Od Egypta a Babylonu k uprchlické vlně a konci Západu. A o čem byl ceremoniál „Gotthardský tunel“ – pokračování, část druhá, závěrečná

Druhá část ceremoniálu, ta venkovní, začíná opět scénou lidí v pracovních kombinézách (člověk průmyslové doby). Na plátně jsou promítány pokusy o stoupání, přičemž po každém pokusu se skála drolí (ubývání zdrojů), až to dav vzdává a ustupuje, zatímco ve skále se objevuje díra, což může být symbol jejich vydrancování.

A opětovně vkládám video, kde je ceremoniál zobrazen v celém průběhu od začátku až do konce a ke kterému uvádím popis:

Na plátně se objevuje kolo s osmi rameny, což je symbol osmicípé hvězdy, spojované s planetou Venuší. V mytologii je tato osmicípá hvězda spojována s několika postavami, vždy však s ženskými.

Kali – hinduistická bohyně času, změn a destrukce, manželka ničitelského boha Šivy a rovněž pána času, jehož symbolem je půlměsíc. V sanskrtu slovo „kala“ navíc znamená čas a smrt

Babylonská Ištar a osmicípá hvězda

Osmicípá hvězda v historii a  ženské postavy, se kterými byla spojována – sumerská Innan, babylonská Ištar, egyptská Isis, aramejská Astarte

A zatímco na plátně je promítán symbol Venuše, postavy dole svlékají kombinézy – symbol průmyslové doby a v nahotě a mlze symbolizují bezmoc a bloudění, v souhrnu symbolizují fungování na pouze biologické úrovni, tedy nový začátek lidstva. V čase cca 37:50 je symbolika znovuzrození (srdce a jeho tepy), zatímco současně se na plátně objevuje tvář staré ženy:

Poté, co předchozí obrazy na plátně symbolizovaly ničitelé bohyni Kali a boha Šivu a poté, co následující symbolizovaly Venuši od dob Sumeru až po vznik křesťanství (viz araméjská/arménská? Astarte), na plátně se objevuje symbol Luny. A to Luny tzv. „staré“, které se říká také Luna „umírající“, protože jde o tu fázi, kdy její světlo zcela ubývá (poslední srpek) až Luna z oblohy na tři dny zcela zmizí, aby se pak nově objevila jako „mladá“ (první srpek). Zde stojí za pozornost, že měsíc co měsíc je nový srpek Luny oslavován jak islámským, tak židovským národem, který podle toho má sestavený celý kalendář a všechny svátky.

Luna „mladá“ (první srpek, 1. den nového cyklu) a Luna „stará“ (závěrečný srpek světla, 28.,poslední den cyklu), mezitím tři dny tmy

Na plátně i v prostoru probíhá proces umírání (lidé se kutálejí z kopce), zatímco vše je doprovázeno chaosem (čas cca 40:00 – na plátně tunel, propadání se lidí do hlubin, vztahující se lidské ruce, točení se dokola, pak jiný tunel, který může symbolizovat porodní cestu).

Vzápětí se před plátnem objevují postavy jako sudičky a dole postavy s bílým závojem – rodí se nové, slepé lidstvo (?), které na scénu přivádí boha Pana/Saturna//vládce znamení Kozo-roha = vládce toho znamení, ve kterém rok co rok dochází k zimnímu Slunovratu=ke každoročnímu návratu Slunce, proto vládce úrody. Spolu s ním se na scéně objevují i obilné snopy.

Souhvězdí Kozo-roha, ve kterém rok co rok dochází k zimnímu Slunovratu – návratu Slunce, které je zárukou další a další úrody a vůbec života na Zemi. V tom okamžiku pohledem ze Země Slunce zároveň jakoby prochází centrem naší Galaxie a z obojího je je patrné, jaký význam má napříč kulturami planeta Saturn, která je vládcem znamení Kozo-roha  

Symbolika souhvězdí Kozo-roha: rohy, kopyta, ocas

V následujících minutách však dochází k tomu, že na scéně bůh Pan umírá, zatímco na plátně střídavě mrká některé z mnoha ok (čas cca 44: 40). Jedno oko, to je oko egyptského boha Hora.

