USA vs. Rusko: Další dva ruské góly v americké brance. A nejde tolik o góly Ruska, jako o „šachové tahy Ruskem“

Ve stínu útoků v Nice a následně třech v Německu došlo ke dvěma událostem, které jsem si pojmenovala jako další dva góly Ruska do sítě USA (i když přesnější by asi byla šachová terminologie a pojmenování „dva tahy RuskEM“) .  V souhrnu ale mým pohledem šlo o další dvě události, potvrzující končící vliv USA, když jako první zásadní jsem si označila vznik čínské AIIB, do které přes varování Spojených států vstoupil celý svět, včetně Británie a jako druhou brexit, kdy se na končícím vlivu USA opět podepsala Británie (globalistický hráč. O obojím jsem psala hned druhý den po brexitu v článku, ve kterém jsem se sice obsáhle věnovala i Nord Streamu, ale ze kterého ocituji část, kterou k pochopení dalších souvislostí považuji za důležitou zopakovat:

Časy se mění – zvoní USA hrana?

Vrátím se k brexitu, jehož výsledek jsem očekávala přesně takový, jaký nastal a o kterém jsem přesvědčená, že je potvrzením, že Británie nabrala směr Čína a že americká hegemonie i dolar končí přesně tak, jak jsem o tom psala v článku Březen 2015 – konec amerického impéria a jeho dolaru, svět se přestěhoval do Číny. A že brexit byl o tom, o čem jsem psala v článku zde. Moje vidění mi následně potvrdila i tato analýza Brexit: krátkodobé ztráty Británie a potenciální možnost obnovení její finanční velikosti a nově i Zájmy kolem Brexitu.

A jak do toho zapadá Německo a Nord Stream? Na jedné straně se Evropa možná může radovat, že bez prodloužené ruky USA – Británie – z Ruska přestane být činěn strašák podle not USA a že přes Merkelovou možná začne s Ruskem konečně spolupracovat. Na straně druhé může být ve vzduchu obava, že silné Německo či Francie (dokonce i spolupracující s Ruskem/SSSR), obojí zde už bylo a víme, že z toho v obou případech bylo tažení na Rusko – jednou Napoleonem, podruhé Hitlerem. Ve skutečnosti to ale byly Británie a USA, kdo z pozadí tahal za nitky, manipuloval obě strany a na konfliktu nejvíce vydělal.

Přesto si myslím, že dnes je situace zcela jiná a že USA jsou z postavení globálního hráče stále více odstavovány a že brexit je toho potvrzením. Jak totiž šel čas, o antagonistický postoj USA a Ruska (a Německa uprostřed) již z globálního hlediska není zájem, naopak je zájem tyto postoje usmířit (neumím to popsat jinak, než že v rámci globalizace jde o to, jak učinit z hráčů, kopajících za červenomodrobílou trikoloru – zemí červenomodrobílých vlajek – jeden tým, koho to zajímá a je přístupný tomuto pohledu, tak jsem o tom psala zde ).

A protože Spojené státy se v globálních zájmech chovají jako slon v porcelánu, právě byly brexitem odstaveny od dalšího zasahování do dění a přes palubu je hodila právě Británie, ta Británie, která je, spolu se Švýcarskem a Holandskem (tam očekávám další nejbližší referendum), jedním ze zásadních dlouhodobých center globalistů.

A pokud jde o brexit, pak zde máme jasný vzkaz – s Ruskem je nutné spolupracovat a respektovat tak, aby se Západ a Východ „spřátelily“ (stačí sledovat Izrael) – „spřátelily“ jsem dala uvozovek, protože o Rusko bude vždy zájem pouze jako o surovinovou základnu, ale tato etapa globalizace se prozatím odkládá. A protože USA to nepochopily ani přes dosavadní postoje Británie (obzvláště přes její vstup do čínské AIIB a vítání čínského prezidenta), Británie co by globalistická země odmítla nadále podporovat státní americké zájmy v Evropě a žezlo předala Německu. Británie k odchodu samozřejmě měla i jiné důvody (dle mého za tím stojí především libra a britské banky), pro které bylo jen otázkou času, kdy odejde a pro které byla od začátku členem EU pouze opticky (viz ta spousta výjimek, které měla). Konec citace z článku z 27.6. 2016.

