Budu bohatý, budu bohatá. Krásné rozhodnutí, díky kterému ovšem budete (muset být) chudí aneb příklad ze života

Redakce AE News přináší další zajímavý elaborát od Vabia na téma vlastního rozhodování, emocionálních bariér a použití psychoanalýzy k vlastnímu duševnímu rozvoji. Text navazuje na předchozí dva články autora, které vzbudily mezi čtenáři na Aeronetu značné vášně a diskuse. Nejinak tomu bude i v tomto případě. Přejeme hezké čtení.

MOTTO: Svoji energii dáváme vždy tomu, čemu věnujeme svoji pozornost. To, čemu je věnována pozornost (energie), to roste. Pouhou změnou úhlu pohledu si můžeme ušetřit spoustu své energie, kterou pak můžeme věnovat tomu co je pro nás podstatné / důležití / vhodné. Pro něco co nás rozvíjí a činí celkově spokojenými, zdravými a šťastnými.

Tento článek navazuje na dva předchozí články a jeho smyslem je na jednoduchém příkladu ukázat jak to na u nás Zemi funguje s námi lidmi. Pojďme si uvědomit proč se nám dějí věci, které nechceme a jak je jednoduchá cesta to řešit.

Příklad ze života aneb „Verba docent, exampla trahunt“ (slova učí, příklady táhnou)

Řekněme, že níže uvedená myšlenka v nás (v naší mysli / hlavě) vznikla někdy v našich 13 až 15 letech života, kdy jsme chodili na základní školu.

Škola organizuje pro 6 až 8 či později pro 6 až 9 studijní ročníky zimní lyžařský kurz (každý čtenář má zkušenost dle svého věku). A my, jako ten začínající mladík či slečna, jsme na něj chtěli jet. Proč? Není to až tak podstatné, ale řekněme např. proto, že tam pojede i naše (tajná) láska z naší/vedlejší třídy. A tak se na to již dlouho dopředu (neuvěřitelně moc) těšíme. Ano, emoce dělají divy. Ty dobré i ty špatné bez rozdílu. Samozřejmě každé podle jejich směru fungování.

Realita je/bude ale taková, že nepojedeme, protože nám máma/táta/rodiče jednoduše řečeno na to nedají peníze. Při (možná vyhrocené, možná klidné) domácí diskuzi na dané téma ten či onen rodič pronese např. toto: „Teď si to nemůžeme dovolit. Nejsme na to dost bohatí.“. My jakožto dítě, resp.  mladistvý, který tam prostě moc a moc chce jet, jsme najednou plni zklamání a také najednou i zcela jiných emocí (dost možná velmi opačných od těch původních a dost možná i o hodně silnějších). V tomto vnitřně pro nás velmi nepříjemném stavu si do sebe „zapíšeme“ … a to velmi silně … např. tyto dvě myšlenky / rozhodnutí. „Budu bohatý/á“ a k tomu třeba ještě „Moje děti si to budou moci dovolit.“ či „Já jim to dopřeji!“. Zdánlivě zní všechny ty myšlenky moc hezky a jsou na první pohled „dobré“. Realita všedního života o 10/20/30/40/atd. let později ale může, resp. vysoce pravděpodobně bude vyznívat jinak, než bylo očekáváno. Prostě už ne tak dobře.

Samozřejmě, pokud si myšlenku „Budu bohatý/á“ do sebe zapíšete bez té negativní emoce, tak bude všechno úplně jinak … a pak je asi i zbytečné to dále řešit. Toto samozřejmě obecně platí pro každou myšlenku.

„Hezká“ myšlenka „Budu bohatý/á!“ a jaká je (musí být) realita?

Začněme tou první „hezkou“ myšlenkou „Budu bohatý/á“. Jako zcela věcně a logicky uvažující člověk (tj. pomocí selského rozumu) dojdeme k závěru, že aby se nám tato myšlenka, kterou jsme si do sebe zapsali s tou silnou negativní emocí (= jejím energetickým pohonem), mohla honit v hlavě (tedy žít / realizovat se / opakovat se / dít se), tak prostě a jednoduše nemůžeme v našem běžném každodenním životě být bohatý/á. Tedy cítit se tak.

