EU jako impérium s vlastní armádou? Bruselské plány o rozšiřování na Střední východ a do severní Afriky

Ve stínu brexitu přijala 28. června Evropská rada v Bruselu zcela novou Globální strategii pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU. Představena měla být už před rokem a otálení a samotný málo transparentní proces přispěly k tomu, že se členské státy neměly možnost se strategií ztotožnit a byla jim prezentována až na letošním červnovém summitu, a to už ve světle negativního výsledku referenda ve Velké Británii. 

O čem nová strategie má být, jsem na českých stránkách dohledala např. zde a především pak zde, kde ale jde o práci Think-tanku Evropské hodnoty.

Na internetu jsem ještě předtím narazila na článek, který ovšem stejný dokument nazývá výzvou k rozšíření vlivu Unie do oblastí Středního východu a severní Afriky a pod titulkem „EU chce impérium – Brusel plánuje expanzi na Střední východ a do severní Afriky“ mimo jiné uvádí:

Je v zájmu občanů EU investovat do zemí, ležících v oblasti střední Ásie a severní Afriky, a to v souladu se současnou politikou rozšiřování EU tak, aby proces jejich přistoupení za příštích spravedlivých podmínek měl zásadní význam pro posílení zemí západního Balkánu a Turecka. V rámci evropské politiky sousedských vztahů (EPS) si mnoho lidí v těchto zemích přeje budovat s EU užší vztahy a trvalá přitažlivost EU může přispět k procesům transformace v těchto zemích.

Federica Mogherini 28. června představila Globální strategii EU

Dále článek uvádí předmluvu Federicy Mogheriniové: „Budeme investovat do regionálních potřeb a budeme podporovat takovou globální správu, která bude čelit výzvám 21. století. Budeme se zabývat praktickými způsoby, jak sdílet globální odpovědnost s našimi partnery a budeme podporovat jejich silné stránky.  Naučili jsme se, že slabé stránky našich partnerů jsou našimi vlastními slabými stránkami. Takže budeme investovat do win-win řešení a překonávat iluzi, že mezinárodní politika může být hrou s nulovým výsledkem.“

Článek dále uvádí, že budování evropského impéria je důvodem, proč EU chce vybudovat vlastní armádu – armádu, která nebude závislá na NATO (či snad bude dokonce proti NATO) a že hlavní důvod odchodu Británie z EU je ten, že Británie nechce, aby její armáda byla součástí evropské.

Tolik k článku, který není z důvěryhodného zdroje a který mě přesto zaujal. Proč?

Evropský islámský chalifát

I slepému už dnes musí být jasné, že uprchlická vlna a celá migrace jsou řízenou záležitostí – války na Blízkém východě běží několik let a až v létě 2015 se najednou uprchlíci rozhodli před nimi utéct a současně je Merkelová ve velkém zvala. K tomu jasně vidíme politiku islamizace Evropy. K tomu Pjakin už dlouho hovoří o vytváření evropského islámského chalifátu. A k tomu – což považuji za nejpodstatnější – svět se v létě 2015 dohodl s Íránem na jaderném programu, čímž byla jeho budoucí role zvýšena natolik, že všichni se o přátelství s Íránem doslova perou. Írán na své straně chtějí mít USA, Čína, Rusko i – Evropa!

Vyjděme nyní z Pjakina a Íránu, resp. z jeho tvrzení, že Evropa se v budoucnu má stát islámským chálifatem, přičemž hlavní roli v ní bude plnit Írán jakožto představitel „správného“, tzn. šíitského islámu. Navíc Írán jakožto odborník na jadernou energetiku, neboť jiné odborníky, než je obsluha jaderných elektráren, islámská Evropa nebude potřebovat. Při těchto slovech si zřejmě většina neuměla představit, jak by to mělo být zrealizováno, protože většina si představovala Evropu/EU v takových hranicích, jak je známe.

Ale co když ono je to tak, že nikoliv „Mohamed přijde k hoře“, ale že „Hora přijde k Mohamedovi“? Tedy ne že Írán přijde do Evropy, ale Evropa/EU do Íránu? Jak uvádím výše, článek o EU jako impériu je z nevěrohodného zdroje, ale protože mě zaujal, hledala jsem na zdrojích věrohodnějších.

