Petr Hájek se ještě jednou vrací k podrobnějším výsledkům voleb do Evropského parlamentu, které ukázaly něco velmi podstatného i pro naši domácí situaci. Je to skoro stejně mohutná většina, jako ta, která šla k prvním volbám v roce 1990, po státním převratu v listopadu předchozího roku. Dvaaosmdesát procent – na Slovensku ještě o šest procent více – vyslalo prostřednictvím ne-zvolené politické reprezentace do Bruselu jasnou zprávu: Tohle ne! Vůbec nás to nezajímá. Ta zpráva je podstatná také pro naši domácí politiku. Pokud ji správně přečteme.

Petr Hájek

Boj o výklad

Propagandisté z mediálního mainstreamu vedou dnes válku na dvou frontách: Jednak se snaží intenzivně a stále beznadějněji pokračovat v upevňování „ukrajinské lži“, jednak musejí úplně nově formulovat „evropskou lež“. Je to honička. Takový pan Niedermayer (nový člen nemravně placeného bruselského lidu za TOP 09) reprezentuje skupinu, která soudí, že za totální voličský nezájem může Václav Klaus. Protože Klaus může za všecko.

Ani ho nenapadne mrknout za naši východní hranici, kde již dokonce platí eurem. Je to šokující, ale zdá se, že na Slovensku měl český exprezident ještě větší vliv než ve své vlastní zemi. Komická vystoupení havlistických elit a pražské kavárny jsou ovšem k pochopení naší současné situace přesto podstatná. Je třeba si totiž střízlivě uvědomit realitu. Z interpretace „volebního šoku“ hlavními médii – opět obsazenými převážně „havlistickou frontou – ji kupodivu neuslyšíme, ač by jim měla dělat radost:

Vyhráli, protože jediní šli volit, právě oni. Havlisté. Jinými slovy levičácké skupiny, které se takového označení štítí. Proto – převážně právě v médiích – předstírají, že jsou vlastně „napravo“. Pokud oněch 18% trochu analyzujeme, uvidíme, že zhruba 82% z nich jsou ideoví soudruzi této „levice za levicí“, kteří, jak se na „Pátou kolonu“ sluší, jediní „narušili“ jinak téměř jednomyslný výrok zbytku společnosti: Prakticky stejně jich je (jen zdánlivě paradoxně) u Andreje Babiše i Karla Schwarzenberga, zatímco u socialistů tvoří jen jedno „křídlo“.

A co lidovci, ODS a Svobodní? A ti další, kteří nepřekročili pět procent? Tam je to ještě zajímavější.

Lid a lidé

„Dobrý den,

tak jsem se dnes žádného přispěvatele z PROTIPROUDU nedočkal. Škoda. Od rána do naší vesnice proudila auta s redaktory z České televize, Českého rozhlasu a všemožných deníků, aby s námi natočili rozhovor a zeptali se nás na náš názor o volbách. Z našich obyvatel - 23 oprávněných voličů – se mohly stát mediální hvězdy. Proč? V naší vesnici se totiž ani jeden občan k volbám nedostavil a podobně se zachovala celá volební komise.

V regionálních zprávách to komentovali jako neslavný rekord. Já jsem na to ale nesmírně hrdý, že jsme takto mlčky vyjádřili, co si o byrokratech z EU a celé EU myslíme. Sice jsem jedné redaktorce řekl, že naše obec se řadí asi k 27 obcím ČR, kde při referendu o vstupu do EU byla většina proti, a nyní navíc EU otevřeně podporuje fašisty na Ukrajině, ale to se jim asi nezdálo publikovatelné. Dokonce ani to, že jsem si dodnes myslel, že fašismus byl v roce 1945 poražen.

Takže natočili budovu OÚ a jeden rozpadlý dům aby dokumentovali, kde mohou polointeligenti (podle p. Kalouska) žít, sedli do aut, zanechali po sobě něco výfukových plynů a odjeli v poklidu falšovat pravdu. Podávám Vám tuto zprávu, protože si myslím, že udělá Vaší redakci alespoň trochu radost.“

S pozdravem

Ing. Karel Klíč

Řikonín

Komentář pana Klíče je vyčerpávající. Připojme k němu snad jen známé „heslo“ z dob ne tak dávno minulých: „Lid buduje socialismus, ale lidi na to“… no vždyť víme.