To není o stavu / výši konta, to je o vnitřním pocitu každého z nás. Můžeme klidně vydělávat měsíčně 11 anebo 85 či více tisíc Kč a cítit uvnitř to samé nepříjemno (ano, ti co berou těch 11 nechápou ty co berou těch 85 a ti co berou těch 85 zcela absolutně nechápou, jak mohou žít ti co berou těch 11 a nebo prostě jen nechápou, proč berou tak málo … ale svůj vnitřní pocit, že se jim jejich finanční situace nelíbí, ten chápou obojí).

Interval, jak často se nám ta myšlenka bude honit myslí / v hlavě (=opakovat) neřešme. Je jasné, že čím silnější je energetický pohon dané myšlenky (tedy ta nepříjemná emoce při stavu zápisu), tím častěji se tato myšlenka prosadí v konkurenci ostatních nepříjemných myšlenek, kterých má každý v sobě zcela jiné množství. Také je tam každý z nás má zapsané se zcela rozdílnou intenzitou. A i z tohoto úhlu pohledu je tedy každý z nás zcela jedinečný / originální / unikátní.

Důležité je pochopit! Ano, důležitě je pochopit, že realita takového cca 25-ti, 35-ti či třeba 45-letého člověka s např. dvěma dětmi je, že (z prosté logiky věci) MUSÍ být chudý / nemajetný / atd. Resp., že se prostě nemůže cítit bohatý (myšleno po většinu dne / týdne / roku).

Proč MUSÍM být chudý?

Proč musíme být chudý/á je asi zřejmé. Protože, pouze pokud člověk není bohatý (tedy necítí se být bohatý), tak se mu jeho hlavou / myslí honí myšlenka, „BUDU bohatý/á“. Pouze pokud je chudý / nemajetný, resp. tehdy, když si o ve svém vnitřním pohledu na sebe sama myslí, že je chudý, tehdy mu do hlavy / mysli přicházejí myšlenky na téma „BUDU bohatý/á“. Jedině tehdy, když se ve své každodenní realitě, nemyslí o svém stavu, že je bohatý (opět připomínám, že je to zcela bez ohledu na to, kolik má peněz na účtě), tak pak jedině tehdy mu zcela logicky může proběhnout hlavou klidně i několikrát denně myšlenka „Budu bohatý/á“. Když jste hladoví, myslíte na jídlo, když jste sytí, myslíte na něco jiného. Tady je to stejné. Bohatý si prostě nemá důvod říkat BUDU, on už totiž bohatý je :o) … a hlavně to VÍ někde uvnitř sebe a tak se o tom ani nepotřebuje (opakovaně) přesvědčovat.

Tento chudý člověk pravděpodobně nebude bohatý ani jinak. Tedy nejen materiálně, ale asi ani duchovně. Ta myšlenka bude mít / má mnohem širší dopad, než je na první pohled zřejmé a zde v příkladu uváděné. Jinak řečeno, nebude to jen o financích. Samozřejmě myšlenka bude fungovat i jinak než jak bylo / je / bylo by / mohlo by být běžně předpokládáno / zamýšleno / představováno.

Ten stav nechtěného fungování je způsoben krásou, úžasností a košatostí češtiny na straně jedné a pak také hlavně tou negativní emocí na straně druhé. Tou (věřte, že obrovskou) silou, která byla použita při zápisu někam do sebe (zda je to do vědomí / podvědomí / atd. není podstatné). Např. se to projeví / může projevit / bude projevovat tak, že život daného člověka, tedy náš život, (přesně dle našeho přání) bude bohatý např. na problémy, nemoci, povinnosti, aj. nepříjemné věci. Ale každá myšlenka (s negativní emocí na pozadí) funguje buď ve směru té negace a nebo v jejím přesném protisměru, tedy tak, aby nás to opět emotivně rozhodilo. V rámci jednoduchosti příkladu to zde / teď rozvádět nebudeme.

