Nová britská vláda, útok v Nice, puč v Turecku – za vším je brexit. Souvislosti a symbolika pohledem Pjakina

Včera vyšel nový Pjakin, kde mě velmi zajímal především jeho názor na dění v Turecku, abych si jej mohla porovnat se svým. A jak jsem jinde v diskusi slíbila, že napíšu, co se dozvím, tak tento článek je o tom. Ale předesílám, že ač je hlavně o překladu částí Pjakina, jsou v něm i mé komentáře tak, jak jeho vidění vnímám já. Svůj názor ale ať si každý udělá sám až po překladu Ireny Aneri.

Brexit a nová vláda v Británii

Ač dotaz k tureckému pokusu o převrat padl jako nejčastěji kladený hned první, Pjakin na něj odpověděl až od 55. minuty. V úvodu se zeptal, jaký je druhý a jaký třetí dotaz a protože se nedočkal dotazu k tématu, o kterém chtěl mluvit, začal hovořit sám.  A to na téma, které považuje za nejdůležitější událost týdne – událost z 13.7. , kdy byla jmenována nová britská premiérka Theresa Mayová. A k tomu uvádí, že jde o pokračování brexitu a jeho analogie s Waterloo, ale s tím, že tentokrát pozpátku: Napoleon měl sto dní vlády, než s ním bylo u Waterloo skončeno, s Británií bylo nejdříve skončeno a až nyní běží „sto dní“, po kterých jí dojde, o čem byl brexit.  A ač hned doplňuje, že brexit, útok v Nice a turecký puč spolu velmi souvisí, dále se nejdříve věnuje Británii.

USA a Británie – dva outsideři?

Odchod Camerona s jeho manželkou přirovnává k odchodu posledních zástupců aristokracie, zatímco příchod Mayové a ministra zahraničí Johnsona popisuje jako nástup služebnictva. Oba jsou postavami, jejichž osud nikoho nezajímal a ani nebude zajímat, proto přišli na nejhorší práci, pro kterou byli připravováni. Vypovídá o tom i to, že premiérka, která byla zastánkyní útoku na Irák, přišla v době, kdy se za stejnou věc Tony Blair kaje, zatímco ministr Johnson má být postavou, na kterou je mnoho co vytahovat. Premiérku přirovnává ke stejné loutce, jakou je ukrajinská velvyslankyně v Británii, z jejíhož oblečení na audienci u královny měl celý svět srandu, stejně jako má srandu z oblečení Mayové.

        Ukrajinská velvyslankyně Natalije Garibalenko šokovala anglický svět

Theresa May u britské královny      

Theresa May na banketu, více foto

Theresa May ála Viktoria Backham, více 

Boris Johnson a Theresa Mayová

K Therese May doplním, že na sebe právě upozornila prohlášením, že by bez váhání dala povel k nasazení jaderných zbraní i s vědomím, že by mohly způsobit smrt sto tisíc lidí (více). V souhrnu pak je tato část Pjakinovy řeči o tom, že brexit byl m.j. o konci vlivu Británie a USA (viz 4 body brexitu) a že v souvislosti s tím Cameron skončil a do čela VB byly postaveni lokajové – vláda byla změněna tímto směrem, aniž by si toho národ a svět všimly. Nyní osud této vlády závisí na tom, jestli ruský vliv v globální politice zesílí a protože zesílí, Británii nezbude, než se s Ruskem začít domlouvat. A o tom jsou nejen obě nové postavy v čele současné Británie, ale i všechny další události, obzvláště útok v Nice a pokus o převrat v Turecku, které byly brexitem nastartovány.

Brexit a útok v Nice

Podle Pjakina je tato událost především plna symbolů a všechny se vážou právě k Británii. K události došlo ve výročí dobytí Bastily, revoluce svrhla francouzskou nadnárodní moc a v roce 1830  byl z Francie vytvořen vazal Británie (vlajka Francie byla změněna). A nyní došlo k tomu, že Nice byla předána Francii. A teď symbolika.

Náklaďák jel po ulici Promenade des Anglais -„Procházka Angličanů“. Řidič vyjel od dětské nemocnice – symbol zrození nového. Projel oblastí Negresco – „negre“, symbolika Afričanů, symbol zaplavování Evropy uprchlíky a symbol lidí, jichž největší počet pod koly zahynul. Řidič projel kolem hotelu Negresco na jedné straně a restaurace na opačné  – symbol, že Evropa „sežrala“ všechny své zdroje. Svou jízdu řidič vedl k hotelu Westminster – ve francouzském jazyce ale „hotel“ neznamená pouze hostinec, ale také rezidenci krále. Westminster je také budova, ve které zasedá britský parlament a dříve to byla rezidence britského krále. Jízdu řidič zakončil u Casina Rhul – symbol, že život je jenom hra. Ale hlavní symbol, to je Westminster – tzn. konec řízení podle Velké Británie. A GP to vzkázal ze svého jurisdického centra – z Nice (pozn.: k pochopení globalistického významu Nice je nutné znát celý text Pjakina, pro který zde není prostor). Ale hlavní poselství Nice je, že další „procházení se Angličanů“ je pro svět smrtící, proto budou zastaveni a tato matrice bude realizována.

