Lidi by nám v referendu mohli volit jinak, než je potřeba! Dienstbier se odkopal. Halík č. 2. Či ještě lépe, předchůdce Halíka

     Plebiscit alias referendum (Brexit) ve Velké Británii, který rozhodl o vystoupení země z EU, by přece jen mohl zamávat se snahami o zavedení ústavního zákona o obecném referendu. To jsou slova ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera z ČSSD, která pronesl v Českém rozhlase. K tomu dodává: „ Připouštím, že zkušenost s referendem o Brexitu s tím, jak nebyla kampaň vedena korektně, o jak zásadní věci se lidí rozhodovali na základě smyšlených, prolhaných nebo nijak ověřených argumentů, se může politická vůle ke schválení ústavního zákona o referendu ještě snížit“. Zkusme rozebrat, co tím pan ministr Dienstbier chtěl říci.

     Především, že plebiscit, tedy referendum dopadlo zcela jinak, než by si on sám představoval, či očekával. Názor, že referendum bylo vedeno nekorektně, na základě smyšlených, prolhaných a neověřených argumentů je jednak  subjektivní názor pana ministra, ale také je to názor člověka, který je zastáncem dalšího setrvání Británie v EU a pro svá tvrzení nevydal žádné důkazy. Je tedy ve své podstatě irelevantní. Pravda, není vyloučena nějaké „levárna“, ale kde není důkaz, jde jen o obyčejnou a úmyslnou pomluvu. Jiná  je otázka, jak by na tuto záležitost reagoval, kdyby referendum dopadlo jinak tedy, že by Britové zamítli nebo třeba nesouhlasili s vystoupením Velké Británie z EU. Jinými slovy, zda by v takovém případě zmíněné zpochybnění politické vůle k referendu našich poslanců byla stejná, či by dokonce pro referendum byla více nakloněna. Pan Dienstbier totiž bere v úvahu pouze jednu a navíc tu nejméně výhodnou variantu, čehož zcela jistě nelituje, protože  výsledky referenda v Británii jsou pro něj vodou na mlýn, jak schválení ústavního zákona podle jeho předlohy ještě více okleštit, učinit pro občany těžko, zda-li vůbec, realizovatelné.

     Referendum je pro pana ministra Dienstbiera záležitost, kterou považuje za nutné zlo, pocházející z nějaké slabé chvilky, resp. unáhleného, nerozumného  politického rozhodnutí při tvorbě Ústavy ČR před 24 lety. Pro něj lepší, kdyby žádné referendum nebylo a to, že leží jeho předloha ve Sněmovně bezmála rok není neochota poslanců k jejímu projednání vyvolaná jejich nezájmem jak se domnívá, ale naprosto rozdílnými přístupy jednotlivých poslaneckých klubů. Vládní předloha pana ministra Dienstbiera je totiž v této podobě těžko přijatelná, což si ovšem pan ministr pro lidská práva vysvětluje zase jen po svém, že poslanci nemají o schválení referenda zájem. Zájem je, ale ne schvalovat něco, co jde proti občanům. Pochopí to i pan ministr?

     V titulku je zmíněno Halík č. 2. Ještě lépe, předchůdce Halíka. Souvislost s panem ministrem Dienstbierem není zcela náhodná, když totiž Západem nastrčený pekelník Tomáš Halík po vyhlášení výsledku britského referenda z EU velkohubě prohlásil, že referendum je vždycky cesta do pekla. Tímto výrokem dal tento člověk jasně najevo nadřazenost elit a jejich pohrdáním obyčejnými lidmi.  Podobné názory má i pan ministr, jen s tím rozdílem, že se k této záležitosti  vyjadřuje podstatně více kulantněji, což na věci nic nemění. Pro doplnění úrovně myšlení pekelníka Halíka lze ještě doplnit jeho názor na přímou demokracii, kterou považuje za zrůdnou věc, protože naprosto nekvalifikovaní lidé rozhodují o věcech, kterým vůbec nerozumí. Toto je přesně ten důvod proč elity odpírají lidem právo rozhodovat, resp.  spolurozhodovat, aby nepřišly o monopol moci, vlivu a nemalých příjmů. Tím nám vlastně také říkají, že demokracie není to, co je většinové, ale to co je podle elit správné.

     Je snad nějaký rozdíl mezi tím, co provokativně vykřikuje ideologický pošetilec Halík a to, co zašifrovaně zmiňuje pan ministr Dienstbier? Zvláště, pokud se vyjádří, že ve stávající podobě návrhu referenda by se beztak nemohlo o vystoupení z EU  hlasovat, neboť podle jeho slov současný návrh nepočítá s referendem o vystoupení  z EU, resp. nepočítá s referendy o mezinárodních smlouvách, na které se podle pana ministra přenáší část suverenity (rozuměj vůle elit) na nadnárodní úroveň, jako je právě EU.

     A je to venku! Podle pana ministra Dienstbiera by totiž mělo být referendum předem nastavené na (ne)možnosti, o čem by se mohlo či nemohlo hlasovat s tím, že to ostatní je na elitách, které už budou o vyšších zájmech rozhodovat sami o nás, bez nás. Přesně v duchu  demokracie pana Dienstbiera a ostatních elit. Názorným příkladem bylo referendum ke vstupu do EU, kdy se pan ministr nevzpečoval realizovat referendum, protože existence EU byla záležitost nových, budoucích (j)elit.

     Naštěstí jsou mezi politiky, resp. elitami, i rozumní lidé jako např. poslanec Jeroným Tejc, shodou okolností ze stejné stáje jako ministr Dienstbier, tedy ČSSD. Poslanec Tejc totiž jeho názory zpochybnil když říká, že „Pokud bude zákon přijat tak, jak je navržen, bylo by možné, aby se v referendu rozhodovalo například o tom, zda má vláda učinit kroky k vystoupení z EU, což by byla vlastně obdoba britského referenda“. Jenže jak se říká, babo raď, kdo má pravdu, neboť jeden říká, že by podle návrhu referenda nebylo možné hlasovat o vystoupení z EU, druhý naopak, že by se o tom hlasovat mohlo. Ať už tak či jinak, panu ministrovi by zřejmě nejvíce vyhovovalo, aby se schválila taková verze zákona o obecním referendu, ve kterém by  občané jen hlasovali, ale rozhodovali politické elity.

      Z tohoto všeho je patrné, že už se nemusíme divit, proč se Evropská unie nachází v situaci, kdy ona sama je evidentně nedemokratickým subjektem takovýchto nikým nevolených elit, kteří si stále myslí, že mají patent na rozum. O naší vládě to platí jakbysmet.

Jiří  B a ť a , 11. července 2016