Realizace myšlenky v praxi

V praxi neboli v každodenním životě se to pak projevuje např. takto. 25-letý dospělý, ale klidně i 50-letý, koukne do výlohy, uvidí nový super mobil a už tu je v hlavě myšlenka „Až budu dostatečně bohatý, tak si ho koupím“. Pak mu třeba zavolá kamarád / známý, že má super kšeft, tak už je tu zase myšlenka „Paráda, tentokrát na tom vydělám velký prachy a konečně už budu bohatý“. No, jenže pak se třeba podívá do peněženky a v ní nic, takže se začne utvrzovat. „Tentokrát to už udělám lépe. Tentokrát už budu bohatý.“ Atd., atd. Život umí být neskutečně kreativní a pestrý :o).

Milý člověče věř, že to (hlavou) postě nevymyslíš, ale stát se (ti) může cokoli. Příklady jsou možná extrémnější pro lepší pochopení, ale samozřejmě to budou i situace méně zřejmé, např. kdy si prostě jen např. nekoupí určité potraviny protože na to nemá, nepojede na dovolenou, resp. pojede někdy jednou až bude bohatý, nepůjde se podívat na zápas oblíbeného týmu, atd., atd. Nespočetně krát za den / měsíc / život ho ta myšlenka ovlivní v rámci jeho běžného uvažování (dalo by se říci nepostřehnutelného či bez věnování pozornosti sám sobě zcela nepostřehnutelného). Ta myšlenka bude fungovat jako brýle. Ten pohled na svět prostě bude skrze žlutá skla a tak vše je více či méně žluté bez ohledu na skutečnost / realitu. Vnitřní kino toho člověk je prostě do žluta zabarvené / filtrované. A tak bílá již není bílá a černá již není černá, stejně tak jako cokoliv mezi tím. Vše je do žluta, že.

Do té myšlenky jsme dali na začátku velkou sílu (myšlena je ta negativní emoční síla) byť možná ne zcela vědomě. Každopádně každá myšlenka, která nám takto utkvěla v hlavě, ji někde na pozadí prostě má (musí mít, jinak by ani nemohla existovat). Některá má jen malou sílu / energii, některá větší, některá obrovskou a jiná zcela nepřekonatelnou. Každá ji má jinou, jinak silnou. Podle toho také na nás každá myšlenka jinak, jinak silně, působí.

Jednota, rovnováha, harmonie (ať se nám to líbí nebo ne) tu prostě vždy je

Avšak, jako každá síla, tak i tato emoce (hnací motor dané myšlenky) pokud se projevuje / projeví, tak způsobuje / způsobí nějaké vychýlení z rovnováhy / optima / harmonie / jednoty. Vždy je to nějaký tlak či jinak řečeno je to energetickým únikem či spíše energetickou ztrátou. To, že každý tlak vyvolává protitlak je známá skutečnost, protože Bůh / příroda / vesmír vždy usilují o rovnováhu / harmonii a ta může vzniknout právě a jen tak, že ten tlak je ELIMINOVÁN nějakým adekvátně silným protitlakem, který nám však nemusí být vůbec na první pohled zřejmý, pochopitelný a s danou věcí (= příčinnou) související.

Takže prostě univerzum MUSÍ vytvořit příslušný protitlak, který způsobí, že je vše opět (v rámci celku) v rovnováze. A kromě rovnováhy to také způsobí, že my toho svého cíle vysoce pravděpodobně nedosáhnete, protože na spotřebováváme svoje (oproti vesmíru) relativně velmi omezené energetické zdroje. A s těmi ten vesmír dlouhodobě jen těžko přetlačíme.

Neříkám, že to nejde, že nejde přetlačit vesmír. Určitě to jde, ale má to ALE. Pokud se nám to podaří, tak pak jen (většinou) za cenu velkých / obrovských energetických výdejů, přesněji řečeno energetických ztrát, na naší straně. Bude-li tedy takto výsledku dosaženo, tak to bude z pohledu celku velmi neefektivní a zcela určitě to nebude TRVALÉho charakteru.

Říkáte si, proč ne natrvalo? Odpověď je jednoduchá,  protože pokud ty aktuálně (neefektivně) použité energetické zdroje přealokujeme vědomě či z donucení někam jinam (na vyřešení něčeho jiného / dalšího) tak pak zcela logicky začne mizet až zcela zmizí dosažený … v podstatě těžce vykoupený … efekt. Prostě řečeno nám ty neadekvátně použité síly (ta energie)  budou chybět někde jinde. Dlouhodobě je pak očekávatelné, že např. budeme velmi nemocní, atd. Ale to už je zase jiná písnička, byť zcela související.

