Řada kroků USA zrovna nesvědčí o tom, že je jejich politika důvěryhodná. Uveďme alespoň některé. Ostudná intervence vůči Jugoslávii, slib, že Kosovo zůstane součástí Srbska, tolerování představitelů Kosova, o jejichž nepochybném sepětí s narkomafii se všeobecně ví, intervence proti Iráku pod zcela falešnou lživou záminkou, vojenská intervence na území Afghánistanu, do které jsou zapojovány i evropské státy a nyní vměšování se do záležitosti Ukrajiny.

Jan Skácel

Současný pan president někdy v polovině devadesátých let, kdy se chystal vejít do Strakovy akademie hlavním vchodem, označil přicházející dvacáté první století informačním. Pokud bych tehdejšího předsedu ČSSD chtěl brát vážně, tak by takové století bylo obdobím bez cenzury a velmi těžce by se daly zkreslovat nastalé historické událostí. Jenže, jak ukazuje dnešní dění na mezinárodní scéně, tak tomu nejen není, ale stále víc a více se nacházíme v prostředí, ve kterém subjektivní faktor sobeckého jednání nabývá stále vrchu. Nejstrašnější odpovědnost leží dnes na Spojených státech, jejichž představitelé si vůbec neuvědomují své naprosto iracionální jednání a představují si zřejmě svět jak Hurvínek třetí světovou válku.

Přibližně měsíc staré prohlášení presidenta Obamy, že vlastně Rusko ve světě nemá postavení velmoci, to jen dokumentuje. Neustále se odvolávání na mezinárodní právo, které USA neustále porušují, je tím trapnější. Vládnoucí kruhy této velmoci si vůbec neuvědomují, že přes své dominantní postavení ve světě není jejich moc taková, aby si mohly dovolit vše, zvláště pak u vědomí ne zcela dobré vlastní ekonomické situace. Oni vůbec nepochopili, že ztratili důvěru Ruska jako druhé nejsilnější velmoci světa svým chováním v Libyi. Pro tento stát odsouhlasili Rusové v Radě bezpečnosti OSN Američanům zavedení tak zvané bezletové zóny. Výsledkem byla faktická americká intervence proti režimu Muhamada Kadáfího. Tímto momentem se Rusko ocitlo ve střehu a Spojené státy ztratily v očích Rusů věrohodnost.

Navíc řada kroků USA zrovna nesvědčí o tom, že je jejich politika důvěryhodná. Uveďme alespoň některé. Ostudná intervence vůči Jugoslávii, slib, že Kosovo zůstane součástí Srbska, tolerování představitelů Kosova, o jejichž nepochybném sepětí s narkomafii se všeobecně ví, intervence proti Iráku pod zcela falešnou lživou záminkou, vojenská intervence na území Afghánistanu, do které jsou zapojovány i evropské státy a nyní vměšování se do záležitosti Ukrajiny.

Pokud by někdo chtěl hledat důvody, pak opravdu je těžko si vybrat. Mohou být tři. Jednak vyvolání světové války, obnovení studené války a tím vyhovění požadavkům vojenskoprůmyslového komplexu, v třetím případě pak může jít o zajištění dodávek břidlicového plynu do Evropy po ekonomickém vyšachování Ruska z evropských trhů. A kdo na to nakonec doplatí? Samozřejmě, že Evropa.

O světovém konfliktu nechci uvažovat, v případě obnovení studené války dojde k závodům ve zbrojení a tím i k logickému snížení životní úrovně. V případě třetím se bude Rusko orientovat s dodávkami a plynu, nafty a surovin na Asii a my budeme platit zvýšené ceny Američanům. Logicky přijdeme o odbytiště v Rusku a půjdeme o žebrácké holi. Obdobně na tom bude i celá Evropa s výjimkou Norska. A dělat si iluze, že tato tak zvaná Unie něco dokáže, je do nebe volající nesmysl. Němci za cenu udržení svého vedoucího postavení budou tento zcela nesmyslný útvar držet až k onomu hořkému konci a zbytek Evropy sice bude možná o věci diskutovat, ale nakonec nic neudělá.

Je jen jediná naděje a tou je vybočení z řady. Myslím, že to bude nakonec na nás, Češích. Jenže dřív se budeme musit zbavit našich servilních mocipánů, kteří opět ukázali jen svou zbabělost a obojetnost – presidentem počínaje a posledním pozvaným ústavním činitelem konče. V tomto případě pochvalme alespoň někoho, i když již ústavním činitelem není – bývalého presidenta Václava Klause a zatleskejme mu za jeho odsudek vůči těm ostatním. Nic jiného se tato společnost úslužných služebníčků – pardon – vzorných partnerů představitelů ostatních států EU, nezaslouží.