Hlas elit 

Pan Macháček z Respektu jásá: To, že v europarlamentu nakonec budou (podle něj) mít stále 70% většinu ti, kdo chtějí z unie vytvořit Čtvrtou říši, zachránili prý „noví členové“ z bývalého komunistického bloku. Bez Polska, Lotyšska a dalších, by prý oněch sedmdesát procent nebylo. Pro další budoucnost EU z toho dovozuje cosi velmi výmluvného:

„Ať je již na papíře napsáno cokoli, reálně evropský establishment nepřipustí zvýšení vlivu Evropského parlamentu. Vliv Evropské rady a mezivládního rozhodování se opět zvýší, posílí pozice „evropotvorného“ Německa, ale to, vzhledem k dění ve Francii musí zvážit, k čemu vede politika fiskální přísnosti. K Británii dodám asi to, co David Černý v projektu Entropa: Nechápu, nerozumím, málo vnímám a ani moc chápat a rozumět nechci.“

Ani v tomto případě není nutno komentovat komentář. Snad jen do protikladu postavit případ jiný. Petr Holub z Babišovy fronty Dnes, tedy ze stejné havlistické líhně, to vidí přesně naopak:

„Euroskepse přesto ve východní Evropě neprohrála, jenom se projevuje jinak. S výjimkou Bulharska, Estonska a Litvy (kde se ovšem zároveň konaly prezidentské volby) nepřišla v žádné z východních zemí volit ani třetina občanů.

O něco méně úspěšný byl další odpůrce evropské integrace Jaroslaw Kaczyňski z polského Práva a spravedlnosti, který s dvaatřiceti procenty těsně porazil svého soupeře, premiéra Donalda Tuska.

Evropské volby potvrdily, jak vážné je varování západních intelektuálů před novým rozpadem Evropské unie podle linie někdejší „železné opony“.

Hlas „odtamtud“

Francouzský president Hollande, kterého na hlavu porazila Národní fronta paní Le Penové, říká: „Evropa si musí dát pozor na to, co se stalo ve Francii. Naši voliči totiž nehlasovali proti Evropě, ale pro Evropu, která funguje.“

Zlatá slova. Evropa, která „funguje“, tady totiž naposledy byla před Maastrichtskou smlouvou, jež z Evropského hospodářského společenství vytvořila „za zády“ Evropanů politickou unii.

„Unie je byrokratický orgán, který Evropa ke svému fungování nepotřebuje,“ zopakoval svou základní tezi šéf Nezávislé strany Spojeného království Nigel Farage, který se sedmadvaceti procenty vyhrál britské eurovolby. Vítězka francouzských voleb, předsedkyně Národní fronty paní Le Penová, zase ve vyjádření k ukrajinské krizi, která cloumá elitami EU, prohlašuje: „Putin je skutečný patriot. S ním můžeme zachránit křesťanskou civilizaci.“

Pohyb visí ve vzduchu?

Z takových slov aby se naši havlisté zbláznili. Nepochybně i ti, zvaní kdovíproč lidovci, či ODS. Jisté problémy s tím musí mít ale i Petr Mach ze strany Svobodných občanů. Jinými slovy: Pokud dopočítáváme do jedné, zjistíme, že havlisté – těch či oněch barev a „bojového zanícení“ tvořili z účastníků hlasování nějakých deset procent. Zbytek připadl na:

SNK ED, 0,52 % Pr. Blok, 0,52 % DSSS a SPĚ, 0,49 %, LES, 0,46 %, ND 0,46%, LEV21,0,46% W, 0,43 %

Což také není nezajímavý údaj. Třeba jen pro srovnání protichůdných trendů. Zatímco takoví „ultrahavlisté“ s Danielem Kroupou v čele (SNK ED) získali půl procenta, protože jejich místo už dávno zaujali Babišovci a „kníže“, narodili se naopak Národní demokraté. Jejich „kampaň bez peněz“, po sotva několikatýdenní existenci, jim přinesla stejné půl procento hlasů jako Paroubkova milióny ověnčená LEV 21 či Bursíkova mediálně oslavovaná LES.

Havlisté tedy na celé čáře zvítězili, protože jediní šli k volbám. Umožnili tak ale současně udělat ještě jeden podstatný závěr: Jejich „tvrdé jádro“ tvoří zhruba deset procent voličů. Přesto aktuálně ovládají všechny mocenské páky v zemi. V českém parlamentě – odmyslíme-li Okamuru a KSČM – tvoří dokonce  absolutní většinu. Jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu. Jak ve vládní koalici, tak v opozici.

Takový nerovnovážný stav není možné dlouhodobě udržet. Navzdory síle mediokracie, jejíž páky mají plně v rukou. Možná je opravdu ve vzduchu cítit závany pohybu. Mlčící většina u nás totiž tentokrát promluvila ve skutečnosti velmi hlasitě.

Zdroj: Protiproud.cz