Mrkající oko (oko boha Hora?) a trubači v červenobílých (egyptských?) barvách k tomu

A jak probíhal iniciační obřad, kterým byl egyptský král pasován na boha Hora? Byl to obřad „zmrtvýchvstání“ (ten se i osvědčil i v pozdější historii), což nebylo nic jiného, než že po patřičné dávce opiátů se král probudil v okamžiku východu Venuše/Jitřenky, čímž měl zaručenou nezpochybnitelnou autoritu.

Umírající/zmrtvýchvstávající „bůh luk a pastvin“, bůh Pan 

A další část ceremoniálu je právě o procesu zmrtvýchvstání – v okamžiku, kdy bůh Pan umírá, na plátně se objevuje egyptský posvátný brouk skarabeus, který je m.j. symbolem transformace, reinkarnace, v souhrnu symbolem „zmrtvýchvstání“

Symbolika scarabea před plátnem 

Následuje scéna pohřebního obřadu, kdy nastupují postavy v černém a postava, která nejvíce symbolizuje jakoby selku, plačící, že už nebude úroda. V průvodu kráčí postavy se suchými větvemi (ztráta plodnosti a zdrojů Země ?) a ve stejné chvíli se na plátně objevuje strom dolů hlavou (čas cca 50:30), ve skutečnosti princip jang a jin, který je symbolem, že žádný růst (ani žádné světlo či tma) netrvá věčně.

Nelze na celé zeměkouli zavést pouze jeden ze dvou principů, možné je pouze jejich střídání. Je-li jedna strana světa jangová/mužská/akčí,/slunečná/“denní“ – velící, druhá strana musí být jinová/ženská/reakční/měsíční/“noční“ – přizpůsobující se    

Následně se na plátně opět objevuje kruh s osmi rameny, ale tentokrát dostává podobu hodin, které se v úvodu točí pozpátku, později vidíme kruhy dva, přičemž v jednom se ručička točí zpět, v druhém vpřed, až následně splynou a místo nich se objevují skutečné hodiny, které rovněž ukazují čas tam i zpět, ale vždy se jakoby zastavují na hodině desáté – ale nelze to vnímat i jako „22. hodina“?

A zatímco na plátně je promítán čas, na scéně je opět směs lidí všech možných postavení a v této chvíli už je mezi nimi i postava, o které lze říct, že symbolizuje satanismus – nejstarší náboženství světa, které je dosud uchováváno Kurdy-Jezídy, a které rovněž je o uctívání Slunce.

Hlavní postavou na scéně však je žena (Innana, Ištar, Isis, Astarte – každopádně symbol Venuše) a navíc žena těhotná (symbol mladé Luny, nově oplodněné Sluncem, resp. tím, který Slunce rok co rok na Zemi navrací – Saturnem a znamením Kozo-roha). Po symbolice porodu opět (stejně jako v závěrečné tunelové scéně), opět vidíme loučící se dav lidí, který lze vnímat jako směs postav napříč staletími, zatímco zcela bokem vše pozoruje mladý bůh Pan (reinkarnovaný?) a ustupuje do pozadí, zatímco na scéně se objevují i architekti (možná jen architekti tunelu, možná analogie  těch architektů světa, kteří jako svůj symbol používají kružítko a úhelník).

A ač všichni pokorně poklekají před časem, nakonec přichází nejzásadnější scéna: vlak vyjíždějící z tunelu a oslava, že dílo se podařilo.

Tolik o symbolice ceremoniálu k otevření nejdelšího tunelu na světě – tunelu ve švýcarském Gotthardu, ke kterému došlo 1.6.2016. Ceremoniál to byl natolik zvláštní, že svět zůstal v šoku, nechápajíc, co si o tom myslet. A já zemi (Švýcarsko) a datum (21. století) zdůrazňuji především proto, že ač o symbolech, které jsem se snažila přiblížit, mám značné povědomí, nenapadlo by mě o nich psát, kdyby právě v tak vyspělé zemi, jakou Švýcarsko je a navíc v naší době, nebyly tak silně prezentovány.

Shrnutí a analogie se současností

Je mi proti srsti přijmout všeobecný názor, že šlo pouze o nějaký okultistický ceremoniál a ceremoniál vnímám jako symbolické, přesto pragmatické sdělení o tom o tom, co se ve světě děje.  A když jsem v úvodní části psala, že „až po brexitu a pokusu o převrat v Turecku mi došlo, o čem ceremoniál skutečně byl a že tam globalisté řekli takřka vše“, tak to se teď pokusím dopovědět.  