A našla jsem několik analýz, z nichž mě zaujala ta, která klade důraz na spolupráci EU se zeměmi severní Afriky  – obzvláště s Libyi, o které už je známo, že EU jí chce prozatím platit za zdržení uprchlíků stejně jako Turecku – ale kromě spolupráce s Libyi také s Egyptem a Alžírem. Další důraz je kladen na spolupráci EU se zeměmi GCE – Liga arabských států, která zahrnuje země Perského zálivu: Kuvajt, Saudská Arábie, Katar, Spojené arabské emiráty, Bahrajn, Omán. A v neposlední řadě klade analýza důraz na spolupráci EU s – Íránem! A úplně v neposlední řadě analýza hovoří o nutnosti dostat i Turecko, se kterým je prozatím těžká domluva kvůli Erdoganovi, rovněž na stranu EU. Analýza dále zmiňuje i země jako Bělorusko či Moldávii a když si k tomu přidáme ještě Ázerbájdžán, Gruzii a dění na Ukrajině, tak nám ve finále vychází skutečně expanze EU. A možná i plán, jak by měl vypadat budoucí evropský chalifát:

Touto optikou si ještě jednou přečtěme slova nové globální strategie EU tak, jak vyšla na českém zdroji:

„Obsah globální strategie vychází ze sdílených zájmů a zásad a obsahuje závazek na ochranu míru a bezpečnosti v našich zemích a domovech, který bezprostředně odvisí od míru za vnějšími hranicemi. Dále strategie definuje priority v oblasti vnějších akcí EU. Jde především o bezpečnost Unie, která začíná u nás doma, o zajištění bezpečnosti, demokracie a prosperity. Je třeba se zaměřit na podporu míru a stabilizace od nás směrem na východ (na Blízkém východě) a jih (v subsaharské Africe), důvěryhodný proces rozšiřování o země západního Balkánu a Turecko a sousedskou politiku.“

A ještě jednou slova F. Mogherini opět z českého zdroje:

„Hospodářsky jsme součástí světové G3. Téměř pro každou zemi na světě jsme prvním obchodním partnerem a prvním zahraničním investorem. Společně investujeme do rozvojové spolupráce více než zbytek světa dohromady. Přesto je také jasné, že tento potenciál ještě plně nevyužíváme. Velká většina našich občanů je přesvědčena, že musíme kolektivně převzít odpovědnost za naši roli ve světě. Naši partneři od Evropské unie očekávají, že bude hrát větší roli, a to i v oblasti globální bezpečnosti. Jen pokud budeme postupovat společně, budou potřeby našich občanů zajištěny a naše partnerství budou fungovat. A to je cílem nové globální strategie EU.“

Co z toho plyne? EU plní úkoly globalizace a protože USA je neplnily, EU se od USA trhá směrem k Číně a Íránu, stále ale proti Rusku – proto potřebuje vlastní armádu.

NATO vs. Armáda EU

Mnozí se radují, když slyší, že EU  vybuduje vlastní armádu, nezávislou na USA a NATO. Ale máme se skutečně radovat? Na jedné straně ano, protože NATO už má v Evropě fungovat jen na přechodnou dobu a NATO samotné počítá s tím, že takové partnery, jako Německo a Francie ztratí – viz zdroj zde Na druhé straně: čí to bude armáda a čí zájmy bude hájit?  Budou to zájmy Evropanů anebo zájmy evropského islámského chalifátu?

A není to nakonec tak, že Británie referendum o brexitu neobnovila právě proto, aby se součástí evropského chalifátu nestala, protože její role vždy byla jiná, než role zbytku Evropy? Ostatně – Cameron si dnes po svém posledním projevu v roli premiéra zpíval ( a věřím, že spolu s ním si zpívala i královna) :

A Evropané? Pokud má pravdu článek z onoho nedůvěryhodného zdroje a pokud Evropa svou novou globální strategií skutečně směřuje k vybudování impéria, ve kterém svou roli sehrají země severní Afriky a Středního východu, tak nezbývá, než zapomenout na Evropu v té podobě, v jaké ji známe. Země severní Afriky a Středního východu oplývají největšími světovými zásobami ropy a to je to nejvyšší náboženství, jaké současný svět zná. A jeho význam stoupá o to víc, že blízkovýchodní a africká ropa může pro Evropu odstavit tu ruskou. Spojené státy se bláhově domnívaly, že rozvrat Blízkého východu se děje v jejich zájmu a že Evropa v tom zůstane jejich spojencem. Ale ten rozvrat se děl v zájmu Číny a Evropa se nově má stát čínským spojencem, resp. čínsko-íránským spojencem.

Jen to Rusko – to je pořád takový problém, že Evropa, která brexitem řekla „bye, bye, USA“,  k tomu potřebuje vlastní armádu.

-Pozorovatelka-  13.7.2016