem USA je nedovolit spolupráci Evropy s Ruskem. A bez ohledu na to, že to pro Evropu může být opět stejně destruktivní, jako za Napoleona i za Hitlera.

USA potřebují jednotnou Evropu –  Evropu ve válce s Ruskem? A co tak se zeptat, co potřebuje Evropa?

A v zájmech USA se děje i to, že moudrost, jakou pronesl Jan Petránek v úvodním videu, stejně jako moudrý vhled prezidenta Zemana a všech, kteří vidí, že Rusko se opět pouze a jen brání, dopadá tak, jak dopadá – všichni, kteří vidí pravdu, jsou označováni za agenty Kremlu, podporující ruskou „rozpínavost“, zatímco přisluhovači zájmů USA a politiky multikulti jsou šiřiteli jediné „pravdy“. A ta „pravda“ se jmenuje, že Putin je největší hrozba lidstva, zatímco USA jsou záchranou pro svět.

PS  – včerejší Události-komentáře: „Americký prezident Barack Obama jel do německého Hannoveru podpořit euroatlantický obchod a hlavně jeho dlouho vyjednávanou součást – zónu volného obchodu mezi USA a osmadvacítkou. Obama lobboval za její rychlé přijetí – podle všeho nesplnitelný sen, protože Evropa je po už 12 kolech jednání z podmínek pořád rozladěná. Evropští politici mluví o tom, že je smlouva výhodnější pro Spojené státy. Kritikům se nelíbí třeba to, že by mohla snížit ochranu evropských zákazníků, a dál by posilovala silné koncerny. V samotném Hannoveru řekli smlouvě zkracované jako TTIP jasné NE desítky tisíc demonstrantů. Je takováto vzájemná dohoda mezi EU a USA vůbec potřeba? Jakým směrem se vyvíjí? A v čem se stanoviska na obou koncích Atlantiku nejvíc rozcházejí? Téma pro dva europoslance – Kateřinu Konečnou /KSČM/ a Pavla Svobodu a /KDU-ČSL/.“ – reakce Pavla Svobody na Kateřinu Konečnou v čase od 30:30 zde – prý ruská propaganda v přímém přenosu…! Obdivuji paní Konečnou, jak to ustála a s jakým trpělivým nadhledem vysvětlila, že např. evropské zemědělství, které už nyní doplácí na sankce proti Rusku, na tom bude ještě hůř, protože jej vytlačí američtí farmáři. Ale co by Evropa pro záchranu Spojených států neudělala a co by evropští politici neobětovali pro poplácání po rameni od jůesej, že ano…!

-Pozorovatelka- 26.4.2016