Potkávám ho v rušné pasáži obchodního domu ve Spálené ulici v Praze. Nepatřím k jeho stálým klientům, ale Nový Prostor si kupuju občas na různých místech, takže i od něho. Otevřela jsem poslední číslo a s úžasem četla rozhovor s prodejcem NP, který už teď pro mě má jméno. Jmenuje se Slavko Ševčík. Jeho životní příběh je smutný, ale ne až tak mimořádný, zato jeho názory a postřehy jsou naprosto přesné a velice rozumné. Slavkovi je 50 let a pochází z moravsko-slovenského pomezí. O svém dětství říká že: “Rodinné prostředí nebylo dobré, všichni (má 4 sourozence) jsme chtěli odejít a společné návraty nám tolik nepřinášejí“. Šestnáct let pracoval jako telefonista, poté v chráněných dílnách nebo pro pouliční charity. Nový Prostor prodává dva a půl roku. V devadesátých letech byl členem ODS, „dneska se směju, jak jsem mohl být tak blbej“. V současné době si pronajímá místnost v rodinném domku spolu s dvěma dalšími lidmi, kterým pomohl z ulice.

Ilustrační snímek

Není tedy typickým „bezďákem“, který je pro většinovou společnost tím páchnoucím, podnapilým individuem, které si za to „stejně může samo“! Sice přiznává, že také on měl problémy s alkoholem a hracími automaty, kterým důvěrně říká „mašinky“, ale loni si uvědomil, že takhle to dál nepůjde. Přestal pít, což mu přineslo vnitřní svobodu a klid. Svou pracovitostí a spolehlivostí si získal důvěru zákazníků. Má mezi nimi opravdu dobré přátele a budete se divit, že mezi nimi je i nadaná umělkyně Kateřina Javůrková – hornistka a vítězka Pražského jara. Není jediná, která ve Slavkovi našla člověka s otevřeným srdcem a bystrým pohledem na svět, přestože zrovna oči jsou jeho zdravotním handicapem.

Ty jeho postřehy jsou opravdu z ulice, kde občas prostojí i deset hodin v kuse. Přála bych takovou směnu našim stranickým bossům, ministerským úředníkům, ekonomům, sociologům a politologům, třeba by konečně pochopili, že naše současnost vypadá trochu jinak než z okénka „audin“, „bmw“ a „superbů“.

Slavko říká. „Můžu vám říct, že od té doby, co jsem u Máje, se chudoba skutečně prohloubila. Dřív chodili po automatech na jízdenky dva chlapi, jestli v nich nezbyla nějaká korunka, a dnes jich chodí osm. Ani ty tašky si už lidi nenosí tak plné. Chudoba tady opravdu je a my jsme toho součástí. Exekutoři posílají hodně lidí na ulici a vyrovnanost ve společnosti nelze očekávat. Bída kolem nás bude viditelná a hmatatelná. Nezbývá nám nic jiného než se s tím smířit a ztotožnit. Když vidím babičky, jak pátrají v peněžence na pár rohlíků, tak jim ten nákup někdy pomůžu odnést nebo jim ho prostě doplatím.“ (Neubránila jsem se pocitu studu, když jsem tohle četla!)

Na dotaz NP, co říká sousední nové budově obchodně-administrativního komplexu v majetku společnosti CPI odpovídá:

„Přínosem ta budova nebude, je vidět, že lidi nerozumí ekonomice, když je napadne stavět během prohlubující se krize gigantické obchody, tedy něco, co nevydělává, ale jen požírá hotové peníze. Když chci ekonomiku oživit, musím v první řadě vytvořit pracovní místa, vyrábět a až poté prodávat. Jinak postavím další obchoďák a řeknu „kupte si“, jenže za co, když už člověk nemá. Kolik je jen v Praze obchodních center. Do pěti let budou baráky zírat prázdnotou, protože jejich majitelé budou utíkat před bankrotem. Bude to stejné jako v Americe. Zbudou jenom ruiny pro feťáky a bezdomovce, stane se z toho ohyzda města.“

Pan Slavko Ševčík dokáže uvažovat nejen o budoucnosti našeho hlavního města, ale přemýšlí i o osudu naší planety. „Když se člověk zamyslí, přijde na to, že globální ekonomická krize je v podstatě proto, že svět se globalizuje, ale i po stránce negativní. Přibývá multimiliardářů a tihle lidé potom ovládají svět a ekonomiku, až by se dalo mluvit o tyranii. Každý chce přitom dnes co nejrychleji vydělat a co nejvíc, takže dravost převažuje nad lidskostí, ale právě tohle myšlení je ve svých důsledcích zcela neekonomické a postavené na hlavu. Potom se totiž hroutí trh práce, hroutí se i finanční trhy, padnou jedni i druzí. Mám přátele, kteří by to chtěli řešit například demonstracemi, ale mně přijde, že tudy cesta nevede. Nepokoje by v jednodušších lidech vyvolali jenom potřebu agrese, represí a nenávisti. Chce to čas, abychom mohli vyzrát a v politice se mohl projevit profesionální přístup. Chudáci by tam nadělali jenom neplechu.“

Ten člověk je prostě „anděl“ s dobrým srdcem, chytrou hlavou, pokorou a důvěrou v lidstvo.

Prosím vás: kupujte si Nový Prostor – nejen ve Spálené, ale kdekoli potkáte pana prodejce, třeba je to další ze svébytných filozofů naší doby, který sleduje ten náš upachtěný život z toho svého místa, kterým je a bude ulice!

Zdroj: freeglobe.cz