Barack Obama včera přiletěl do své nejoblíbenější země, co mu submisivně leze do prodloužených zad. Proto v Polsku ohlásil, že „v důsledku ruského postupu na Ukrajině přehodnotí americkou vojenskou přítomnost v Evropě“. Hrdě s americkým cirkusovým patosem řekl, že přijel, aby ujistil, že „Američané neopustí své závazky ohledně bezpečnosti Evropy…“ Přeloženo do američtiny: ohledně bezpečnosti zájmů Spojených států. Přehodnocuje tak svoji vojenskou přítomnost v Evropě, aniž by tyto snahy šly na úkor znovunastolení rovnováhy v asijsko-tichomořské oblasti. Český prezident se snažil v Polsku obrušovat hrany, když prohlásil, že jde jen o symbolický počet několika stovek amerických výsadkářů. Přestože Obama od Kongresu žádá, aby pro novou strategii schválil podporu ve výši jedné miliardy dolarů (asi 20 miliard Kč). Kdo by řekl, že jsou výsadkáři tak drazí, nejen svým matkám.

Břetislav Olšer – publicista

Nepůjde však o trvalou přítomnost, ale jen dočasnou, což Čechům nemusí nikdo vysvětlovat. Už jednou dočasný počet vojska zažili. Jen jsem docela nepochopil slova premiéra Sobotky, tradičního obrtlíka, který během návštěvy Rakouska srdnatě pronesl: „ČR nebude mezi zeměmi, které volají po posílení americké přítomnosti v Evropě. Není to na pořadu dne..“ Řekl a já jen v šoku tápu, kde se v něm vzalo tolik odvahy nebo snahy být jiný než Miloš Zeman? Že bych si ho měl přece jen začít považovat? Raději ještě počkám. Že by smlouvy s Čínou, hlavním věřitelem USA, byly až tolik lukrativní…?

Obama možná proto pro jistotu rozplakal alespoň polského prezidenta Komorowského, když řekl, že začíná svou návštěvu v Polsku, protože bezpečnost Polska a našich spojenců ve střední Evropě a východní Evropě je základním kamenem americké bezpečnosti a je posvátná. To též proto, že tisíce polských lékařů při svém vnitřním návratu do středověku považují v úžasné deklaraci Boží právo nad lidské. A devět z deseti znásilněných Polek ze strachu před fanatiky raději mlčí

Pak se Obama ještě objal i s americkými a polskými vojáky a piloty, kteří slouží na základně amerických letounů F-16; na žádost Varšavy vyslaly USA do Polska dvanáct letounů F-16 a 300 vojáků. Paradoxy; byl to stejný Obama, co před čtyřmi lety na Pražském hradě prorocky ohlásil dohodu o odzbrojení… “Snižování jaderného arzenálu u USA a Ruska, které společně vlastní 90 procent jeho světové kapacity, poukazuje na náš důležitý vůdcovský aspekt. Změnili jsme také formální politiku: země, které plní usnesení o nešíření jaderných zbraní, budou bezpečnější a budou mít více příležitostí, a ty, které je neplní, budou izolovány,” prohlásil po podpisu smlouvy New Start.

A ejhle, svět se tragicky změnil; studená válka je zpátky. Proč? Protože NATO chce zdůvodnit svoji důležitost a nepostradatelnost, to NATO na co, které přestávalo být v Evropě potřebné. Tak bylo třeba zrušit Varšavskou smlouvu a rozpoutat nový Bělehrad. Nová studená válka asi začala od chvíle, kdy počátkem roku byl shodou okolností opět v Praze končící šéf NATO Rasmussen, jenž až napodruhé natočil s panoramatem Pražského hradu propagandistické video, které předloží v Bruselu jako doklad o tom, že je třeba dávat do kasy Aliance víc dolarů. Krize nekrize. Smutný příběh; v Praze málem studená válka skončila, v Praze ale před měsícem zase začala. Víte kolik to stálo, rozpoutat revoluci v Libyi, Egyptě, Sýrii či na Majdanu, s rizikem, že obživnou nacistické symboly, střelba sniperů, lynčování a vyprovokovaní mrtví? NATO prostě odstartovalo krizi na Ukrajině a nyní ji zneužívá pro své cíle; získat od Evropy větší podporu a Alianci na hranici s Ruskem.

Spojeným státům se dnes zkrátka začalo stýskat po Evropě a koumají, jak to udělat, aby se vrátili zpět. Během studené války bylo totiž v Evropě 400 000 amerických vojáků, nyní je jich “jen” 67 tisíc. Čtyřicet tisíc z nich mj. v SRN, Velké Británii a v Itálii. A také jim ubylo výzbroje, která nyní zbytečně rezaví ve skladech zbrojních gigantů. Zatímco kdysi v Evropě měli na 800 vojenských letadel, nyní jen 130, z toho 12 tankovacích a 30 transportních.