Jednou z obětí v Nice byla ruská studentka Viktorie Savčenková – symbolika jmen Viktorie (vítězství), Savčenková (Ukrajina) a smrti znamená, že Ukrajina se má vydat euroasijským směrem, tzn. směrem s Putinem.

Promenade des Anglais, Hotel Negresco a jízda náklaďáku

Hotely Negresco a Westminster a kasíno Rhul na Promenade des Anglais

Hotel Westminster na Promenade des Anglais

Brexit a pokus o převrat v Turecku

V čase od 55. minuty Pjakin říká, že vše, co je nutné k pochopení tureckého puče, už řekl – tak jako výměna britské vlády na způsob „aristokrat odchází, služebnictvo nastupuje“ byla o končící moci USA a Británie, tak o tomtéž byla i událost v Nice a následně i pokus o státní převrat v Turecku – přičemž vše je dílem globalistů (GP). Přesto doplňuje:

Vraťme se k tomu, o čem jsme hovořili už dříve – k omluvě Erdogana. Globalisté si jej přehnuli přes koleno, ale o čem je řeč. Ruští „patrioti“, kteří sledují pouze zájmy Spojených států  – a všichni účastníci  velmi dobře rozumí, že jde především o dělení/rozdělování Ruska  – se dostali v Sýrii do velmi složité situace, a to do situace, která GP umožní kdykoliv kompenzovat vítězství Ruska a stabilizaci vlády Asada a Sýrie tím, že Írán bude doveden k realizaci islámského evropského chalífátu a Bospor a Dardanelly budou předány Číně po vzoru precedentu v předání Gibraltarského průlivu Británii. Pro Rusko ale vznikla situace, že Sýrie se může stát novým Afgánistánem. Spojené státy čeká přeformátování na způsob Sovětského svazu, ale to je vedlejší, současnost je o tom, že Rusko nepotřebuje mít ze Sýrie druhý Afgánistán. A GP říká – my Rusku nechceme předat Bospor a Dardanelly, protože ať už Erdogan zůstane u moci či dojde k převratu, Turecko se rozpadne a Černé moře se stane ruským mořem a to GP nechce. Rusko ví, že GP to nechce, ale pokud nechce, pak musí zvážit: přeje si v Sýrii nový Afgánistán a v Rusku státní převrat? Jestli GP chce, aby mu Rusko pomohlo v Sýrii a pomohlo od ruských „patriotů“, pak Rusko za to potřebuje stabilizovat Erdogana. Nabídka GP je stabilizovat, tzn. zmrazit a zastavit proces rozpadu Turecka, ale to nic neřeší. A co tedy má Rusko dělat? Rusko se musí s Erdoganem dohodnout. Rusko – „v pořádku, dohodneme se, ale ať se Erdogan omluví“. A Erdogan se neoficiálně omluvil.

Erdogan svolává národ do ulic

Zde Pjakin podotýká, že Erdogan je loutka GP, ale že bez vnější opory z něj bude jen stejná loutka, jakou se právě stal Boris Johnson v Británii. A co to znamená pro Rusko? To, že Erdogan ještě nějaký čas zůstane u moci, to nezachrání ani Erdogana ani Turecko. Rusko Erdoganovi může pomáhat, ale Rusko si bude hlídat hlavně své vítězství v Sýrii a to, aby v Rusku nedošlo ke státnímu převratu. A Rusko si počká.

A Erdogan? Tomu bylo vysvětleno, že jestliže se Rusku neomluví, čeká jej vojenský převrat. Tomu Erdogan velmi dobře porozuměl – on je řízen globalisty, zatímco armáda Spojenými státy,  ale v souhrnu jsou Spojené státy i turecká armáda řízeny stejnými silami, jako on. A dojde-li ke státnímu převratu, Erdogan se osudu Hussajna a Kaddáfího nevyhne. A co je nutné  k udržení Erdogana udělat? Je nutné převrat zmařit a v armádě již rozběhnuté procesy provést jiným způsobem.

Celý pokus  má analogii v červenci 1944, kdy se generálové chtěli zbavit Hitlera a zlegitimizovat své aktivity a dále s neúspěšným srpnovým pučem v Rusku v roce 1991.

A co dělal Erdogan za pokusu o převrat? Přes mobilní aplikace zval lidi do ulic a vyzýval je k zastavování tanků vlastními těly. Analogicky jako v roce 1991 v Rusku byli i nyní nasazeni provokatéři, aby následně byli vojáci zrazeni a nevěděli, co se od nich vlastně chce. Ale co bylo hlavní, Erdogan věděl, že armáda nepůjde proti vlastním lidem a to byl důvod, proč si mohl dovolit povolávat lidi do ulic. A proč výsledkem bylo, že následně mohl všechny vzbouřence likvidovat. Nastaly čistky, čítající na tisíce lidí, ale ve skutečnosti jde o likvidaci všech těch v turecké armádě (a nejen), kteří byli napojeni na Spojené státy, protože účelem puče bylo vyčistit armádu, soudy a další složky od amerického vlivu.

