Hynku, Viléme, Džamilo! Nepřátelé Ruska aneb to už ani není výraz loajality, to je chronicky demagogická kariérská pomatenost!

     Krátce úvodem. Paní  dr. Džamila Stehlíková je jednou z těch možno také říct imigrantů, požívající statut tzv. „naturalizované“ Češky. Původem z Kazachstánu, přes vysokoškolská studia v Moskvě, která absolvovala ještě za totality a za  „bolševika“, tedy zadarmo, možná i ze spekulativních důvodů se provdala za Čecha, se kterým odešla z SSSR a aby se také nakonec, využívajíc změny politického klimatu a potažmo režimu v ČSSR, prezentovala jako člověk, který je kritický k nejen k režimu v bývalém SSSR, ale dnes i výrazně proti samotnému Rusku.

Její protisovětské, resp. protiruské ideologické názory,  nebo lépe řečeno prozápadní loajalita a sympatie k politikům, kteří západní politiku proklamovali (proklamují) a prosazovali (prosazují), ji dovedla až do komnat Václava Havla,který její politickou angažovanost ocenil tím, že po pěti letech bylo jeho přičiněním paní Džamile Stehlíkové uděleno (v rozporu  s platnými zákony) české občanství. To a mnohá další významná loajální politická angažovanost v rámci jistých politických kruhů ji vyneslo až na post ministryně pro lidská práva, tedy post stejně problematicky (ne)realizovaný, jako dnes za  ministra J. Dienstbiera. Ostatně celková její kariéra je, vzhledem k tomu, že je naturalizovaná občanka ČR, více než pozoruhodná, viz Wikipeida.cz.

     Paní Stehlíková však bohužel nezůstává jen u kritických postojů vůči  Rusku, resp. prezidentu Putinovi, ona je až chronicky kritická především k prezidentu Zemanovi [1] a výhrady, nesouhlasy a kritiku má ke všemu, co je v  jeho práci a činnosti v rozporu s politicko- ideologickou linií pražské kavárny, havloidů, pravdoláskařů a sluníčkářů. Jinými slovy všechno, co je nějakým způsobem ideologicky, ekonomicky  nebo tématicky spojeno na Východ od nás, tedy především Ruskem a Čínou. Prezident Zeman je pro D. Stehlíkovou zlý sen a ještě horší realita.

Té vadí nejen že je prezident ČR ( jako naturalizované Češce by to mohlo být úplně jedno, leč z jistých důvodů není), jí však snad vadí i to, že dýchají společný  pražský vzduch. Nicméně, pokud by to bylo v rámci jejího soukromí, může se jí nelíbit a kritizovat cokoli, ovšem paní Stehlíková  své subjektivní názory, postoje ventiluje  a kritizuje veřejně. Nic proti tomu, vždyť máme demokracii, svobodu slova a lidská práva nám jsou nade vše, tak proč by se měla omezovat, že? Jenom jí v tom jejím neustále kritckém trendu bohužel chybí jistá dávka či alespoň špetka intelektuální, ale i politické objektivnosti.

      Tady vůbec nejde o to, jestli je snaha paní Stehlíkové „zavřít ústa“, ale jde o to, aby když už je otevře, nemluvila nesmysly, neprskala jedovaté pomluvy, resp. nesdělovala názory, které kromě svých stejně potroublých kolegů a přátel, u  většiny občanů ČR nacházejí nejen lidské politování nad její ubohou, pokleslou demagogií, ale i slova strohé kritiky, odsouzení a přirovnání,  která zde rozhodně nejsou vhodné publikovat. Říká-li se, že „mráz kopřivu nespálí“, pak ani paní Stehlíkovou tvrdá kritika občanů neodradí, protože má se svými postoji a názory značnou podporu svých přátel, což ji na druhé straně dává možnost se i nadále „občansky“ (rozuměj demokraticky) angažovat, vyjadřovat, kritizovat a vyjadřovat totálně demagogické názory, např. na adresu M. Zemana a V. Putina. Je to vlastně její existenční zdroj, protože jinak by skončila snad jako řadová psychiatrička v nbějaké okresní nemocnici.

