Malajsijské civilní letadlo s 298 lidmi na palubě před dvěma lety nad východní Ukrajinou sestřelila raketa Buk, vypálená z území kontrolovaného separatisty. Ve středu to uvedla více než stočlenná skupina mezinárodních vyšetřovatelů.
Zpráva, kterou bychom měli „sežrat i s navijákem“. Sto členná (blíže nejmenovaná) komise v čele s předsedou komise panem Fredem Westerbekem „vyhodnotila“ všechny důkazy, které (prý) jednoznačně svědčí o tom, že letadlo bylo sestřeleno raketou BUK z území kontrolovaného separatisty, což prý doložily radarové záznamy, rekonstrukce dráhy letu střely i svědecké výpovědi. Byly vyvráceny veškeré pochybnosti o tom, že by šlo o technickou závadu, terorismus na palubě, nebo o sestřelení jiným letadlem. Žádný další letoun se také, podle komise, v rozhodujícím okamžiku letu MH17 nepřiblížil.
Takže všechny dřívější, byť předběžné, ale v tu dobu dostatečně relevantní informace (a byla jich celá řada) z mnoha věrohodných zdrojů byly zřejmě smyšlené, jinými slovy fáma. Nicméně, v tomto případě čas (a peníze) hraje komisi v její prospěch a tak lze po dlouhém čase dostatečně „věrohodně“ konstatovat a věcně a dokonce i doložit fakta a důkazy (prý z výpovědí očitých svědků), co způsobilo pád letadla a kdo byl strůjcem jeho sestřelení. Jak prosté Watsone, chtělo by se říct.
V ČT24 byla dokonce předložena verze zpracovaná počítačovou grafikou, jejímž výsledkem je téměř věrohodně vypracovaná celá řada faktografických důkazů, počínaje leteckými záběry z místně zcela nevěrohodně identifikovaných míst na území separatistů včetně pohybu nějakých vojenských vozidel s transportem , údajně raketami BUK přivezené (rovněž údajně) z Ruska. Chybí ovšem to nejpodstatnější a nejprokazatelnější a sice důkaz o odpálení rakety BUK! Vloudila se zde chybička, nebo spoléhání na tupost lidí, že tuto „drobnost“ přehlédnou a postačí jim předložené kvazi důkazy? Co ovšem dále také opomenuto nebylo, je údajný odjezd inkriminovaného transportu, který má (prý) již o jednu raketu BUK méně (původně měly být čtyři), údajně zpět k ruské hranici, odkud byl (prý) dovezen.
Buď jak buď, jsme svědky opětovného „valení šroubů do hlav“ veřejnosti. Je to stejná komedie, jako s proslulými americkými „dvojčaty“. Pokud by skutečnost, že vyšetřovací komise měla sto hlav (složení členů komise neuvádí, což jí na věrohodnosti nepřidává) měla veřejnost přesvědčit o nestrannosti a čestnosti při vyšetřování této události a pokud by také měla či chtěla přesvědčit veřejnost, že dospěla ke konečnému, definitivnímu a hlavně pravdivému závěru, pak o tom lze úspěšně pochybovat. Je k tomu mnoho důvodů, proč tomu nevěřit.
Tak např. komise se nezmínila a také nijak nekomentovala v tu dobu předběžné a neoficiální výsledky vyšetřování přesto, že již tehdy bylo mnoha odborníky, znalci, leteckými, vojenskými experty téměř stoprocentně prokázáno, že výbuch střely nad kokpitem letadla, který způsobil pád letadla, nemohl být způsoben střelou ze země. Popřela a zatajila rovněž skutečnost o již dříve evidentně prokázaném a potvrzeném pohybu dvou vojenských letadel ukrajinské armády v blízkosti letadla letu MH17, nezmínila a ani jinak neokomentovala (zatloukla) důvody bezprostředního útěku dvou osob z území Ukrajiny, zainteresovaných na letu výše zmíněných letadel ukrajinské armády, ani slovem nezmínila, že zhruba s půlhodinovým zpožděním mělo nad Ukrajinou přeletět letadlo s prezidentem Ruské federace Putinem atd., atd.
Máme-li věřit, že komise přišla k těmto závěrům také na základě svědků nabízí se otázka, o jaké svědky šlo. Je totiž krajně nepravděpodobné, že by svědci, sami občané Doněcka, tedy z území tzv. separatistů, vypovídali v neprospěch svých cílů a zájmů, byť by byla pravda, že rakety BUK byly přivezeny z Ruska. A o jiných svědcích nemůže být řeč, protože jak sama komise tvrdí, transport byl veden a raketa měla být odpálena z území separatistů. Nabízí se snad jedna velmi kontroverzní a dost nepravděpodobná možnost a sice, že tito svědci, pokud vůbec nějací byli, mohli být uplaceni, aby mluvili ve prospěch vyšetřovací komise.
Vzhledem k celkové a zvláště sociální situaci v této válkou zbídačené části Ukrajiny by to, za jistých okolností, bylo i možné. V tomto případě však zjistit pravdu je stejně obtížné, jako zjistit, kdo byl strůjcem sestřelení letu MH17, resp. stejně prolhaných důvodech o pádu newyorských dvojčat. Lze tedy konstatovat, že ani výše zmíněná komise případ sestřelení letadla letu MH17 uspokojivě nevyřešila, ale spíše jej svými pochybnými výroky jen více zkomplikovala. A to nelze od této rádoby „ctěné“ komise považovat za uspokojivý, skutečnosti odpovídající verdikt! Pro ni (komisi) je však zřejmě vymalováno, nikoli však pro veřejnost.
Jiří B a ť a , 29. září 2016