V porovnání s ostatními zeměmi nemají naši kandidáti, proboha, žádné zkušenosti ve významných funkcích. Nejlíp je na tom prý Belgie, Španělsko a Francie. Za ty kandidují například bývalí premiéři či ministři národních vlád. Takový je závěr analýzy univerzity v nizozemském Leidenu, kterou zveřejnil internetový deník EUObserver. Včera jsem se na Radiožurnálu dozvěděl, že v nějaké zemi, myslím že to bylo Španělsko, na rozdíl od řady jiných nekandidují vlastně žádné euroskeptické strany. Prý je to tím, že jsou v EU rádi, protože díky jejím dotacím si mohli pořídit například nejdelší vysokorychlostní dráhu v Evropě, druhou na světě po Číně. A taky několik super moderních mezinárodních letišť kdesi mimo cokoli, která jsou zavřená, protože je nikdo nechce. Sice tam byly veřejné zakázky několikanásobně předražené a smrdí to korupcí, ale co. Prostě s EU je to fajn a bez ní by to neměli.

Bloger František Matějka

Zapadnout by nemělo v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu i aktuální zděšení ministerstva financí o závratně rostoucím počtu zadlužených obcí v České republice. U nejmenších obcí je zadlužena přibližně každá pátá. U největších je pak zadluženo 90% z nich, přičemž s ohledem na rozpočtové možnosti začínají mít problém se splácením. Proč? No protože si půjčily peníze na kofinancování projektů, financovaných z dotačních programů EU, a po pěti letech tzv. udržitelnosti, které měly z dotací pokryté, jsou v situaci, kdy musí provozy platit ze svého, včetně splátek svého dluhu. A na to nemají. Nějak s tím nepočítaly. Až žije péče řádného hospodáře.

Ale zpět k analýze univerzity v nizozemském Leidenu. Čeští kandidáti jsou podle ní nýmandi, kteří nemají v podstatě žádné zkušenosti. Jo, takoví Belgičani, Španělé nebo Francouzi, to jsou jiní frajeři. Jejich kandidáti už politické zkušenosti mají, řada z nich dokonce z funkcí premiérů či ministrů. Prý ideál pro práci v Evropském parlamentu. Do europarlamentu kandidují lidé, kteří ve své vlastní zemi podělali, co mohli, své státy zadlužili a jsou z titulu těch funkcí jedinými strůjci hospodářského úpadku, nekonkurenceschopnosti vůči zbylému světu a rostoucí nezaměstnanosti. Jinými slovy to, co já považuji za naprostou tragédii, považují holandští akademici za vzor kandidáta. Děkuju pěkně, ale nesdílím tohle nadšení. Orgány Evropské unie byly doposud jen odkladištěm těch, které na národní úrovni už nikdo nechtěl, a tak je tam politické strany za jejich loajalitu uklidily. A protože ruka ruku myje, měli ti, co doma zůstali, jistotu, že s těmi, které tam uklidili, se nic nezmění.

Tento model zjevně imponuje řadě výzkumných organizací, které by bez dotací z EU neexistovaly z důvodu naprosté nepotřebnosti ani minutu. Doufám, že volby tento týden pošlou do europarlamentu takové lidi, kteří v tom kruhu nejedou. Pokud se tak ve významné míře nestane, bude níže uvedený titulek, který jsem z novin včera nafotil na baru při ranní kávě, pustil ho přes Facebook do světa a teď si žije svým životem, jen slabým odvarem toho, co Evropu čeká.

Zdroj: Blog autora