Tschechia: Změna názvu republiky v listinách OSN je počátkem zániku státní identity. Za změnou stojí Berlín v rámci budování Velkoněmecké IV. říše!

Možná jste zaregistrovali v posledních týdnech a měsících usilovnou snahu některých českých představitelů prosadit změnu oficiálního názvu naší země z označení „Česká republika“ na „Čechia“. Tento bizarní nečeský tvar má svůj původ v německém předválečném uspořádání Evropy, kdy Sudetští Němci takto označovali prvorepublikový státní útvar Čech a Moravy. Je děsivé, že lidé jako Lubomír Zaorálek z ČSSD a další politici vytahují z hrobů kostlivce a oživují duchy Velkoněmecké říše. Právě dnes totiž OSN oznámila [1], že na Zaorálkův podnět zařadila název „Čechia“ do svých listin jako oficiální název pro státní útvar uprostřed Evropy. Někdo si možná řekne, že je to banalita, že o nic nejde. Ale to by byl hrubý omyl. O změnu názvu ČR totiž dlouhodobé usiluje Berlín. Celou historii si rozebereme.

Das ist Tschechia!

Když se v roce 1992 dělilo Československo na dva samostatné útvary, hledal se tehdy oficiální název pro Čechy a Moravu. Vedle „České republiky“ to byly názvy jako „Česko“, „Republika Čechy a Morava“, „Českomoravská republika“, „Bohemia“ a také podivná a hnusně znějící varianta „Čechia“. Výraz pochází z německého označení „Tschechien“, což ale ve svém tvaru znamená „Čechy“. Odkud se tedy slovo Čechia vzalo? Tvar pochází z Lužice, který používali Sudetští Němci už na sklonku středověku, kdy prostor českého a Habsburky poněmčeného území označovali výslovností zkráceně v koncovce, a to znějící jako „Tschechia“. Samotné slovo „Čechia“ tudíž nemá český původ a nikdy nemělo. O to více zarážející je, že představitel české nomenklatury Lubomír Zaorálek o tento tvar názvu natolik usiloval [2]. A nejen on.

Podivné sbližování se Sudetskými Němci probíhá na více frontách. Už před časem jsme informovali zde, že český ministr kultury za KDU-ČSL vyrazil na Sudetoněmecké slavnosti do Norimberku, kde ke zděšení všech českých vlastenců si sedl poslušně hned vedle (po pravé ruce) pana Posselta, šéfa Sudetoněmeckého landsmančaftu. Byla to taková rána, že na český hřbitovech bylo slyšet mrtvé, jak se z toho leknutí převalují v hrobech. No vida, a neuplyne ani pár měsíců, a už se mění dokonce i oficiální (pro Němce provokativní) název republiky na sudetoněmecký, gubernální a navíc česky nespisovný název Čechia. Je to pouze náhoda, nebo jde o symboliku? Ne, jde o součást konceptu zániku české státnosti.

Zánik státnosti probíhá už dlouho, změna názvu je logickým důsledkem

V rámci procesních prvků NWO, pokud posloucháte moje pravidelné páteční pořady na Svobodném rádiu, už asi víte, že události, které v Evropě probíhají ohledně migrace, Brexitu nebo nasunování NATO k ruským hranicím, mají svůj smysl a jsou součástí konceptuálních modelů nadnárodního a také globálního řízení. Abychom pochopili, proč Česká republika musela změnit svůj název, musíme si říct, s jakou rolí se počítá pro Čechii v rámci tzv. Nového světového řádu. Čechie bude postupně pohlcena do integračního procesu s Německem. Tedy v případě, že v České republice nevypukne mezi obyvatelstvem hromadný odpor.

Koncepty jsou prosazovány pomalu, salámovou metodou, a to už celých 27 let od „Sametu“. Sbližování se Sudetskými Němci, Havlovy omluvy Sudeťákům, relativizace německé viny na II. sv. válce, vykreslování Němců po konci II. sv. války jako obětí zlých Čechů v českých mainstreamových médiích, označování osvobození Československa za okupaci ze strany Rudé armády, naprostá závislost českého průmyslu na německém odbytu, záměrně oslabovaná koruna ze strany Chazary ovládané ČNB a řízené Berlínem, uměle držené nízké mzdy českých dělníků, které v průměru tvoří jen 30% toho, co si na stejné pozici vydělá Němec a záměrné vyhýbání se přijetí EURa, což vyhovuje Berlínu a německému průmyslu, že může dál využívat vysoce kvalifikované české práce, ale za pomalu čínské mzdy.