Od amerického vlivu bude armáda očištěna, ale – zůstane v ní velká část protivníků Erdogana na straně jedné a příznivců Gullenna na straně druhé. A v tomto smyslu je Erdoganova role jen dočasná, proto se ze všech sil snaží odstranit Gullena. Ale v souvislosti s Gullenem proběhne s armádou jiný proces, než byl současný úkol čistky od amerického vlivu k tomu, aby bylo Turecko stabilizováno. Erdogan však musí mít na paměti, že je zde Gullen a že proti němu si může dovolit jen tolik, kolik mu bude globalisty dovoleno. Gullen je symbolem tzv. třetí říše, neoosmanismu a Erdogan bude u moci jen tak dlouho, dokud tento potenciál nenaruší, v opačném případě bude odstraněn.

Turecký duchovní Gullen a turecký prezident Erdogan

Íránská média informovala, že v průběhu pokusu o převrat došlo třikrát k rozhovorům Íránu s Erdoganem, třikrát! – taková to byla intenzita.  Jde o to, že do Turecka bude přiveden Írán, Turecko bude spadat pod jurisdikci Íránu a stane se součástí světového islámského chalífátu. A Rusko v této situaci drží samé dobré karty.

V souhrnu je tato část Pjakinovy řeči o tom, že pokus o převrat byl organizován globalisty, ale prozatím bez odstavení Erdogana a jen k tomu, aby turecká armáda byla očištěna od amerického vlivu, v čemž lze opět vidět pokračování brexitu ve smyslu končící role Spojených států. Totéž ovšem neplatí pro postavu Gullena, který je postavou globalistů a se kterým se budoucna počítá v souvislosti s vlivem Íránu v Turecku a s vytvářením velkého islámského chalífátu.

Tolik k tomu, co mě na tureckém puči zajímalo pohledem Pjakina.

Erdogan jako brzda spojení EU s Íránem, která bude odstraněna až příchodem Gullena? A až za Gullena bude Turecko konečně přijato za člena EU?

Svým pohledem k tomu doplňuji, že Pjakinova analýza mi opět potvrdila můj ještě před-brexitový pohled, že brexit je o končícím vlivu Spojených států a atlantickém vlivu celkově. Stejně se mi potvrdil  názor, že Británie má v tomto dění zvláštní roli (brexit jako spouštěč dalších událostí). A nakonec i názor, že Turecko je hlavní brzdou přetváření Blízkého východu tak, aby proces islamizace Evropy mohl pokračovat i ve smyslu „Hora jde k Mohamedovi“ (viz nová „Strategie EU“, jak jsem o tom psala zde či zde).

Dále je mým pohledem situace taková, že pokud Erdogan pod tímto tlakem přestane Rusku komplikovat situaci v Sýrii a ta bude následně řešena podle ruských představ, pak přes Sýrii bude Rusko mít na své straně i Írán, což lze vnímat tak, že Rusko tedy opravdu drží jen dobré karty – resp. že v tahanici o přátelství/“přátelství“ s Íránem, která běží od loňského léta, kdy svět s Íránem uzavřel jadernou dohodu, si Rusko podzimním vstupem do Sýrie vybojovalo svou kartu („Jestli draka neizbežna, biť nado pervým).

Pokud jde o Erdogana, tam se mi prozatím rovněž potvrdil názor, že je jen otázkou času, kdy skončí a jak mezi řádky vyznívá i z řeči Pjakina, Rusko si bude hlídat především své zájmy, tzn. klid v Sýrii, klid v Rusku tak, aby tam nedošlo k převratu, a Bospor a Dardanelly.  Jinak dle mého tak či tak ještě bude rušno kolem Kurdů a Náhorního Karabachu/Arménie, kde si dění budu dál pozorovat svým pohledem.

A ještě znova opakuji, že volně přeložené části nového Pjakina nejsou v žádném případě „lezením do zelí“ paní Ireně a každý ať si svůj názor udělá podle jejího kvalitního překladu, já jsem si v předstihu vybrala jen ty části, o kterých sama píšu (a přiložila obrázky, které mohou být k překladu paní Ireny doplňujícími).

S použitím zdroje: zde

PS: Veliké díky Pjakinovi, neboť jak už jsem psala jinde, analýzy, které by nabízely možnost porovnání vlastního vidění, jeden aby s lucernou hledal! A, bohužel, platí to i přesto, že Irena Aneri týden co týden Pjakina opatřuje českými titulky (veliká úcta za to!)

-Pozorovatelka-  20.7.2016