Od Egypta a Babylonu k uprchlické vlně a konci Západu. A o čem byl ceremoniál „Gotthardský tunel“ – pokračování, část první

Poté, co jsem se pokusila shrnout dění od počátku naší popotopní kultury do dneších dnů, se vracím k části o ceremoniálu u příležitosti otevření tunelu ve švýcarském Gotthardu.

Pro popis jsem vybrala video, které ceremoniál ukazuje v jeho průběhu od začátku do konce. A ukazuje ceremoniál v jeho obou částech – tu, která probíhala v tunelu a druhou, probíhající na vnějším prostranství, kde navíc je použito velké promítací plátno. Obě části jsou přitom shodné v tom, jakou myšlenku, prezentují, ač ve venkovní verzi je ta myšlenka obohacena právě o obrazy na velkém plátně a tím i o mnohem více symboliky.

Jak jsem předesílala v části zde, ceremoniál je plný egyptských, babylonských a jiných symbolů a jak jsem rovněž předesílala, jedním z těch, který byl na ceremoniálu prezentován, byl symbol jang a jin.

A protože ten v celé výpovědi považuji za zásadní v tom smyslu, že to hlavní, co nyní ve světě probíhá, je konec dominance Západu a předávání žezla Východu (Číně), vše ostatní v ceremoniálu proto posuzuji právě touto optikou. A ceremoniál mi potvrzuje můj pohled, že křesťanská kultura (a zde ve smyslu nikoliv víry, ale ve smyslu atlantické, západní kultury) končí.  Ale to je jen jeden z pohledů, protože nad tím je ještě optika konce velkého vesmírného cyklu, ale o tom až v samotném závěru.

Úvodní půlhodina, odehrávající se v tunelu

Do tunelu vjíždí kočár, tažený pěti koňmi – pětka je symbolem pentagramu, ať už křesťanského (jeden cíp nahoře, dva dole) či satanistického (dva nahoře, jeden dole), tak či tak jde především o pentagram Venuše (pentagram, který pohledem ze Země vykresluje svou oběžní dráhou – video). A je to velmi symbolický úvod, protože o Venuši půjde ještě mnohokrát.

Poté do tunelu vstupují lidé, oblečením symbolizující naší současnou průmyslovou dobu. Poté, co jdou jako velká masa a předvádějí pohyby jako by z filmu CH. Chaplina Moderní doba, dojdou k bodu, kdy další cesta vpřed je tápáním (kroky do stran a dozadu), přesto ale kráčejí směrem k dalšímu růstu. V určitém bodu se ale další růst ani přes veškeré snažení nedaří (čas cca 06:00) a „průmyslový člověk“ to vzdává a ustupuje, ale ocitá se v chaosu, protože neví, jak dál.

A na jeho místo nastupuje člověk, který je jako nepopsaný papír – téměř nahý a v bílých barvách, což vnímám jako symbol potřeby restartu současné kultury, jako volání po novém začátku (čas 07:15). Tato symbolika je podtržená tím, že tito lidé (a klidně je můžeme nazvat primitivními v tom smyslu, že předvádějí především důraz na biologické fungování, kam na prvním stupni patří i sexualita) jsou doprovázeni zvláštní postavou s křídly. Přitom je to stejná postava, která zastavila člověka „průmyslového“ (technogenního?)

Postava s křídly a Slunce v pozadí – podobná symbolika se objevila i na obálce The Economist 2016, kde jsou vblizkosti Slunce motýli

Kdo je postava s křídly?

Dle mého má významy dva – jedním je symbolika nejstaršího náboženství světa a jim uctívaného Meleka Tause (a satanismu), druhým pak postava egyptského posvátného brouka Scarabea, o kterém Egypťané věřili, že existuje pouze v samičí formě, a proto věřili, že vzniká sám ze sebe. Ale ve skutečnosti to je tak, že okřídlenou podobu  má pouze samička (postava s křídly má ženská prsa) a proto právě tato podoba byla velmi uctívána.  A pro Egypťany představovala jak symbol reinkarnace, tak symbol stvořitele. Scarabeus s rozevřenými křídly, jak před sebou tlačí kuličku, symbolizující vesmír. se dával na srdce zemřelým, aby je chránil před zlými duchy i po smrti a zašlápnutí nebo zabití tohoto posvátného brouka se někdy někdy trestalo i smrtí.

