Politicky korektní pro evropský establishment začíná panikařit. Obvinění politické konkurence z „neonacismu a rasismu“ přestává na voliče fungovat. Jo, to bývaly zlaté časy. Evroestablismentu stačilo označit národně orientovanou konkurenci z neonacismu, či rasismu a poslušná média pak tak dlouho masírovala voliče, že národní strany neměly (až na pár výjimek) u voličů šanci. Nedávné evropské volby ukázaly, že politicky korektní éra končí. Ačkoliv všechny vládnoucí strany v UK a Francii obviňovaly jak UKIP, tak Národní frontu z neonacismu , rasismu a xenofobie, voliči se nenechali obelhat a oběma pronárodním stranám odhlasovaly volební vítězství. To vyvolalo u evropského politického establishmentu zděšení a často i humorné reakce.

Třeba německý ministr financí za stranu, která má z nějakého záhadného (historického) důvodu název křesťanská, označil francouzskou Národní frontu za neonacistickou. I průměrný znalec moderní historie by ho přitom upozornil na historická fakta. Nacismus byla ideologie, která vládla dříve v Německu a Francie byla jeho obětí a nazývat francouzské vlastence neonacisty, je nejenom nehoráznost, ale i historický nesmysl. (Ze stejného důvodu je nesmysl i označení českých vlastenců jako neonacistů).

Co se stalo? Jednak se situace s přistěhovalci a politickou korektností stala v řadě západních zemí neúnosná. Obrovská kriminalita přistěhovaleckých menšin, kolaps sociálního systému, přetížené zdravotnictví je ale jen jedna část problému. Druhou důležitou součástí je to, že tradiční pravicové strany se staly de facto klony neomarxistické levice a přestaly representovat zájmy svých voličů. To vidíme u britské konzervativní strany, kde její předseda D. Cameron bez uzardění podporuje gay agendu, namlouvá oslavné zdravice k Ramadánu, bojuje za zelenou agendu a opakovaně voličům lže, když slibuje omezení imigrace, či referendum o vystoupení z EU. K tomu si přidejme dlouhodobé omezování občanských svobod v rámci tzv. boje proti diskriminaci a pochopíme, že voličům již došla trpělivost.

Je jasné, že nástup pronárodech stran v celé Evropě bude pokračovat. Stejně tak je bohužel jasné, že současný establishment bude pokračovat v demonstračních kampaních proti politické konkurenci. Jenže mu to nebude nic platné, voliče již zastrašit nedokáže.

ČR bude následovat stejný scénář, byť s určitým zpožděním. To je způsobeno tím, že pravdoláskařský havlistický establishment ovládá skoro celý politický prostor (s výjimkou Úsvitu, KSČM a Svobodných). Pravice je zcela marginalizována, z ODS se stala čistě pravdoláskařská strana, která již ani podle všeho neusiluje o návrat do první politické ligy. Neomarxističtí pravdoláskaři ve spojení s dotačními EU parazity pak ovládají všechna média. Nicméně i u nás k obrodě národní pravice nepochybně časem dojde.

Zdroj: ePortal.cz