Brexit, analogie s Waterloo a pokus o převrat v Turecku

Bohužel, do tohoto článku se mi vysvětlení analogie brexitu a Waterloo nevejde, protože primárně je o dvou zprávách, které mě zaujaly a ke kterým se po tomto delším úvodu dostanu až níže. V titulku k této části jsem analogii brexitu a Waterloo zmínila jen proto, že další velmi zásadní událostí o končícím vlivu Spojených států byl po brexitu právě pokus o převrat v Turecku (plus útok v Nice), jak vše skvělý Pjakin popsal zde/zde a zde/zde.  Čímž mi Pjakin (mimo jiné – to musím zdůraznit!) potvrdil můj pohled na další událost, ke které došlo ve stínu brexitu – a sice na přijetí nové „Strategie EU“, která je nejen o další islamizaci Evropy, ale současně o přibližování Evropy k islámským zemím, především k Íránu, a zároveň o s tím souvisejícím rušení role NATO v Evropě, jak jsem o tom psala zde, zde či zde .

A nyní již k oněm dvěma událostem, o kterých primárně je tento článek a které jsem nazvala jako další dva góly v síti Spojených států.

První událost: Olympijské hry v Riu a účast Ruska

Všichni museli zaregistrovat humbuk (a v našich zeměpisných šířkách jak jinak, než radostný), že na Olympiádu v Riu nepojedou ruští atleti, ba co víc, že pokud se Rusko zúčastní, tak pouze pod neutrální=vzdávající se bílou vlajkou a ba co ještě víc, že Rusko se nezúčastní vůbec! A ejhle – když všichni čekali, že Mezinárodní olympijský výbor ruskou neúčast už jen potvrdí, přišel šok. MOV (Mezinárodní olympijský výbor, sídlící ve Švýcarsku) se místo toho vyjádřil v tom smyslu, že o ruské účasti/neúčasti rozhodnou jednotlivé mezinárodní sportovní svazy! Pokud jde o Mezinárodní atletický svaz (mimochodem, sídlící v Monaku), tam už zřejmě není zbytí a ruští atleti mají smůlu. Ale pokud jde o ostatní olympijské sporty, Rusko není bez šancí, protože MOV rozhodnutí WADA (Světová antidopingová agentura, sídlící v Kanadě) nepotvrdil!

A nyní stačí jen sledovat šílenství, které nastalo nejen v celém západním mainstreamu, ale samozřejmě i v proamerické české tv.

Podívejme se ale nejdříve na to, jak celá kauza začala. Její hlavní postavou je Grigorij Rodčenkov, dnes žijící v USA a dříve ředitel ruské odnože WADA, zvané Rosada. Na základě prohlášení Rodčenkova o dopingu v Rusku WADA odebrala ruské pobočce akreditaci.,na to konto Rodčenkov rezignoval a odstěhoval se do USA, ale kauza jela dál – zbývalo už jen posvěcení ruské neúčasti v Riu MOV.

Grigorij Rodčenkov, dnes žijící v USA

Opomenu nyní skutečnost, že den před jednáním MOV došlo v Mnichově k útoku v budově s názvem „Olympia“ a v blízkosti bývalé olympijské vesničky, ač vzhledem k tomu, jak je tento útok záhadný, lze opravdu věřit, že to byl velmi symbolický vzkaz globalistů těm, kteří si přáli Rusko přes OH v Riu pokořit.

Tak či tak se další den po útoku stalo, že MOV přišel s takovým prohlášením, s jakým přišel a s takovým, ze kterého je v šoku nejen pro-americký svět, ale jak to povrzuje i samotná organizace WADA – viz zprávy v češtině zde, či z ruských zdrojů: Bild nazval šéfa MOV pudlem Putina, či o tom, že WADA je zklamána rozhodnutím MOV, ale především zpráva, že názor WADA se shoduje s názorem USA.

