„Demokracie není dobrý systém, ale je nejlepší z možných.“ Tak v dnešní době rozvratu a nesplněných očekávání obhajují demokracii ti chytřejší z liberálů. Za tichého souhlasu všech zúčastněných se z politiky jako služebnice ideálů, která má s člověkem své plány, stala politika nejmenších věcí, která se zabývá už jen problémy každodennosti a za svou nejvyšší metu považuje pohodu běžného člověka. Politik je v takovém pojetí ospravedlnitelný, jen pokud je sluhou lidu. A tento stav má být kýženým cílem a vrcholem dějin? Říct si, že pravda neexistuje a každá hodnota je relativní, a proto opustit jednou provždy snahy o pozvednutí lidstva a napříště se věnovat už jenom technickému zlepšování všedního života? Taková demokratická společnost má být nejlepší možná?