Možná jako vsuvku si dovolím uvést svoji domněnku, že každá taková myšlenka, podbarvená tou nepříjemnou emocí, která je v nás, se nám někam do těla uloží / zapíše / zhmotní (každému jinam). A pokaždé, když nám ta myšlenka projde hlavou, tak nám to dané místo energeticky disharmonizuje. Výsledkem je / jsou po X letech působení … v závislosti na síle (emocí té dané) myšlenky a našem celkovém zdraví, ale též třeba i celkové momentální kondici … např. bolesti v zádech, potíže s klouby, migréna, rakovina prsu, zhoršování zraku či sluchu, atd. Ale fyzické zdravotní problémy, to je opravdu další velké, citlivé, byť velmi zajímavé téma, které sem aktuálně do příkladu nepatří.

Klíčová věc k pochopení fungování světa

Zpět k myšlence „Budu bohatý“. Pokud byste se stali bohatými (tj. vnitřně se tak opravdu cítili … opět zdůrazněno, že je to bez ohledu na stav konta), tak by se ta velmi emočně silná myšlenka v nás nemohla projevit, protože ta negativní emoce by nebyla v souladu se skutečností. Z toho plyne zásadní věc.

Pokud mám srovnaný svůj vnitřní život / svoje pocity, tak nás Život / Bůh / Vesmír / Univerzum / Vyšší moc / atd. nebude moci / nebude muset přivádět do situací, ve kterých by tyto nepříjemné pocity působící myšlenky vyplouvaly na povrch.

A naopak či jinak.

Pokud v sobě máme nějaké myšlenky, ze kterých máme nepříjemné pocity, tak pak tímto svým vnitřním stavem v podstatě nutíme Život / Boha / Vesmír / atd., aby nám (opakovaně / neustále) dostával do takové situace / situací, ve kterých nám daná myšlenka přijde na mysl / proběhne hlavou. V tu chvíli v podstatě jen (opět / opakovaně) dostáváme šanci si danou myšlenku plně uvědomit. A co si uvědomujeme, to můžeme i následně zcela vědomě zpracovat tak, aby pro nás nadále již nebyla tato myšlenka myšlenkou, která nám působí nepříjemný pocit. Aby se daná myšlenka stala pro nás myšlenkou zcela neutrální, tedy dalšího vlivu na nás / naše rozhodování.

Nesoulad se skutečností / realitou je stav, který tady na Zemi prostě nenastane, resp. dlouhodobě nenastává. Je to, řekněme, úmysl vesmíru / Univerza / Boha. Když tam (v nás) ta myšlenka jednou je, tak se vždy v nějakém časovém intervalu projevuje či alespoň, řekněme, má touhu se projevit v konkurenci dalších jiných (nás vnitřně) zatěžujících myšlenek. A protože těch myšlenek tam v sobě máme … někdo desítky, někdo stovky, někdo tisíce … většinou opravdu hodně, tak se v hlavě / v mysli postupně různě pravidelně střídají (každou chvíli má navrch jiná). Nám je pak někdy lépe, někdy hůře a někdy vyloženě špatně či přímo na umření. A tak někdy i na ty myšlenky / v jejich důsledku zcela zbytečně a předčasně umíráme.

Asi není nutné uvádět, že kdyby se projevily všechny naráz, tak bychom to asi (nejen psychicky, ale i fyzicky) nepřežili. Ale není cílem Boha nás zabít (to by pro něho byla triviální věc a nemusel by to řešit poměrně složitě přes naše myšlenky). Jeho cílem je, abychom si mohli plně UVĚDOMIT tyto svoje myšlenky / problémy a konečně je (už) vyřešit. VYŘEŠIT neznamená je neustále opakovaně řešit, ale jednou to (už konečně) udělat tak, aby to tam již vícekrát nebylo.

Proč se mohou dít malé i velké zázraky během okamžiku (pár vteřin, minut, hodin, …) ?