Ceremoniál se odehrál 1.6.2016 (zvláštní datum, ale to teď nechám stranou) a to znamená, že se odehrál 22 dnů před referendem o brexitu, ke kterému došlo 23.6.2016.

Z pohledu Británie se brexit  vůbec nemusel uskutečnit, protože Británie k němu ve skutečnosti neměla ani důvod ani domácí povinnost. Ale brexit se odehrál a dopadl tak, jak dopadl, protože obojí bylo ve „vyšším zájmu“ – v zájmu globalistů (a nejlépe to osvětlil Pjakin, když popsal jak veliký manévr byl brexitem, a zdůrazňuji jeho slova, že se tak stalo v souladu s vesmírnými cykly, zahájen, viz zde). 

Zásadním výsledkem brexitu přitom byla výměna britské vlády, po které ihned následoval pokus o puč v Turecku (opět Pjakin zde). A co mají obě tyto události společné? Odstavování role NATO a s tím role USA. Ihned po brexitu proto globalistka Merkelová volala po potřebě silné německé armády a špičky EU začali volat po společné evropské armádě. Mezitím Federica Mogherini nenápadně a ve stínu brexitu 28. června oznámila další scénář pro vytvoření evropského chalífátu. 

Po puči Erdogan zahájil čistky, které ve skutečnosti nejsou ničím jiným, než totální islamizací Turecka tak, aby se do budoucna stalo spojnicí mezi islámským Íránem na straně jedné a islamizovanou EU na straně druhé a ve výsledku tak vznikl jeden velký islámský celek (viz EU jako impérium), který bude podléhat Číně. A současně s děním v Turecku zároveň v USA probíhá proces ukončení dominanci USA a ten se točí kolem Clintonové a Trumpa. Přičemž Trumpovu roli lze přirovnat k roli Gorbačova – i jeho úkolem je „položit“ vlastní stát v rámci „vyšších zájmů“ .

A jakou to má souvislost s ceremoniálem ve švýcarském Gotthardu? Tam bylo symbolickým jazykem naplno sděleno, že dominance Západu končí a žezlo přebírá Východ/Čína. Že se tak děje kvůli zdrojům, jejichž spotřeba na západní způsob je nadále nežádoucí (viz suchý strom korunou dolů a princip jang a jin).

Symbolika Kali a Šivy je o zničení toho, co v současnosti představuje vrchol vývoje lidstva, tzn. opět západní civilizace, a to přes proces transformace (scarabeus) s tím, že stále je třeba oslavovat Slunce, tentokrát ovšem s tím, aby nad Západem zapadlo a nad Východem vyšlo.

Na současný proces transformace ukazuje silně zdůrazněna symbolika Venuše (žena milenka, čekající na oplodnění), přes symboliku Luny (žena matka, která umírá, aby byla vystřídána mladou matkou, nově oplodněnou – novou budoucností. A protože Luna symbolizuje i Zemi a lidstvo, v souhrnu je ceremoniál sdělením, že svět prochází závěrečnou fází globalizace, že jde o fázi zásadní a že výsledkem má být nový národ (symbolika porodu v závěru ceremoniálu).

Rusko hraje prim, Západ nechápe

Touto širokospektrální optikou je až k smíchu tápání všech komentátorů a politiků, kteří nechápou, jak si vysvětlit příklon Turecka k Rusku, když Erdogan na schůzce v Petrohradu nazval Putina „největším přítelem“ a kteří nechápou především stále významnější roli Ruska ve světě. A kterým nedochází, o co jde např. tou zprávou, že Erdogan a Putin se domluvili na výstavbě Turkish streamu, dále co znamená, že země s druhou největší armádou NATO se přidala na stranu Ruska a v neposlední řadě, o co jde současnými historickými volbami v USA.