Scarabeus v dávném Egyptě

Egyptská bohyně Isis s křídly Scarabea 

Isis

Babylonská obdoba Isis – okřídlená Ištar

Pro tuto část ale zůstaňme u toho, že egyptský a babylonský symbol reinkarnace, v tomto případě spíše symbol transformace, zastavil člověka průmyslového/technogenního typu a na jeho místo chce dosadit člověka biologického/biogenního typu – shrnuto, že globalisté chtějí nový start – nové lidstvo, kterému by mohli velet.

V další části vidíme člověka, o kterém lze říci, že symbolizuje vztek na technický pokrok a průmyslový vývoj poté, co globalistům přerostl přes hlavu, což se zdá být logické tím, že průmyslový vývoj způsobil nejen přemnožení lidstva, ale technický pokrok umožnil takovou jeho informovanost, jaká v lidské historii nemá obdoby. A informovanost lidí, to je zásadní věc, kterou si globalisté nepřejí. Na vagónu je zároveň také kolo, které může symbolizovat jak kolo času, tak kolo koňských povozů před nástupem průmyslové revoluce.

Zpět k půdě a jejím zdrojům, zpět k primitivnímu člověku 

Okřídlená postava, symbolizující transformaci/znovuzrození, následně vítá vagón, na kterém jsou snopy obilí. To je symbolika národů, které za největší pokrok považovaly ukončení kočovného stylu života poté, co objevily základy zemědělství a s ním obdělávání půdy a úrody, kterou dávala. Ve vývoji lidstva to byl zlomový bod, jelikož obilí jako zdroj obživy bylo možné uchovávat skladováním (na rozdíl od „uloveného masa“), což byl základní předpoklad pro usazení se na jednom místě a budování usedlostí a dalších větších celků.

Spolu s obilnými snopy je přivážena postava, kterou většina považuje za Satana. Ale zde opět jde o to, že tato symbolika má několik významů.

Za prvé tato postava symbolizuje dávného boha Pana, což byl bůh luk a pastvin, tzn. úrody, resp. toho přírodního zdroje, na kterém stojí celá existence lidstva. V jeho postavě můžeme vidět nejen výpověď o tom, že pokud bude planeta „sežrána“ pokračujícím západním/průmyslovým stylem života, pak je jen otázkou času, kdy bude v koncích, protože zdroje (a nyní už nikoliv pouze úrodná půda, ale také ropa, voda a mnohé jiné) dojdou. V souhrnu je postava boha Pana opět o tom, že západní styl života je nutné zastavit.

Za druhé tato postava symbolizuje souhvězdí/znamení Kozoroha. V negativním smyslu je toto znamení o tom, čeho je možné na Zemi dosáhnout jakožto vrcholu. A tím je myšlen především každý kariérní či jinak vůdčí postup, který umožní pozemskou moc v takové podobě, že ta se považuje za nejvyšší možnou autoritu a nepřipouští nic nad sebou. Proto je toto znamení m.j. symbolem jak tvrdého materialismu, tak především symbolem konzervatismu, který se brání jakýmkoliv změnám.

V astrologii je toto znamení fyziologicky spojováno s těmi orgány, které nejvíce odolávají času – zuby, kosti, páteř (a víme, že i po spoustě let je to to jediné, co po každém zemřelém přetrvává). Souvisí to s tím, že vládnoucí planetou Kozoroha je Saturn a planeta Saturn byla až do 18. století považována za poslední planetu naší sluneční soustavy. A tím dostala název „strážce hranic“, což jinak znamená to, že kdokoliv, kdo by chtěl na Zemi nastavené hranice (řád) překročit, toho je potřeba zastavit. Ještě jinak – uctívat znamení Kozoroha znamená uctívat Saturna, tzn. jak boha Pana, boha zdrojů, tak k tomu boha času a pozemských hranic.

Souhvězdí Kozoroha/Capricorna na obloze  

Jiná symbolika Saturna/Kozoroha odkazuje jak na číslo 7 (Saturn je sedmou planetou sluneční soustavy) a dále odkazuje na udržování kříže (břemena), tzn. uvěznění člověka ve hmotě tak, aby se nad ní nepovznesl a nenarušil tím pozemský řád (páteř světa).

Jiný název pro Saturna je tedy Kronos – pán času a tím pán hranic a mytologie říká, že když se objevil Uranos (Uran/Vodnář), který se spojil se Zemí (Gayou) a z tohoto spojení se začali rodit Titáni (kyklopové a obři), Saturn-Kronos Uranuse vykastroval, aby zabránil překročení panujícího řádu. A jaké znamení/souhvězdí následuje po Kozorohovi? Vodnář! Ten Vodnář, který symbolizuje objev, probuzení a především zrušení panujícího řádu!