Počet příslušníků amerického námořnictva a námořní pěchoty v Evropě klesl z 40 000 na 7000. V současné době žádná z 11 amerických letadlových lodí není ve Středozemním moři, jen ve španělském Cádizu je jeden torpédoborec. V rámci škrtů USA, které byly v Evropě připraveny k útoku na Sovětský svaz, však omezují svoji výzbroj i členské země NATO. Británie vyřadila obě letadlové lodě a kolmo startující harriery, počet letadel snižuje i Německo, stejně jako země Beneluxu. Pak Reagan s Gorbačovem de facto zrušili SSSR a Spojené státy během posledních let přesunuly svou pozornost z Evropy do asijskopacifické oblasti, kde prudce roste ekonomika, ale rovněž vojenská síla Číny, hlavního bilionového věřitele USA. Tak jen pár stíhaček kvůli Ukrajině poslali do Litvy a Polska. Pořád však mají Spojené státy velký náskok ve zbrojení proti Rusku.

Kdože začal s triky světového hegemonismu? V roce 1999, kdy na tom nebylo Rusko nejlépe a Varšavská smlouva byla ta tam, NATO se rozšířilo o další členské země (též účelově o Česko s archaickou armádou) a dostalo se na jeho hranice. Severoatlantický pakt zaútočil na Jugoslávii a donutil ji opustit Kosovo, které později získalo samostatnost. Srbsko bylo přitom jedním ze spojenců Ruska. Odpověď, kdo učinil pokus být světovým hegemonem je jasná. Dnes se však síla vymyká USA z rukou. Ty si duply; neobvykle posílené Rusko prý musí stáhnout vojáky z hranic s Ukrajinou, přičemž ovšem americké námořnictvo bez skrupulí nedávno zahájilo v Černém moři cvičení s bulharskou a rumunskou armádou, kterého se účastnil i raketový torpédoborec Truxtun s asi 300člennou posádkou.

První společné cvičení se ve vodách naproti poloostrovu Krym uskutečnilo už 12. března 2014; USA nyní stejně jako tehdy tvrdí, že šlo o plánovanou akci bez souvislosti s krizí na Ukrajině, což “obyčejně nedělá”. Kromě svých anexí v “zadním dvorku” Latinské Ameriky. Možná se na ně z nadhledu dívali právě se objímající ruští a američtí kosmonauté z ruské Mezinárodní vesmírné stanice ISS. NATO naštěstí není NASA… Obamovské pokrytectví, hraničící s nestydatostí nejhoršího prezidenta v historii Spojených států, který si chce harašením zbraněmi napravit pochroumané image. Provokace na sebe nenechala dlouho čekat; Rusů nebo Američanů? „Vidíme, jak se ruští vojáci shromažďují u hranic pod záminkou běžného cvičení, jenže tohle Rusko obyčejně nedělá,” řekl Obama.

Podle něj se možná Moskva snaží jen Ukrajince svou silou zastrašit, ale také to může být předzvěst budoucích akcí. ”Možná mají další plány,” prohlásil pokrytecky americký prezident. Kdopak už asi dvě stě roků takto straší celý svět svými podivnými vojenskými plány? Ale jak jinak dostat zpátky do Evropy vojáky US Army…? „Americký lid nepůjde do války s Ruskem kvůli Ukrajině. Tečka,“ prohlásil na oko vysoký představitel americké administrativy. Pentagon ale zdůraznil, že Spojené státy mají stále nad Ruskem převahu, „to ale neznamená, že s ním budeme bojovat.“ Je nutné podotknout, že vyprovokovat a vylhat se dá cokoli, války nevyjímaje – Vietnam, Irák a Libye ať slouží k laskavé pozornosti publika.

Radost by měl Václav Havel; napřed byl jako „profesionální humanista“ pro zrušení Varšavské smlouvy a zároveň i NATO, aby vzápětí změnil dramatickou pózu a stal se z něho schizofrenik. Jeho projev jako prezidenta ČSFR o NATO v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, Štrasburk, 10. května 1990, to dokazuje: …“Současný název je do té míry spjat s érou studené války, že by bylo výrazem nepochopení současného vývoje, kdyby se měla Evropa spojovat pod praporem NATO. Mohou-li být dnešní struktury západoevropské bezpečnostní aliance předobrazem či zárodkem budoucí aliance celoevropské, pak tomu tak rozhodně není proto, že Západ vyhrál třetí světovou válku, ale proto, že zvítězila dějinná spravedlnost. Druhým důvodem nevyhnutelné změny názvu je jeho zjevná geografická nevýstižnost: s Atlantickým oceánem by totiž v budoucím bezpečnostním systému sousedila jen menšina jeho účastníků….“