     Paní Stehlíková např. tvrdí, že podle českého prezidenta není třeba národním zájmem mít tady migranty-muslimy. Proud, jehož hlavním spojencem je Putin, se táhne přes konzervativně nacionalistické síly se silným neokomunistickým nádechem po ultrapravicové strany. Jde prý přes Zemana, Fica, Orbána, Le Penovou a Jobbik, což jsou síly, které využívají přirozený strach z migrační vlny a nezvládnuté integrace z předcházejících vln a k tomu se jako rozbuška přimíchává hrůza, která prý jde z teroristických útoků ve Francii a Německu. V tomto proudu, který se z velké části orientuje na Putina a který má za cíl Evropu rozbít, je i Miloš Zeman.  A nakonec slova, která by měla být vytesána do skály na Vyšehradě:

     Jsem optimistka, věřím, že selský rozum zvítězí a lidé se nenechají zastrašit hrozbou, která neexistuje a že se Česko nevrátí pod ruský vliv. Rusko nemá co nabídnout, mimo chudoby a války, protože to je stát, který nezvládá ekonomický růst, žije jen z vývozu surovin, nemá fungující právo, nemá demokracii, zavírá a popravuje novináře a politické odpůrce. Jen vyvolává v sousedních zemích strach, aby se jim nestalo to samé jako Ukrajině. To není budoucnost pro Česko, jeho budoucnost je v Evropě.

       Co k tomu lze ještě dodat? Výše uvedené názory paní doktorky Stehlíkové lze jen velmi těžko rozumně, logicky, nezaujatě a bez psychických odsudků nějak komentovat. Jednak jsou projevem ubohosti a až patologické záště a nenávisti ke všemu, co jí dnes de facto umožňuje se takto svobodně a bez rizika vyjadřovat. Především, že se tak nestoudně až hanlivě vyjadřuje o SSSR (byť toho času ovládaný komunisty), který ji však, jako občance Kazachstánu (KSSR) umožnila bezplatně v Moskvě absolvovat vysokoškolská studia, že jí oběma stranami (SSSR, ČSSR) bylo také umožněno po svatbě s českým občanem přesídlit do ČSSR.  Za další, že jí, na dnešní poměry de facto „migrantce“, bylo umožněno v ČR (resp. tehdy ještě v ČSSR) pracovat,  po listopadu 89 aktivně se politicky angažovat v polistopadových událostech, které ji umožnily se dostat až do kontaktu s V. Havlem, který ji ( z důvodů nám neznámých) protěžoval až do předčasného získání českého občanství.

Z toho vyplynul nejen nesmrtelný vděk a loajalita k Havlovi, jeho nejbližším spolupracovníkům Schwarzenbergovi, Vondrovi, Kocábovi a dalším lidem s pravicovou ideologií, kterým svou nezdolnou loajalitu prokazuje dnes a denně svými ultrapravicovými pravdoláskařskými postoji, pražskokavárenskými názory, sympatiemi k Havlovu odkazu a svými projevy, kterými vzdává hold západní politice, USA, NATO a EU. Současně dává výrazným způsobem najevo alergii k Rusku, Putinovi a ruské bezpečnostní politice, kterou dehonestuje až na úrověň největšího lotra, imperátora, uchvatitele, jedním slovem zločince, který cílevědomě ohrožuje bezpečnost Evropy.

    Jako rodilé cizince (migrantce), by nemusela politika a události na české politické scéně zas až tolik (zda vůbec) vadit, přesto vadí a o až tak, že se nemístně, často nevhodně  vyjadřuje jak k politice státu, tak zvláště k činnosti prezidenta M. Zemana (event. prezidentu Ruské federace V. Putinovi), k čemuž se vyjadřuje, je podle mého názoru, na hraně, ne-li nad únosný rámec její původní národnostní identity.  Ostatně, příslušnost ke své „rodné hroudě“, tedy ke rodnému Kazachstánu i nadále preferuje třeba tím, jak sama přiznává, že sleduje celý den ve všech médiích dění v Kazachstánu, protože tam začaly demonstrace proti vládě, která prý neřeší otázky půdy a zdrojů.

Bude prý dění sledovat, protože tam žijí její příbuzní, o které má obavy a koncem května chce do Kazachstánu dokonce letět. Myslím si, že by tam měla zůstat a  svými v ČR nabitými demokratickými pravdoláskařskými zkušenostmi, pravicovou politickou ideologií, protiruskými tzrendy se angažovat a pomoci Kazachstánskému lidu, který se bouří proti vládě. To je to, o co by se měla zajímat především a ne se nemístně, provokativně, někdy až drze plést do věcí, které jí zas až tolik nepřísluší. Apropó, více vděku, korektnosti a pokory vůči českému státu, její hlavě (prezidentu), lidu ČR coby progresivní demokratce, by paní doktorce Džamile Stehlíkové, rozhodně neuškodilo.

Jiří  B a ť a , 25. května 2016