Za pozornost ještě stojí fakt, že už v den, kdy došlo k útoku v budově „Olympia“ v Mnichově, se objevilo i skandální odhalení o tom, jak WADA k informacím přišla.

Výsledkem této akce, o které lze slovy Pjakina říci, že byla akcí podpindosníků, resp. podpindosníka, který svou roli potvrdil následným „útěkem“ do Spojených států, je, že se obrátila proti strůjcům samotným!

Grigorij Rodčenkov: Kdo chce doping? Levně!  

Jistě, nedělejme si iluze, že v Rusku doping neexistuje, když existuje v celém světě! Ale od člověka, který skandál vyvolá a následně rezignuje a uteče do Spojených států (kde doping jen kvete), je na místě pochybnost, jaká byla motivace jeho „odhalení“ . A nikoliv jen MOV, ale především ti, kteří už si další dominanci USA nepřejí (globalisté/GP), to vidí stejně. A proto zasáhli tak, jak zasáhli.

Druhá událost: Další odhalení emailů v neprospěch H. Clintonové

Včera došlo k tomu, že rezignovala předsedkyně Demokratické strany USA, tzn. té strany, za kterou kandiduje H. Clintonová. Stalo se tak po skandálním odhalení WikiLeaks, že Demokratická strana preferovala H. Clintonovou před druhým kandidátem demokratů Sandersem (jedna z prvních zpráv v ruštině zde, či v angličtině i s videem zde).

Oznámení o rezignaci přišlo po bouři kontroverzí kvůli elektronickým zprávám naznačujícím, že vedení Demokratické strany stranilo během primárek Clintonové, navzdory slibu neutrality.

Ve Filadelfii začíná nominační sjezd Demokratické strany, na němž delegáti oficiálně zvolí bývalou ministryni zahraničí Hillary Clintonovou za kandidátku na americkou prezidentku. V primárkách si už zajistila víc hlasů, než potřebuje, takže má nominaci jistou. Předsedkyně strany Debbie Wassermanová Schultzová mezitím oznámila svou rezignaci právě po skandálních odhaleních WikiLeaks.

H.Clintonová a rezignující šéfka Demokratické strany Debbie Wassermannová 

Hillary Clinton, Bernie Sanders, Debbie Wasserman

Je to zcela zásadní událost, která zcela jistě zastíní tento čtyřdenní sjezd“, komentuje odhalení zpravodaj ČT Martin Řezníček.

Nejen ČT dále potvrzuje, že z odhalení WikiLeaks těží D. Trump, jehož volební preference stouply na 48%, zatímco preference H. Clintonové klesly na nějakých 45% a stejný zdroj uvádí i komentář D. Trumpa, že D. Wassermanová je stejný blázen jako H.Clintonová.

Zde si dovolím připomenout jiný ze svých článků  Pseudoskandál H. Clintonové – , tentokrát na téma , že ze všech stran je připravována půda k tomu, aby se H. Clintonová prezidentkou nestala, protože tento typ amerického vůdce (národního) již není žádoucí. V čele USA je žádoucí člověk globalistického typu a tím H. Clintonová v žádném případě není!

To, že z úniku emailů WikiLeaks (a tím tedy z dalšího skandálního odhalení kolem H.Clintonové), je viněno Rusko a jeho údajní hackeři, to je dle mého již zcela nepodstatná záležitost, resp. je to jen další ukázka zoufalství USA. A naprostého nepochopení globálního dění nejen ze strany Spojených států, ale i všech, kteří jejich zájmům stále oddaně slouží (s vůdci České republiky v čele).

V úvodu píši, že výše zmíněné dvě události jsou dalšími dvěma góly Ruska v síti USA. Na závěr bych ale zdůraznila tu svou výše zmíněnou opravu, že to nejsou až tak góly Ruska, jako góly RuskEM! Což ničím nesnižuje ten význam, že je to Rusko, kdo má na těchto „gólech“ zásadní podíl!