Čechia je pro Berlín tím, čím je Rijád pro Washington

Na jedné straně čeští politici hovoří o symbióze s Německem. Ale při bližším pohledu na strukturální výkony obou ekonomik zjistíte, že nejde o symbiotický vztah, ale o vztah parazitický. Německo využívá slabých českých politických garnitur k prosazování svých ekonomických zájmů. Oslabování koruny zdražuje spotřební ceny na českém trhu, ale regulovaně, aby se lidé nebouřili, protože český spotřební trh je zaplavený cizím zbožím, které se dováží. Od potravin, přes stavební materiál, až po velké investiční celky. Tím došlo za 27 let k neuvěřitelnému paradoxu. Zatímco ceny potravin, zboží a služeb se zcela vyrovnaly cenám německým, příjmy a mzdy zůstávají na úrovni dělnických profesí na 30% mezd německých, na manažerských a vyšších pozicích potom jde o 50 až 65% platů německých. A to 27 let po roce 1989.

Tento zločinný nepoměr je projevem ekonomické exploitace (vykořisťování) českého pracovního trhu. Zatímco Němec si nepotřebuje půjčovat na nákupy věcí jako je nábytek, lednička, dovolená nebo auto nižší střední třídy, Čech si musí půjčovat. A půjčuje si od koho? Veskrze od bank, které mají ve svém pozadí opět německé majitele. Strukturálně sice najdete v bankách i Francouze a Italy, ale ve spletenci holdingových bankovních struktur všechny cesty vedou do Německa a k německé Deutsche Bank. Takže sami vidíte, že českými politiky prosazovaná vstřícná politika vůči Německu není projevem symbiotického vztahu, ale parazitismu ze strany Německa. Abychom ale Berlínu nekřivdili, není jediný, který to takto dělá. Úplně stejnou roli plní arabské země pro americký petrodolar. A to je daleko vyšší liga, než lokální vazalské postavení „Čechie“ k Německu.

Zánik předznamenává nový začátek

V rámci procesů NWO se v ČR dostávají k moci lidé, které nelze označit za politiky, ale za manažery anebo vazaly. Prosazování národních politik je ze shora (rozumějte z Berlína, Bruselu a Washingtonu) zakázáno. Jediný politik, který se odvažuje prosazovat alespoň část národních tezí (ekonomických), je prezident Miloš Zeman. A je neustále terčem útoků ze strany veřejnoprávních médií, je obviňován z pro-ruských postojů a je zahrnován dalšími a dalšími bláboly ze strany neziskových organizací a zahraničních fondů. Ale to je málo na to, aby se země postavila na odpor konceptům NWO. Pokud situace došla tak daleko, že český občan na svém gauči ani nehnul brvou, že mu šíbrové ve vládě změnili název republiky na sudetoněmecký poněmčený tvar „Čechia“, tak to potom znamená, že mu ani nebude jednoho dne vadit, že České republika už nebude republika, ale jenom gubernie nebo chanát přidružený k Velkoněmecké říši. Pravomoci už koneckonců Praha nemá žádné, ty už jsou dávno v Bruseli… a v Berlíně.

Všimněte si, že od vzniku republiky v roce 1918 měla naše země vždy ve svém názvu slovo „republika“. Tedy pocházející z latinského „Res publica“, věci veřejné. Jenom dvakrát v historii slovo „republika“ z názvu naší země vypadlo, poprvé za Protektorátu v letech 1939 až 1945 a podruhé dnes. Odstraněním slova dávají nadnárodní elity najevo, že Česko přišlo oficiálně o svoji svrchovanost. Schylovalo se k tomu už dlouho, ale teprve dnes je to oficiální. OSN zaregistrovalo název Čechia jako oficiální název naší republiky. V řeči symbolů jde o velmi zásadní posun v plánech NWO ve Střední Evropě. Všimněte si, že po Brexitu se věci dávají do pohybu. Změna názvu republiky je jenom jednou z celé řady změn, které nás čekají v rámci nasunování konceptů NWO do celé Evropy.

-VK-

Šéfredaktor AE News