Převrat v Turecku selhal, podporovala ho jen malá část armády. Erdogan je zpátky u moci. Evropská unie si oddechla, ale i povzdechla. Migrace do EU tak bude pokračovat!

Vojenský převrat v Turecku se nezdařil. V sobotu ráno se většina vzbouřených vojáků vzdala, protože se ukázalo, že k puči se připojila jenom hrstka z půlmilionové turecké armády. Pučisté využili situace, kdy prezident Erdogan byl mimo své sídlo na dovolené v Marmarisu a pokusili se obsadit klíčové body mocenských struktur v Turecku. Vedle budovy státní televize to byl i parlament a velitelství policie v Ankaře a v Istanbulu. Již během noci došlo ke střetům s provládními vojenskými a zejména policejními jednotkami, které zůstaly loajální prezidentu Erdoganovi. V sobotu ráno již byla situace neudržitelná a vojáci se začali vzdávat bezpečnostním složkám věrným Erdoganovu režimu [1].

Během konfliktu zahynulo na 160 osob, přibližně 1500 jich je zraněno. Pučisté jsou postupně zatýkáni a ukazuje se, že celkový počet pučistů nepřesáhne 2,000 mužů, což je opravdu zanedbatelný zlomek půlmilionové turecké armády. K převratu principiálně nejsou potřeba velké počty vojáků, ale je naprosto nezbytné, aby generalita armády alespoň v tichosti s převratem souhlasila jako celek. Potom lze převrat provést i jen s několika tisíci vojáků v ulicích, protože operace má tichou podporu celé armády a nikdo proti puči tak nezasáhne ze strany armády. U podobných převratů, které byly úspěšné v Turecku v minulosti, ale i jinde ve světě, se ukázalo, že podpora puči musí být ze strany armádních elit jednotná, anebo minimálně většinová. V případě Erdogana se ukázalo, že disponuje vysokou podporou i mezi tureckou generalitou, a že není zkrátka vhodný čas na provedení převratu.

Evropská unie si oddechla. S prezidentem Erdoganem má dohodu o kšeftování s uprchlíky a tzv. verifikování běženců, kdy EU vrací do Turecka určité objemy uprchlíků z EU a za toto odsunování Brusel Ankaře platí nemalé peníze. Z Turecka do EU potom proudí jenom určitá část prověřených migrantů. Toto prověření je však s velkým otazníkem, protože kvůli vysoké korupci v Turecku a spolupráci tureckých tajných služeb s islámským státem je nejisté, jestli prověření pro vstup do EU pod statusem uprchlíka nedostávají i bojovníci Islámského státu. Právě dnes se totiž k útoku ve francouzském Nice přihlásil Islámský stát. Brusel však dohodu s Ankarou považuje za dobrou a placení Erdoganovi z peněz daňových poplatníků EU za to, že nebude do EU přes Turecko pouštět migranty, lze označit minimálně za vydírání. Brusel s jinou tureckou vládou po úspěšném puči by mohl dojednat určitě lepší podmínky.

Změna politického režimu v Turecku by zajistila odklon od islamizace země, neboť turecká armáda je v zemi garantem sekulárního státu, od něhož se Erdoganova vláda silně odkloňuje a snaží se vytvořit z Turecka teokratický islámský stát. Z hlediska Bruselu by změna režimu v Ankaře znamenala likvidaci moci tajných služeb, které mají v Turecku napojení na Islámský stát, včetně Erdoganovy rodiny a jeho obchodů s ropou, kterou distribuuje právě ISIL. Zároveň by ale v Turecku došlo k posílení vlivu USA, protože turecká armáda je přímým partnerem amerických ozbrojených sil v zemi a v celém regionu. V Turecku je i několik amerických základen a během puče byly v nejvyšší pohotovosti, ovšem do konfliktu logicky nezasáhly, protože zatažení amerických jednotek do puče by bylo skandální. Přesto však ani Američané zřejmě nevěděli, jak velká část turecké armády puč podporuje, protože včera v podvečer se sešel John Kerry se Sergejem Lavrovem v Moskvě a dlouhé hodiny probírali nejen Sýrii, ale zřejmě i převrat v Turecku.

Výsledek nezdařeného puče ovlivní pozici Erdogana. Ta bude nyní posílena do takové míry, že se dá očekávat, že přitvrdí své požadavky vůči EU na bezvízový styk s EU, bude požadovat i navýšení plateb za zpětné přijímání uprchlíků z EU a v této pozici nyní bude posílen vědomím, že za ním stojí drtivá většina turecké armády. Až dodnes to paradoxně najisto nevěděl, ale po nezdařeném puči už je mu jasné, že minimálně teď a v této chvíli se může o tureckou armádu opřít. A to není dobrá zpráva pro Kurdy, ani pro Evropskou unii. Není to ani dobrá zpráva pro americké vnitřní elity, kterým se nelíbí Erdoganovo vládnutí, kdy nebere ohledy na americké zájmy v regionu a ani se jim nelíbí Erdoganovo udobřování s Moskvou po roztržce kvůli sestřelení ruského Su-24 na jaře na hranicích se Sýrií. Udobřování Ankary s Moskvou nelze ale přeceňovat. Pro Vladimira Putina je Erdoganův režim nebezpečným elementem, který ohrožuje celý region Blízkého východu, především v Sýrii. Zmařený puč tak v konečném důsledku posílí jen Erdoganovu vládu a může se tím otevřít cesta k hlubší islamizaci celé turecké společnosti na všech jejích úrovních.

-VK-

Šéfredaktor AE News