O pár roků později už převlékl kabát. Byl březen 1999, kdy se Česko, spolu s Polskem a Maďarskem, definitivně odpoutalo od komunistické minulosti svým účelovým vstupem do Severoatlantické aliance (NATO) jako její devatenáctý člen. Dvanáct dnů před útoky Aliance na Bělehrad. Vyšel tak pokus o “namočení” Česka do rafinované zrady bývalých přátel. Byla to tragikomická situace; najednou jsme byli s armádou hajlujících sociopatů členy elitního seskupení vojenských sil NATO. Náletů se sice ČR přímo neúčastnila, souhlasila však s přistáváním letadel a přesuny jednotek NATO přes své území. O naše letadla nikdo nestál, ale o ranveje a zradu Srbů ano; 24. března 1999, ve 20 hodin středoevropského času, tak dopadly první bomby na Srbsko a Černou horu…

Že bombardování Bělehradu Václav Havel nikdy nenazval humanitárním? Omyl; důkazem je část originálu jeho rozhovoru pro deník Le Monde: “Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů…”

Nikdy by mě nenapadlo, že někdo přirovná občanskou válku v Luhansku, Slavjansku, v obci Krasnyj Lyman a Doněcku i jiných místech východní Ukrajiny k situaci v Kyjevě po havárii čtvrtého reaktoru v Černobylu. Dostal jsem zprávu od přítele, s nímž jsem kdysi jel do Gomelu a do černobylské zóny smrti. Jeho srovnání je děsivé, ale nic než krušná realita. „Po Černobylu nás rodiče s Nasťou nacpali do vlaku za tisíc rublů, jeli jsme se zachránit mezi pionýry do Artěku, před nácky z Majdanu jsem zase já s dětmi utekl kvůli bezpečí do Doněcka a teď se chystáme ještě dál na východ. Věřil bys, že v kdysi tak báječné Ukrajině bude dnes výjimečný stav?.. Začarovaný zasr.ný kruh…“

Atomová tragédie zabila 26. dubna 1986 na místě 31 lidí, z toho 28 zemřelo na následky silného ozáření, dalších 130 bylo zraněno a 134 vlivem radiace onemocnělo…” Z okruhu „zóny smrti“ – asi 30 kilometrů kolem Černobylu – bylo během následujícího dne evakuováno přes 120 tisíc obyvatel, z nichž zhruba dva tisíce zemřely v průběhu příštích let na následky radioaktivního ozáření. Celkem zemřelo 3940 lidí z 600 tisíc zasažených nějakým způsobem radiací. Kromě radiace se vše opakuje na východě Ukrajiny. Lidé však opět na jaře umírají o dvacet osm let později střelbou z kalašnikovů a pušek, při útocích raket a bomb. A také jejich počty jdou do tisíců, jen včera přes pět set…

A stejný je i hromadný exodus obyvatel. Kyjev se 1. května 1986 změnil k nepoznání; nikde žádné děti. Rodiče je odvezli mimo město, k příbuzným, do pionýrských táborů. Rostly fronty u Aeroflotu, na nádraží. Desetirublová jízdenka do Moskvy stála na černém trhu desetkrát víc a v jednom kupé pro čtyři se tísnilo deset pasažérů. Už nešly na dračku finské pánské obleky a jugoslávské kožíšky, ale kufry, batohy a tašky… Jakoby Ukrajina už neměla těch katastrof dost. Pánům při opulentních oslavách konce komunismu v Polsku je to asi jedno. Při nadívaných koroptvičkách a vínečku chystají jen další veletrh zbraní a sílu. Dosáhli svého; zemi pozvolna zachvacuje občanská válka, infekce násilí se šíří, výjimečný stav je na spadnutí a lidé nestačí utíkat. Pro rusky mluvící obyvatele je to útěk z louže pod okap. Rozdíl tu však přesto existuje; za černobylskou havárií bylo lidské pochybení, za vražděním na Ukrajině ne zcela sofistikovaná protiruská politika EU a NATO, podporovaná USA. Přesto se povídají pro povzbuzení anekdoty…

Přijde Obama ke kartářce, a protože má strach z různých válek, tak se zeptá, co bude v roce 2020. Kartářka mu řekne: nebojte se, zvítězí demokracie a pravda. Obama říká, že je to skvělé a zeptá se ještě, kolik bude v New Yorku v McDonaldu stát hamburger. A kartářka mu odpoví: jeden rubl…

Inu, stručné, ale jasné; kdo jde proti nám, resp. národním zájmům Spojených států, je terorista… Tečka, puntík. A třes se Putine, co jsi sice sám, ale v přesile proti více než třicítce šéfů zemí EU a NATO. Po americky… Po česku; Tak dlouho se do lesa volá, až se ucho utrhne… a že se jednou utrhne…¨

Zdroj: Blog autora