Německý vice-kancléř a ministr pro ekonomiku Sigmar Gabriel šokoval na tiskové konferenci všechny přítomné, když prohlásil, že vyjednávání a 14 kol rozhovorů o smlouvě Transatlantického partnerství TTIP de facto selhalo [1]. Země EU se ani po několika letech a 14 kolech rozhovorů nedokázaly shodnout byť i na jediné kapitole, kterých je v navrhované dohodě 27. Vice-kancléř šokoval i vzápětí, když prohlásil politické stanovisko, že EU by si neměla nechat diktovat podobu smlouvy předloženou Američany, protože Evropa jde prý jinou cestou společného života. Smlouvu TTIP prosazuje v Evropě vláda Baracka Obamy a sám Obama mohutně a několikrát loboval za její přijetí. Smlouva ve svém návrhu je šitá na míru americkým potřebám a vyhovovala by americkému korporátnímu průmyslu, protože by odstranila evropské ochranné mechanismy trhu a spotřebitele.
Smlouva navrhuje, že v EU se budou moci prodávat pesticidy ošetřované potraviny z USA, dále GMO potraviny z amerických farem, vepřové a hovězí maso ze zvířat ošetřovaných antibiotiky a růstovými hormony. Smlouva by měla umožnit prodávat na evropském trhu potraviny vyráběné z umělých sladidel, které jsou v EU limitované, např. Aspartam-K a Aspartam-N, Acesulfam-K, Acesulfam Ace-K a další sladidla na bázi draslíku a sodíku. V EU se místo toho používá častěji dextróza, tedy hroznový cukr. Na dextrózu se neuplatňují patenty, ale americká komerční umělá sladidla jsou patentována. Výhodou Aspartamů je, že jsou chemicky nereaktivní a neoxidují ostatní složky potraviny, na rozdíl od dextrózy, která časem způsobuje změnu chuti potraviny. Aspartam pochází původně z výzkumu americké firmy Dupont, která tuto látku v koncentrovanější verzi používala do raketových paliv jako stabilizátor, později v 60. letech jako stabilizační látku do směsi defoliantu Agent Orange, který neblaze proslul jako rakovinotvorný herbicid během války ve Vietnamu.
Vysoký výskyt Alzheimerovy choroby a vysoký počet dětí v USA, které postihuje diabetes, je dáván do souvislosti s obrovským zastoupením umělých sladidel v americkém potravinářském průmyslu. Spolu s tímto souvisí i obrovská patentová ochrana nejrůznějších typů a značek umělých sladidel v USA, které by se spolu s dohodou TTIP dostaly do evropských obchodů v amerických potravinách. Největší odpor proti smlouvě TTIP přichází z Francie, kde místní výrobci potravin a zemědělci se bouří proti tomu, aby francouzské trhy zaplavily americké potraviny, které jsou v mnoha ohledech vyráběny za zlomek ceny, kterou vynakládají francouzští farmáři a výrobci. Dalším problémem TTIP je americká GMO kukuřice. Ta je možná největším problémem úplně v celé smlouvě a z tohoto bodu nikdo nechce ustoupit.
Kdo byl někdo v USA, tak si určitě všiml, že v obchodech se prodává hlavně podivná žlutá mouka. Zatímco v EU se pečivo vyrábí hlavně z mouky pšeničné, v USA je většina pečených potravin vyráběná z mouky kukuřičné. A právě kukuřice je v USA mohutně geneticky šlechtěná a navíc ošetřována i selektivními herbicidy jako dodatečná ochrana rostliny pro zajištění vysokých výnosů. Na úrovni genetické manipulace jsou rovnou do rostliny vpraveny kromě selektivních herbicidů i umělé cukry, které mají podpořit vyšší výnosy a také lepší chuť kukuřice. Pokud má být výsledné pečivo v USA bílé, tak výrobce žlutou kukuřičnou mouku prožene chemickým bělící lázní (obvykle na bázi kyanofosforečnanů).
Výrobce pečené potraviny bělení kukuřičné mouky vyjde laciněji, než kdyby kupoval pšeničnou mouku. Bělení kukuřičné mouky se nově rozjíždí v Polsku, mají tam už několik továren, ale zatím vyrábějí jen bělenou kukuřičnou mouku pro americký trh. A právě z kukuřičné mouky mají strach ve Francii, protože výroba obilí je mnohem dražší a náročnější, než pěstování GMO kukuřice, jejíž listy nezežloutnou ani po měsíci sucha, ani po katastrofálních záplavách nebo krupobití.
A právě kukuřice by představovala největší ohrožení evropských farmářů, protože by nákladově nedokázali konkurovat americké kukuřici. Pekárny v EU by začaly nakupovat lacinou bělenou kukuřičnou mouku a farmáři v EU by mohli zabalit krám. Zemědělská lobby je nejsilnější právě ve Francii a dohoda TTIP proto dosud nebyla dojednána právě kvůli strachu o ovládnutí potravinového trhu v EU americkými firmami. Prohlášení německého vice-kancléře proto mnoho znalců ani nepřekvapilo. Spolu s potravinářským průmyslem má smlouva TTIP sjednotit i patentové a intelektuální právo, ochranu autorských práv, má zkrátit záruční dobu na spotřebním zboží ze 2 roků na 1 rok (jako je tomu v USA) a má zachovat daňovou regionalitu, takže zboží prodávané z USA by bylo zatíženo daní DPH, jakou má ten který americký stát unie, obvykle 0% anebo jednotky procent. To by zvýhodňovalo americké firmy a řetězce naprosto neporovnatelným způsobem s prodejci v EU.
Výroky německého kancléře ukazují, že po Brexitu se Evropa vydává směrem pryč od spolupráce s USA. Demise Velké Británie a oslabování moci USA v Evropě je evidentní. O to více se americké elity budou snažit hledat v EU klíčové spojence, nové partnery, o které budou moci opřít svojí zahraniční politiku v Evropě. A bude to právě vojensko-politická moc Američanů, která bude v následujících měsících posilovat své vazby zejména v zemích Střední Evropy.
*Titulky ve videu nahoře zapnete tlačítkem „CC“ v dolní liště.
-VK-
Šéfredaktor AE News