A touto optikou můžeme postavu boha Pana a Kozoroha/Saturna v ceremoniálu vnímat tak, že je nejen oslavou přírodních zdrojů, ale i vzýváním a oslavou toho, kdo může zabránit probuzení lidstva směrem na jeho další vývojový stupeň (který se v souladu s velkým vesmírným cyklem a Věkem Vodnáře blíží). V souladu s mytologií můžeme říci, že ceremoniál byl o mytologickém „vykastrování Urana tak, aby jeho semena na Zemi nedopadla“.

Za třetí je nutné zmínit, že znamení Kozoroha má velký význam v tom, že za jeho vlády rok co rok dochází k vítězství světla nad temnotou. Děje se tak vždy poté, kdy Slunce dosáhne obratníku Kozoroha a kdy poté, co na severní polokouli zažijeme nejdelší noc a nejkratší den, se Slunce začne vracet. Navíc je v té době v konjunkci se středem Galaxie, který pohledem ze Země je na rozhraní souhvězdí Střelce a Kozoroha (vždy kolem 22. prosince) a to je jedinečná událost.

Proto je Saturn/Kozoroh považován za nejvyšší sluneční božstvo. A proto je symbolika Saturna/Kozoroha ztotožňována především se Sluncem, jak to předváděly všechny nám známé kultury, protože za vlády Saturna/Kozoroha jde ze všeho nejvíce o návrat Slunce (což logicky souvisí s úrodou).

Když si to shrneme, tak v okamžiku, kdy do tunelu přijíždí vagón se snopy a postavou, která je vnímána jako postava Satana, tak ve skutečnosti jde 1) o oslavu úrody jakožto základního zdroje existence lidstva, 2) o oslavu systému, který lidstvo udrží na biologické úrovni a nedovolí jeho vzestup ve smyslu Vodnáře a 3) o oslavu Slunce, tentokrát ovšem v tom smyslu, aby nad západní kulturou zapadlo a nad východní vyšlo.

Ale pokračujme ve sledování dění v tunelu dále. Objevuje se postavička stříbrných barev (čas cca 12:20), která je obtížně identifikovatelná, mým pohledem to ale je symbolika Luny, a to Luny velmi mladé a souvislost vysvětlím později. Prozatím by mělo stačit, že ta postavička připravuje cestu jiné kultuře – kultuře jiné barvy, jak je následně zjevné v postavách, které stoupají k vrcholu (na rozdíl od předchozího marného stoupání člověka průmyslového/západního typu). A tyto postavy nesou symboly banánů (Afrika) a rýže – viz pokrývka hlavy – (Čína), zatímco bůh Pan se raduje, že opět bude brán ohled na „pole a pastviny“.

K tomu se objevuje i postava okřídleného muže, kterou až tentokrát lze vnímat jako postavu Meleka Tause, tzn. postavu nejstaršího náboženství světa, což vnímám jako symbol návratu na nový začátek (a nemohu nezdůraznit současný význam Íránu, který se má stát spojnicí mezi Čínou a Evropou a jeho význam jako kolébky árijského člověka, a s tím i význam Araratu na území současného Turecka a tím tedy i Kurdů a Arménie).

Za touto scénou nastupuje skupina různorodých lidí, v souhrnu ale symbolizujících západní kulturu, a to tak, že dále nemá kam růst. Pracovní kombinézy jsou oblečené jen napůl („udržitelný růst“?), další postavy jsou v černém  jakoby účastníci pohřebního obřadu a v rukou nesou samé suché větvě – větvě stromu, který již svůj růst ukončil přesně tak, jak je to symbolizováno obrazem jang a jin?

Mezi jiným však tato pohřební skupina nese i beránka – symbol křesťanství. A to vnímám jako další potvrzení konce křesťanské/západní kultury, resp. její dominance.

Ve stejném okamžiku postavy v bílém (nepopsaný list) oslavují pana Hora, zatímco ten tančí se „snopy obilí“ a současně stále k vrcholu stoupá „banánovo/rýžová“ postava tmavé barvy (čas cca od 17:15)

Nastupuje pastýř s písní o Svaté Barboře

Jestli až dosud mohly být pochybnosti, že jde o konec (ukládání ke spánku) křesťanské/atlantické kultury a s ní technogenního člověka, pak další potvrzení přišlo s pasákem ovcí a s jeho zpěvem o Svaté Barboře.