A tak jak se nám ty myšlenky opakují, tak se můžeme utvrzovat ve svých postojích / pohledech na věc a říkat si, že to tak prostě je! A také to tak i běžně děláme. Klidně 20, 30, 50 či 80 let. :o)

Tak to na tom světě chodí. A hotovo, přes to nejde vlak. To je přece jasné. Atd., např. že se s tím nedá nic dělat, že na to nestačíme, že jsme na to příliš malý, příliš nepodstatní. Že to není v silách člověka, že … bla, bla, bla.

Nebo můžeme udělat takové vnitřní rozhodnutí, že té myšlence nedáme šanci. Prostě se buď rozhodneme s použitím větší (pozitivní) síly a nebo se rozhodneme bez (vnitřního) úsilí. Ale ani na toto téma se zde teď rozepisovat teď nebudu.

Ten zázrak se stane tehdy (rozumějme: může stát jen tehdy), když danou myšlenku, co nám působí nepříjemný pocit zneutralizujeme, tedy očistíme od té emoce, kterou dostala do vínku na počátku jejího působení v nás.

Jak to udělat technicky není předmětem a ani cílem tohoto článku, techniky jsou / existují …. a platí, že pokud je žák připraven, tak učitel (technika) se vždycky najde. Čtenáři, co jste četli v úvodu zmíněné dva předchozí články, tak víte, že některé techniky byly v prvním článku uvedeny a dále také víte, že na počátku je vždy myšlenka. Takže i u počátku toho problému (jakéhokoliv) co aktuálně řešíte / chcete řešit / neřešíte / trápíte se jím je nějaká myšlenka s nepříjemným emočním nábojem. Je zcela nepodstatné, že nám tato myšlenka 50 let kecá do vnitřního svobodného rozhodování, že nám ho třeba i silně deformuje, že nám nasadila černé či jinak zabarvené brýle přes které každý den koukáme na svět. To prostě (ačkoliv se tomu možná leckdo zdráhá uvěřit) není podstatné.

Podstatné je, že když negativně působící myšlenku emočně zneutralizujeme, tak nás OKAMŽITĚ PŘESTÁVÁ ZATĚŽOVAT. A věřte, že když nás po 20-ti letech opustí během třeba 25 sekund času ztráveného přijmutí dané myšlenky migréna, tak to pro nás bude (jako) zázrak. Když se např. přestanete bát výšek, pavouků či čehokoliv jiného, tak to možná nebudete vnímat tak silně, ale bude nám to také připadat úžasné. Já nám ty zázraky přeji. Je reálné jich dosahovat a dosahovat jich velmi rychle. Stačí se pro to jen skutečně vnitřně rozhodnout.

Malý VELKÝ bonus procesu neutralizace negativně emočně podbarvených myšlenek

A ještě bonus získaný při neutralizaci nepříjemně působící myšlenky. Ona nám totiž zabrala (ta emoce u dané myšlenky) nějakou tu energii. A tak, jako přirozený důsledek emoční neutralizace myšlenky (= očištění myšlenky od té negativní emoce) je uvolnění této zablokované energie v náš prospěch, tj. k našemu použití / využití v běžném každodenním životě.

Chápete, co to znamená? Pokud teď aktuálně či někdy v průběhu běžného dne jste unavení (= nemáte dostatek energie), tak v sobě máte takto „uschováno“ / zablokováno nepředstavitelné množství energie (každý to má jinak, ale každý si toho odblokování všimne o tom není pochyb). Tak ji z toho zajetí osvoboďte a na únavu pak můžete zapomenout.

Zpět k příkladu

Tudíž, když nám přijde ta myšlenka „Budu bohatý/á“ na mysl, tak se s ní také vždy vynoří i ta emoce, kterou má na sebe navázanou. Ta silná negativní / nepříjemná emoce, se kterou jsme si tu myšlenku do sebe uložili. A to i přesto, že je to přitom na první pohled obecně vzato, velmi hezká myšlenka. Konkrétně nám / vám / mě však bude vnitřně působit velmi nepříjemný pocit (pro někoho možná paradoxně).

