Jenom třicet procent z těch, kdo nemají práci a jsou na sociálních podporách, chce opravdu makat. Takový je odhad úřadu práce v Ústeckém kraji. „U vás je sociální systém oproti platům příliš štědrý, u nás doma bychom na podpoře umřeli hlady“, říkají oproti úvahám naší tripartity polští a slovenští gastarbajtři, kteří vyplňují pracovní místa u nás místo těch, kdo makat nechtějí. Je ohranou písní, že se u nás dlouhé řadě lidí nevyplatí makat, protože být na sociálních dávkách jim vynese minimálně totéž, co dostávají bez práce. Logickou cestou, jak z toho ven, by bylo zásadní přehodnocení výše podpor a dávek – a to směrem dolů. Cílem těchto instrumentů totiž nesmí být nic jiného, než zcela základní pomoc v naprosté nouzi, a tato pomoc nesmí být srovnatelná ve svém objemu s tím, co si lidé se zdravou hlavou, rukama a nohama mohou vydělat prací.

Bloger František Matějka

Příklady táhnou. Sem s nimi. Není to tak dávno, co firma Plaston hledala ve šluknovském výběžku dělníky, kterým nabídla nástupních 11.000,- měsíčně. Po zapracování nabídla další 4.000,- a k tomu firemní benefity. Češi z pracáku neměli zájem a tak si firma najala cizince. Tečka. Vedoucí provozu k tomu lapidárně poznamenal, že problém není v pracovním tempu, ale ve faktu, že v kraji není dost lidí zvyklých pracovat. Když chtěly Lesy České republiky sázet nové stromy a poskytnout pracovní příležitost lidem z pracovních úřadů, sehnaly jich z požadovaných 40 jen pár a na zbytek práce i najaly lidi a firmy jinde. Co dodat.

Navzdory logice našla naše tripartita, složená ze socialistické Vlády České republiky, odborů, které zastupují menšinu zaměstnanců ze všech, a zaměstnavatelů, kteří se rekrutují především z těch, kteří odkývají oběma předešlým cokoli, jen aby neměli ještě větší problémy, než jaké by mohli mít, kdyby neposlechli, řešení problému v navýšení minimální mzdy. Bude-li, podle úvah tripartity, vyšší minimální mzda, povede to k vyšší zaměstnanosti. Problém „vyřešen“, můžeme „řešit“ další. Jeden takovej pěknej je například příliš mnoho tzv. sociálně slabých, a k tomu příliš mnoho prázdných bytů. Zástupce ombudsmana Křeček má řešení. Vláda by prý měla přijmout taková opatření, která umožní nastěhovat sociálně potřebné do těch prázdných bytů i proti vůli jejich vlastníků. Ale o tom až někdy jindy.

Na skutečnou minimální mzdu u nás jede jen málo lidí. Většina jede v minimální mzdě po dohodě se zaměstnavatelem, protože nekřesťanská výše odvodů, které následně stát rozfrcá, by zlikvidovala zaměstnavatele, který se snaží navzdory vládě přežít, a tím by o práci přišli i jeho zaměstnanci. A tak, ano, dostává ta většina prostě prachy bokem, mimo systém. Jediným výsledkem zvýšení minimální mzdy je tak zvýšení odvodů za zaměstnance z této mzdy do státní pokladny, která je vyžraná. A to je taky jediný cíl, protože kdyby tady někdo chtěl opravdu přimět lidi makat, snížil by sociální dávky a dal by těm, co doteď makat nechtěli, tak akorát poukázky na základní potraviny.

„U vás je sociální systém oproti platům příliš štědrý, u nás doma bychom na podpoře umřeli hlady“, říkají polští a slovenští gastarbajtři. A o tom, a o ničem jiném, celý „problém“ je. Že by byly ještě větší sociální rozdíly mezi těmi, co makají, a těmi, co makat nechtějí? Jistě. A to je taky jediný lék, který je sice dost možná v rozporu s vnímáním tzv. lidských práv, garantujících u nás každému to, o čem si jinde ve světě lidem ani nezdá, přestože jsou mnohdy šťastnější, než my tady, ale je to zcela v souladu s morálními principy zásluhovosti. Není totiž větší motivace udělat něco se svým vlastním životem, než být opravdu na dně.

Zdroj: Blog autora