Britové si právě odhlasovali odchod z Evropské unie a svět přichází s prvními reakcemi. V nich vítězí reakce na způsob „Evropa je v šoku“, ale také se už objevily zprávy z Holandska či Francie o požadování stejného referenda. To vše dohromady může naplnit scénář, kterého se evropští lídři nejvíce obávají – že odchod Británie způsobí dominový efekt a že EU se začne rozpadat.
Z čeho ale je největší strach je to, že podobu nejednotné Evropy uvítá Rusko a naopak bude velkým neštěstím pro USA. A v obou případech to má to logiku. V případě Ruska by sankce už nemusely být otázkou centrálního rozhodnutí EU, ale rozhodnutí jednotlivých zemí. A pokud jde o USA, platí totéž, ale v tomto případě pro dohodu TTIP.
O co Evropskou unií především jde a že je slouhou zájmů USA, to nedávno potvrdil Soros: „Pokud se Evropská unie zhroutí, tak se z Ruska stane globální velmoc. Cítím, že více než kdy jindy je osud Evropské unie spojen s budoucností Ukrajiny,“ prohlásil Soros na akci pořádané opozičním hnutím Otevřené Rusko, které založil někdejší „Putinův vězeň“ Michail Chodorkovský. (zdroj a více)
A Sorosův názor potvrdil bývalý velvyslanec USA v Rusku Michael McFaul (post opustil v únoru 2014 (!) z rodinných důvodů), který odchod VB z Evropské unie okomentoval slovy, že vítězem Brexitu je Putin a poraženými EU, UK a USA (více).
Já Brexit považuji především za prohru USA a zde nemohu nedodat, že pro mě odchod Británie překvapením není. Dlouhodobě jsem totiž přesvědčená, že její členství v EU bylo pouze optické, že nikdy neměla v plánu být členem Eurozóny (stejně jako Švýcarsko, které v době před Brexitem „náhodou“ po 24 letech zrušilo žádost o přijetí za člena, se rozhodně nechtěla vzdát své národní měny) a dlouhodobě dokonce podezírám N. Farage, že plnil ten úkol, aby se ve správné chvíli stal lídrem odchodu.
Británie měla v EU spoustu výjimek, přesto si v loňském roce vyjednala další (něco o tom zde) a i když Británie měla podmínky, jako by snad členem EU ani nebyla, přesto Cameron vyhlásil referendum. S referendem navíc přišel před rokem, kdy začala přistěhovalecká vlna a kdy bylo jasné, že Evropa už je dostatečně rozložená, tudíž „služeb“ Británie v tomto směru už nebude potřeba, ba naopak, Británie musí utéct, aby na ní byl dopad rozkladu co nejmenší.
Tím chci říct, že globalisté mají se Švýcarskem a Británií stále jiné plány, než se zbytkem Evropy, o čemž zřejmě svědčí i výrok královny ve prospěch brexitu, která jej později popírala zřejmě jen proto, že se nesmí k politickým otázkám vyjadřovat.
Když to shrnu, Cameron měl za úkol vyhlásit referendum a Farage měl za úkol dovést jej ke zdárnému konci. A důvod? Dokonat konec USA. Marně se Obama při návštěvě Británie a Německa snažil o opak a marně apeloval na urychlené uzavření TTIP (Obama dělá v Evropě pořádky). Souhlasím tedy s názorem bývalého amerického velvyslance, že brexit je vítězstvím Putina. Ale i zde to vidím pouze jako optické vítězství – odchod Británie z EU považuji za podobnou facku USA, jako když Británie hned mezi prvními vstoupila do čínské AIIB v březnu 2015, což USA vnímaly jako zradu.
Ale tak jako tehdejší krok Británie nebyl podporou Ruska, ale ve skutečnosti upřednostněním Číny před USA (což následně britská královna potvrdila uvítáním čínského prezidenta), tak i současný brexit není podporou Ruska, ale opětovným upřednostněním Východu před Spojenými státy – přesně v souladu se zájmy globalistů. A myslím, že to byl hlavní důvod, proč Cameron referendum vyhlásil, ač pro to Británie se svými výjimkami měla nejmenší potřebu.
Co ale dále může Evropa očekávat je, že v ní bude ještě více Německa a obávám se, že opět s plány globalistů s dalším tažením na Rusko (historie z doby Mnichovského diktátu jako by se přes Británii opakovala), což ale je na jiný článek. Zatím je přinejmenším zábavné pozorovat, jak jsou eurohujeři, sloužící zájmům dožívajících USA, na infarkt a jak vůbec netuší, která bije.
-Pozorovatelka- 24.6.2016