Při regresní terapii bývá u diabetiků vždy zjištěno, že trpí nějakou pečlivě utajovanou vinou, která se jim vytrvale honí hlavou a sužuje je. Nejsou schopni zbavit se sklonů k sebeobviňování, kvůli němuž jsou stále ve stavu napětí. Vzhledem k tomu, že tito lidé vzdorují (od)pouštění, jsou zasaženy orgány zodpovědné za vylučování – např. ledviny. Budoucí diabetici v sobě stále drží v nějaké formě stres, čímž se snižuje uvolňování inzulinu.