Pouze pokračuje to, co bylo zahájeno brexitem – odstavování Západu a předávání Evropy pod vliv Íránu/Číny v rámci budování evropského (ač přesnější je východního), impéria, zatímco to západní bude „uloženo ke spánku“  (a k tomu sledujme i dění kolem bank, z poslední doby to, že Bank of England snížila úrokové sazby )

To vše bylo potvrzeno ceremoniálem ve Švýcarsku, ovšem situace se globalistům vymkla v tom, že Rusko dávno tomu jaké jediné pochopilo to, co ceremoniál už jen sděloval -že jde o planetární zdroje a s tím související návrat lidstva na nový začátek, nejlépe zpět jen na biologickou úroveň. A protože Rusko má zdroje obrovské, ba co víc  – ani přes tisícileté snažení se globalistům nepodařilo je ovládnout, Rusko si nyní může diktovat podmínky (nemluvě o roli Putina v eliminaci hrozby celosvětové války).

A získalo-li na svou stranu Erdogana, který zdá se už rovněž pochopil o co jde, pak je to ještě větší zamíchání kartami globalistů, než tomu bylo vstupem Ruska do Sýrie. A je to zamíchání, které se zcela jistě nelíbí ani Íránu a Číně. Nemluvě o tom, že na včerejší schůzce Erdogan velmi významně poznamenal, že Rusko a Turecko uzavřely koalici s Ázerbájdžánem – co na to Arménie, resp. plány s Arménií?

Tak či tak jsou nyní nejdůležitější událostí americké volby a to především v odstavování role NATO.  Tah, kterým se podařilo dostat Turecko na stranu Ruska (a jsem od začátku přesvědčená, že to byl tah globalistů) však přinesl už ten efekt, že Turecko, tzn. druhá největší armáda NATO, se na americkou stranu nepřidá. A v souladu s prohlášením Trumpa, že v pobaltských zemích NATO nepoužije, probíhá i další a další dehonestace Clintonové (a „náhodou“ stále nedořešená kauza emailů to jistí).

Věci se zdají komplikované, ale mým pohledem jsou velmi jednoduché – jak píšu v samotném úvodu, jde o princip jang a jin. Velmi složité, komplikované a spoustu času vyžadující je ovšem jejich realizování. A od brexitu (přesněji od roku 2012, kdy proběhl stejně významný ceremoniál k zahájení OH v Londýně), získávají na intenzitě.

Konec a nový začátek

A když už jsme zásluhou švýcarského ceremoniálu u veškeré té symboliky, tak přidám ještě jinou, týkající se jak návratu Slunce o zimním slunovratu, tak právě principu jang a jin, tzn. střídání světla tmy, a která velmi souvisí jak s tzv. „starou“ Lunou, tak právě s tunelem (a neznám jinou stavbu, která by pro současnou situaci lidstva byla symboličtější, než právě tunel).

V cyklickém střídání světla a tmy totiž nezáleží na tom, za jak dlouho celý proces proběhne, jde jen o to, že ve výsledku přinese syntézu – viz 12 hodin denního světla (Slunce, akce) a 12 hodin tmy (Luna, reakce) v souhrnu dává celek den (syntéza). A tak, jako se na rovníku noc a den vystřídají za 24 hodin, tak se na pólech noc a den vystřídají jen jednou za rok. A jako v nám viditelném cyklu Luny na obloze tato vystřídá všechny své fáze v cyklu trvajícím 29 dnů, totéž ve velkém platí i pro cyklus, který trvá 26 tisíc let.

Oba cykly ale mají společné to, že pro oba platí jak fáze úplňku, tak fáze poslední novoluní. A novoluní, to je vždy „konec světla-tma-první srpek světla“. V souhrnu je to vstup do tunelu, průchod tunelem a nové světlo na jeho konci. Temná Luna na obrázku níže, to je naše současnost, která běží od roku cca 1900-2100:

A k závěrečnému obrázku už dodám jen tolik, že jestli někdo může lidstvo provést současnou temnotou (a dovést jej k probuzení a lidství v souladu s nastupujícím Věkem Vodnáře) pak je to pouze Rusko.

Chtěla jsem napsat ještě něco k tématu „GP“ a k tomu, proč nevěřím, že je to nějaká dlouhověká bytost, ale ať článek nepřekombinuji, nechám to na samostatný článek.

První část zde

První pokračování zde 

Související – Video: Film „Skryté síly“

-Pozorovatelka- 10.8.2016