Vážený pane premiére, obracíme se na Vás jako občané, jimž leží na srdci otázky veřejného života, abychom Vám, jako předsedovi vlády, sdělili své odůvodněné pochybnosti o smyslu existence a prospěšnosti působení před rokem ustaveného Ministerstva pro lidská práva a rovné příležitosti. Respekt k základním právům a svobodám člověka je jistě nespornou pozitivní hodnotou západní civilizace, právem zakotvenou v konstitutivních dokumentech vyspělých států. V posledních letech jsme však svědky nešťastného vývoje, kdy nejrůznější skupiny prezentují své dílčí zájmy jako nová „lidská práva“ a vynucují si právní uznání nároku (!) na ně (a to často na úkor skutečných práv a svobod jiných občanů). Závisí jen na síle mediálních kampaní, zda, kdy a který zájem bude za „lidské právo“ vyhlášen.

Idea lidských práv se tak zcela oddělila od morálních a duchovních zdrojů, z nichž vzešla, i od konceptu občanských svobod, na němž byly vystavěny moderní státy, a stala se zástěrkou nehorázného, na polopravdách a manipulacích vybudovaného „lidskoprávního byznysu“.

Z propagace, prosazování či obhajoby nových „lidských práv“ dlouhodobě profitují široce rozvinuté sítě soukromých i veřejných institucí. Ty využívají sofistikované metody čerpání veřejných prostředků (v podobě nejrůznějších grantů a dotací), sdílejí společnou „ideologii“ (se svéráznými dogmaty a slovníkem), vzájemně si dodávají legitimitu a co je neméně závažné, nepřipouštějí jakékoli racionální zpochybnění popsaného vývoje.

Tento „human-rightismus“ bohužel před časem zasáhl i českou legislativu (v podobě tzv. antidiskriminačního zákona) i agendu a podobu státních institucí České republiky. Vyvrcholením tohoto procesu je zřízení samostatného „lidskoprávního“ ministerstva.

Základní lidská a občanská práva v České republice garantovaná Ústavou se promítají do tvorby jednotlivých zákonů a prolínají všemi odvětvími veřejného života, není proto zřejmé, jakou agendou by se toto ministerstvo mělo zabývat. Za dané situace hrozí, že poslouží jako beranidlo, jež s aureolou vládní autority otevře českou společnost akceptaci nových „lidských práv“ a s nimi spojených sociokulturních změn, po nichž ve skutečnosti neexistuje žádná relevantní poptávka. Takovému „poslání“ nasvědčovaly již kroky představitelů někdejšího vládního Úřadu pro lidská práva (Džamila Stehlíková, Michael Kocáb) i nedávno avizované kroky prvního „lidskoprávního ministra“ Jiřího Dientsbiera v otázce uzákonění práva homosexuálních párů na adopci dětí.

Jsme přesvědčeni, že občané České republiky existenci takového ministerstva nepotřebují a že prostředky na něj vynaložené by se měly investovat vhodněji. Jsme rovněž přesvědčeni, že zřízení uvedeného ministerstva je spjato s výše popsanou ideologií (a praxí) „human-rightismu“, neodráží potřebnou nadstranickost státních institucí a že se snadno může stát nástrojem perzekuce jinak smýšlejících občanů.

Proto Vás žádáme, abyste náš postoj podpořil a spolu se svými vládními kolegy podnikl patřičné kroky ke zrušení Ministerstva pro lidská práva a rovné příležitosti.

Současně iniciujeme petici občanů, kteří se k naší výzvě připojí.

V Praze dne 19. května 2014

Michal Semín, předseda Akce D.O.S.T.; Petr Bahník, místopředseda Akce D.O.S.T.