Ti, kdo u této myšlenky nemají v sobě zapsaný nepříjemný pocit asi teď pravděpodobně jen nevěřícně kroutí hlavou. Buďte rádi. My ostatní s těmi nepříjemnými pocity se pak, zcela logicky, budeme PODVĚDOMĚ (možná i zcela vědomě) chovat tak, že se tomuto velmi nepříjemnému pocitu budeme chtít  vyhnout (v podstatě za každou cenu). Vědomě, či možná spíše prvoplánovitě, se budeme snažit zbohatnout, ale podvědomě / nevědomě od toho budeme velmi důrazně utíkat. Tudíž se těch peněz, které vyděláme (v případě, že jich dokážeme vydělat třeba i hodně), se budeme velmi rychle zbavovat. Ačkoliv logicky je to možná pitomost, tak z pohledu té emoce (u té myšlenky) je to realita. Emoce na tu (naši) logiku zvysoka … kašle.

Ta myšlenka, že jsme bohatí je pro nás vnitřně tak zatraceně nepříjemná, že nemáme vlastně ani jinou možnost volby. Cítit špatně se totiž nikdo nechce. A tak si budeme dělat (také zcela logicky) radost. Koupíme si to, či ono a ještě taky támhleto, atd. A nebudou to investice, tomu věřme. Vysoce pravděpodobně to budou čistě spotřební věci, zcela určitě jídlo (né náhodou hlavně to sladké), aj. Chvilkově nám to / ty věci udělají radost a chvilkově se budeme cítit lépe (stejný dočasný efekt má se vykecat např. kamarádce), ale zároveň si tím ta myšlenka v nás v podstatě jen připravuje půdu pro svoji opětovnou realizaci, tj. opět se nám již brzy BUDE MOCI honit v hlavě.

Jen jako doplněk ještě rozvedu i tu druhou / třetí myšlenku. Ony (každá z nich) totiž bude tu první skvěle podporovat. Protože „Moje děti si to budou moci dovolit.“ = obecněji „Oni si to budou moci dovolit“ či ta další „Já jim to dopřeju!“, tak manžel / manželka / partner / partnerka budou vysoce pravděpodobně velmi rádi utrácet a dětem budeme kupovat na co si jen vzpomenou. Opět bude to jen a jen příprava na další realizaci myšlenky „Budu bohatý/á“. Vždyť logicky jde o tu celkovou harmonii. My to máme v sobě nějak „extrémně“ a tak to silou „rozhodnutí“ vychýlíme do druhého „extrému“. A hle, harmonie celku je tu.

Možná, že každý z nás si osobně X krát za život nevěřícně zakroutíme hlavou s povzdechem, že vůbec nechápeme kam ty peníze mizí. A pak, klidně hned vzápětí, půjdeme a budeme (z vědomě nepochopitelného) vnitřního popudu opět utrácet. Protože prostě budeme MUSET.

Závěr či poučení z příkladu

Vědomým sledováním svých myšlenek, tedy toho co říkáme a jak odpovídáme druhým, posloucháním toho, co nám druzí říkají a jak na to reagujeme uvnitř sebe sama – mentálně či vnitřně na fyzické úrovni, ale i na té vnější fyzické úrovní (=nonverbální řeč těla) – či přímým vědomým sledováním svých pocitů se doberete k myšlenkám, která nás zatěžují.

Pak už zbývá jen najít pro sebe ten nejvhodnější způsob jak je vnitřně přijmout a zbavit se tak jejich dopadů na sebe sama. Nechci zde popisovat (minimálně ne teď) přesné způsoby, jak to dělat / toho dosahovat. Jde mi o předložení možnosti pochopit vůbec, že něco takového je možné, pochopit princip, celek. Pochopit, jak to tu na Zemi s lidmi funguje. Kdo pochopí, má na půl vyhráno. Kdo nepochopí, nevadí, pouze se mu nic k lepšímu nezmění. A přesně jak bylo uvedeno v jednom z předchozích článků – život je moudrý učitel, když nepochopíš lekci, tak ti ji zopakuje.

Výsledkem aktivní (= vycházející ze sebe bez toho, že mě do toho život dotlačí) efektivní (= použití takové techniky, která opravdu způsobí, že ty nepříjemné pocity TRVALE odstraníme) práce na sobě je velmi rychlá změna vnitřního nastavení, vnitřního pocitu a  podvědomých reakcí.