PS:

Pro ty, kteří případně čekají na můj názor k tomu, že Pjakin označil brexit za analogii k Waterloo – dnes jsem narazila na zajímavý článek, který by se osvětlení snad i blížil, viz Nejtragičtější momenty lidstva. 

Bohužel, bez znalosti vesmírných cyklů jde pouze a jen o jedno veliké tápání v lidské historii – obzvláště když ten, který se rozhodl celé lidstvo řídit, za jedinou nad ním stojící autoritu považuje pouze Vesmír/Ves-Mír a tedy vesmírné cykly! A proto k pochopení analogie brexitu a Waterloo je nutno začít zde, cituji:

Náš příběh začíná těsně před naprostou zkázou, kterou způsobila potopa světa. V té době na zemi ještě existovala civilizace, o níž se dnes hovoří už jen v legendách jako o Atlantidě. Její obyvatelé čerpali znalosti ze zkušeností, které lidé nashromáždili během tisíců let výzkumů, fungování vesmíru a života. Studiem konstalací planet zjistili, že a hvězdy a Slunce ovlivňují rytmy na Zemi. Moudří kněží ze školy Naacal v Atlantidě objevili, že se naše planeta nacházela v posledním stádiu jednoho ze svých cyklů. Marně varovali ostatní, že brzy přijde katastrofa, která zničí struktury, jež organizovaly život člověka. Kněží samotní tedy postavili několik lodí, které utěsnili ze všech stran a pomocí elektromagnetických polí se je snažili chránit před silami, které by dokázaly prostoupit a rozpustit konstrukci lodí. Pod vedením nejvyššího kněze Chicuiteta Arelicha Vomalitese se nalodili se svými rodinami, zvířaty a nástroji a vyrazili na východ od Atlantidy. Země se otřásla, rozpustily se ledovce a voda zaplavila téměř všechny stopy po jejich civilizaci. Důkazy nalezneme v místech Egypta a Jeruzaléma, kde se zachovaly pouze megality, které by žádná současná technika nedokázala přemístit. Tajemné zbytky staveb se staly posvátným místem pro civilizace, které se v těchto místech usadily po velké potopě. Povodeň zničila atlantskou civilizaci. Došlo k ní kolem roku 10900 před Kristem, kdy sluneční soustava vstupovala do souhvězdí Lva. Ve všech svatých knihách na světě je o této potopě zmínka.

Když se situace uklidnila, přistáli kněží se svými loděmi uprostřed zemského povrchu, kde se podle nich spojovaly všechny telurické síly. Doufali, že se jim podaří využít tyto síly k rozvoji lidského poznání a tak postavily pyramidy, které odrážely, koncentrovaly a přeměňovaly vibrace planety v energii. Tito kněží v období, které pojmenovali Zep-Tepi „Nová doba“, spatřili, jak se z vody vynořil úzký pruh oázy, kus úrodné země, napájený dlouhou řekou. Dali mu jméno Egypt, neboli „Země vynořivší se z vod“. Objevili novou zemi s řekou Nilem, kde mohli díky výhodným podmínkám začít budovat novou civilizaci. V potopě světa viděli příležitost, jak v novém cyklu vybudovat novou společnost“

Tolik citace z videa, které mým pohledem v několika úvodních minutách velmi dobře shrnuje dobu, kdy se lidstvo nacházelo ve svém nejzlomovějším období. A v období, v jakém se právě v souladu s vesmírnými cykly velmi intenzivně opět nachází. 

Čímž se dostávám k Pjakinovi a k tomu, co on nazývá „globální prediktor“ , který kdysi ještě měl kam utéct v rámci planety, ale nyní by nejraději utekl mimo ní. A k tomu, co nedávno Pjakin popsal m.j. v tomto videu.

Ale to je na další psaní, ve kterém je nutné osvětlit piknik lidstva (přesněji západní kultury), který velmi souvisí s brexitem a Waterloo (ale nejen s nimi!) z hlediska širokospektrální perspektivy, resp. z hlediska globalistů na způsob NWO. Ale to dopovím příště.

-Pozorovatelka-  26.7.2016