Myšleno samozřejmě ve smyslu vymahatelném, jako je v moderní době vzdělání, zdravotní péče, zdravé životní prostředí a podobně. Každý může souložit s kým se mu chce, samozřejmě za podmínky, že se jedná o dva dospělé jednice různého pohlaví. V případě, že ne, tak se pak jedná o sex nebo se taká dá říci, že soulož je podmnožinou, a to velmi významnou, sexuálních aktivit. Nikdo nemůže páru, který chce mít sex, potažmo souložit, i kdyby to bylo v nejvlastnějším zájmu celé společnosti. Jsou například vrozené metabolické poruchy, u nichž oba rodiče jsou zdraví, ale jsou nosiči genu té poruchy. A jakmile se spojí, je velmi na světě velmi vážná porucha, jejíž léčení je příšerně drahé a nikdo tyto rodiče nedonutí, aby neměli druhé, naprosto stejně postižené dítě.

Jiří Hermánek – Bloger

To je tedy tzv. fyziologické, neboli přirozené plození dětí skrzevá soulož, která ale v žádném případě nezávisí na sexuální orientaci dotyčných ploditelů. Pokud zabrousíme ad absurdum, tak lesba se naprosto klidně může nechat oplodnit gayem a může z toho být skvělé dítě.

A dá se říci, že tak to také v minulosti, asi po staletí, probíhalo. Bylo společensky žádoucí, aby se muž oženil a žena vdala a nikdo se nikoho na sexuální orientaci neptal. Jak moc ti lidé v manželství trpěli, nevím, ale často to asi přežili naprosto skvěle.

A nemusíme vůbec chodit daleko. Jak je to daleko, co héééééérečka Holubová vypustila do světa zvěst, že Václav Klaus je gay, zvaný „Kikina“? Já nevím, jestli je, pouze mi připadá kromobyčejně pitomé, že „velká zastánkyně lidských práv“ Eva Holubová vypouští do světa tuto pomluvu.

Podle mě měla kandidovat na homofobní výrok roku, ale ten se tehdy možná neuděloval. Vezměme tedy za danou věc, že V.K. je homosexuálně orientovaný a tažme se: Kdyby mu dnes bylo 30 let, neměl děti a žádal s manželkou Lívii o adopci, uspěl by?

Já si myslím, že skoro určitě. A proč? Protože rodinné prostředí ve kterém by to adoptované dítě vyrůstalo, by splňovalo veškeré požadavky na ně kladené. A nějaká sexuální orientace otce by se vůbec nebrala v potaz, protože by ji nikdo neřešil.

Jinými slovy, jedinec kteréhokoli pohlaví a jakékoli sexuální orientace, u nějž je touha po dítěti silnější než jeho sexuální choutky, si dítě může bez problémů pořídit. Pokud, samozřejmě z biologického hledisky jeho organismus vyhovuje.

Pokud ale dává přednost „životu v sexuální pravdě“, pak jsem na rozpacích. U jedinců, kteří mají již svoje biologické dítě bych ale nebyl v otázce adopcí tak přísný a řešil bych to asi způsobem „aby se koza nažrala a vlk zůstal celý“ a sice takto.

Nějakým paragrafem v zákonu o registrovaném partnerství, který by říkal, že pokud po soužití delším než tři roky jeden z partnerů zemře, tak opatrovnický soud zváží jako první možnost dát dítě zemřelého do opatrovnictví druhého partnera.

Jinak mi ale kecy, „lépe u homosexuálního páru než v dětském domově“ připadají jako kecy, které nemají žádný rozumný základ.

A ještě jedna perlička. Mám kamaráda, jmenuje se Valdemar G. A je provdán/oženěn s jiným mužem. Nevím, jestli se ale mezitím nerozvedli. Sňatek se odehrál v Nizozemí a v Portugalsku ho neuznávají.

Je to ale asi tři roky, co mi hlásil, že se stal otcem. Ptal jsme se, zda adoptivním a on, že ne, že pokrevním. Prostě jako „sponzor“ poskytl sperma, tím byla oplodněna nějaká žena, patrně přistěhovalkyně, a bylo z toho krásné robě.

Snažil jsem se z něj vymámit více podrobností, třeba, jak by to bylo, kdyby matka dítěte z nějakého důvodu zemřela, ale nějak jsme se nedobrali rozumného výsledku.

Takže, jen pro úvahu, nebyla by toto cesta pro gaye „toužící tak mocně po dítěti“? Já nevím. To musí posoudit čas a vývoj, ale zatím se mi zdá, že to vše vypadá jako u pitomých na dvorku.

Zdroj: Blog autora