Ta symbolika opět může mít několik významů, protože když si uvědomíme, že ceremoniál probíhal ve Švýcarsku, tzn. v zemi globalistů, která jako „náhodou“ uniká všem válkám i bankovním kolapsům, pak lze symboliku švýcarského pastýře vnímat jako svolávání nových ovcí.

Ale jeho volání o Svaté Barboře dává scéně ještě jiný smysl. Svatá Barbora je postava, která je na jedné straně patronkou havířů, což znamená také patronkou podsvětí, ale byla také patronkou architektů, tesařů a kameníků (svobodní zednáři?) a také patronkou hrobníků  (pohřbívání křesťanů?). Dále je významné, že je spojována s atributy jako kalich a především paví péro. Ale co je možná ještě významnější, legenda říká, že se narodila v Nikodémii (na území dnešního Turecka!) a dále že byla dcerou zámožného Dioskura, který byl proslulý především tím, že nenáviděl křesťany. Když se Barbara pro křesťanství přesto rozhodla a utekla kvůli k tomu z domu, právě pastýř ovcí ji měl zradit a vydat zpět otci, který ji následně měl potrestat stětím hlavy ( když předtím byla bičována a na místě každého dopadu biče mělo vyrůst paví péro)..

V tomto okamžiku však ceremoniál nabízí symbolů velmi mnoho: opět je zde likvidace křesťanství/západní kultury, navíc je zde odkaz nejen na Turecko, ale i na paví péro (Melek Taus a území Araratu).

Svatá Barbora je navíc symbolická tím, že její svátek připadá na 4. prosinec, což je v podstatě počátek adventu, tzn. období, kdy se čeká na návrat světla – na zimní slunovrat a s ním na návrat Slunce. A ten, jak jsem psala výše, je oslavou Saturna/Kozoroha/boha Pana.

Scéna navíc končí obrazem, který lze interpretovat i tak, že aby globalisté měli co jíst a pít (svačina švýcarského pastevce), musí být další průmyslový růst zastaven – viz technika za jeho hlavou či další vagón, který jako by symbolizoval likvidaci toho, čeho bylo technickým pokrokem dosaženo.

Ve finále tunelové části ceremoniálu (čas od cca 22:50) na scénu nastupuje dav lidí, který v úvodu působí jako divadelní postavy. Na tuto část nemám názor, ale přijde mi, že je symbolikou toho, že lidstvo  je stále vedeno jako loutky na provázku. Jak ale scéna pokračuje, vnímám ji jako souhrn celého dvoutisíciletí našeho Věku Ryb, kde hlavní postavou je papež a s ním opět, jak jinak – křesťanství. Jak scéna pokračuje, prolínají se v ní postavy všech historických období (viz kostýmy) a to radostně, zatímco uprostřed stále spokojeně sedí a přihlíží švýcarský (symbol globalistů?) pastýř ovcí.

Další scéna je jako by o babylomizaci/sodomizaci západní kultury a tím o jejím pohřbívání. Co je ale nejvýznamnější, to je samotný závěr této části.

Výjezd z tunelu

V samotném závěru se objevuje scéna, kdy dav lidí, složený z postav v nejrůznějších historických kostýmech, tzn. z různých období západní kultury, zůstává v tunelu s tím, že se loučí. A z tunelu vyjíždí vagón, na kterém jsou pouze ženy, navíc oslavující ženskou postavu.

Když pomineme, že v principu jang a jin představuje jinová strana ženskou, tzn. měsíční, „noční“, čekající a k novému oplodnění připravenou energii a že tuto symboliku lze vnímat jako probouzení východních, měsíčních zemí, pak v ženské postavě, vyjíždějící z tunelu, je třeba opět vidět především egyptskou Isis či babylonskou Ištar. Což v obou případech znamená především symboliku Venuše. Část sice končí zpěvem „Maria“, ale symbolikou Isis a Ištar jde i o  tzv. ˇČernou madonu“

Tunelová část ceremoniálu končí výjezdem vlaku z tunelu poté, co se v něm odehrálo vše, čím má lidstvo projít před vstupem na nový začátek. A výjezd z tunelu je dle mého spolu s úvodním vjezdem tou nejzásadnější symbolikou celého ceremoniálu.

A to než dopovím, předtím musím osvětlit i venkovní část ceremoniálu, která je na symboliku mnohem bohatší, ale to opět v pokračování. Do té doby nebudu popisovat ani souhrnný závěr k této tunelové části.

Úvodní část zde

Související: zde (v tomto odkazu doporučuji si všimnout, že hned v úvodních minutách je tam rovněž scarabeus)

-Pozorovatelka- 8.8.2016