Sedm paprsků světla najdeme v různých duchovních tradicích už od dávných časů: objevují se ve starých indických spisech, u Pythagorejců, starých Římanů, gnostiků i Rosekruciánů. Odkazy na ně najdeme v rozličných uměleckých dílech s křesťanskými náměty. Sedmi paprsky se intenzivně zabývala Helena Blavatská, která v nich viděla barevné spektrum vznikající lomem jediného prapůvodního paprsku stvoření, kde každá barva souvisí s konkrétním číslem, tónem, sefírou kabalistického Stromu života a energetickým centrem lidského těla. Z jiného pohledu je zásadní zejména „sedmý paprsek“, který „prochází sluncem až do nadslunečních světů brahmanu“ a který by měl hrát roli v probíhající transformaci kolektivního vědomí.