Pokud jste v pohodě, radostní, spokojení, šťastní, tak nám nevadí ani imigranti, ani vláda, ani USA, ani NWO (To neznamená, že s tím souhlasíme a budeme to podporovat či ignorovat. To znamená, že nás to nestresuje, neničí to naše zdraví, nezatemňuje to náš selský rozum, atd. To především znamená, že najdete mnohem jednodušeji pro nás funkční cesty k řešení.).

Poučení z minulých článku

Z diskuzí k minulým článkům jednoznačně vyplynulo, že si spousta z vás myslí, že přijmutím věcí, které nám vadí se dostaneme do stavu jakéhosi malování světa narůžovo, zkreslování reality, zvyšování naší rezistence vůči těm věcem / lidem / skutkům co vám vadí, atd. Prostě, jako, že je to něco, co nechceme.

A přitom svoji energii dáváme vždy tomu, čemu věnujeme pozornost. To, čemu je věnována pozornost (energie), to roste. Přijmutím toho co nám vadí, v sobě zrušíme potřebu určitým věcem dávat pozornost (energii).

Ano, chvilkově je potřeba dát energii / pozornost tomu řešení té zatěžující myšlenky v nás, aby to mohlo z / v nás odeznít / zmizet / odejít (je to dávání pozornosti „řešení“ a ne tomu „problému“). Ale dlouhodobě tomu problému už prostě nebudeme MUSET dávat pozornost, protože ten již nebude. A tak z již z velmi krátkodobé perspektivy ušetříme svoji energii pro něco co je pro každého z nás důležitější něž nějaký problém, pro něco co chceme (třeba řešit ty imigranty či to NWO). A navíc, když to, co nás zatěžovalo (např. tolik omílaný NWO) přestane dostávat (tu naši) energii (=pozornost), tak prostě nebude tak vesele a rychle postupovat.

Jistě se teď v hlavách mnohých s vás vyrojilo mnoho důvodů k vysvětlení, že to, co je zde uvedeno, není pravda. Prostě nemůže to tak být. Že, tím akorát způsobíme, že tu nebude nikdo, kdo by se tomu NWO postavil a že to naopak tomu NWO (či čemukoliv jinému) bude hrát do karet. Ale to je jen klam, který to NWO drží na nohou. Zkuste o tom bez těch emocí na pozadí, tedy v klidu, popřemýšlet (pokud nám to tedy ty emoce na pozadí v nás dovolí).

Přitom je to tak prosté. Berme to tak, že každý den nás média masírují tím či oním. Hádejme proč? Jaký, že k tomu mají důvod? No, dělají to přece proto, aby získala tu naši pozornost, tu naši energii. A my jim ji každý den (nevědomě a někdy i s radostí) dáváme. Svoji energii si vybíjíme / ztrácíme / dáváme věcem, které NWO posilují. Místo toho bychom přece mohli věnovat pozornost např. reformě veřejných financí ve smyslu jejich větší transparentnosti. Myslíte, že by naši politici mohli poklonkovat svým „nadřízeným“, když by tu měli obyvatelstvo, které by se velmi vehementně zajímalo o transparentnost veřejných financí a jejich toků. Myslíte, že by někdo z politiků mohl dlouhodobě šťouchat do našich nepříjemných pocitů, když by tam nebyly ty emoce co je způsobují?

Efektivní trefování se do našich nepříjemných pocitů je způsob, jak nás ovládat. Protože, když se není do čeho trefit, tak je zřejmě, že se plně ovládáme (každý z nás) a když se ovládáme my, tak nás těžko může ovládat někdo jiný.

Tak si to již uvědomme, přiznejme, přijměme a osvoboďme se od tak prostoduchého způsobu ovládání mas / nás.

Pokud se zbavíme nepříjemných pocitů v sobě, tak politici / média / GP / kdokoliv jiný ztratí jednoduchou a funkční schopnost vzdáleného ovládání naší osoby. Jediný ovladač tak zůstane v našich rukách.

Důsledkem zbavení se nepříjemných pocitů v sobě je pak ještě jedna úžasná věc … je to v podstatě logické … ale pro dnešek, to nechám na každém z vás, zda / ať si na to přijde.

Hezký den vám všem přeje

-Vabio-