„Jsme Západ“ – Pražská kavárna vyzývá národ k nástupu na potápějící se Titanik

Tak nám Pražská kavárna spustila akci „Jsme Západ“ a usoudila, že na jejím konci má být odstranění současného prezidenta, neboť ten republiku vede směr Východ – směr Rusko a Čína. Herci v čele se svým ministrem-chlebodárcem rozjeli tyjátr a la 89 a s vírou, že za velkou louží stále je mocný velký bratr, na jehož pomoc se mohou spolehnout, burcují národ k protestům proti Hradu, přesněji – k puči proti prezidentovi.

I představme si, že se dílo podaří a prezident bude odstraněn či zdehonestován natolik, že v příští, ať už přímé či nepřímé prezidentské volbě, zvítězí dejme tomu ten horký adept Pražské kavárny – Horáček. A Pražská kavárna (a část zmanipulovaného národa) se bude radovat, neboť zvítězí „Jsme Západ!“  A zde teprve začíná srandy kopec, který bych Pražské kavárně a spol přála zažít!

„Jsme Západ“ – zachrání česká kocábka sebe i Titanic? 

Jestli si totiž Pražská kavárna nevšimla, tak celý ten slavný Západ je v krizi, jakou nikdy nezažil! A ten bratr za velkou louží si už nějaký čas neví rady sám se sebou a stačí jen sledovat současné americké volby, aby bylo jasné, na jak zásadní a historické křižovatce se Spojené státy právě nacházejí (a zde nelze nedoplnit, že plány na český 17. listopad mohou vzít za své už po amerických volbách 8. listopadu!).

Ale zpět k té současné krizi Západu. Největší, jakou Západ kdy zažil, začala krachem na newyorské burze 1929 a Západ se z ní dostal až druhou světovou válkou. A málo se ví, že srovnatelně podobné krizi Západ čelil i v roce 1987. Opakuji – v roce 1987! Průvodním jevem těchto krizí byly nízké úrokové sazby bank, přičemž před první světovou válkou byly již 3% úrokové sazby považovány za tak katastrofální, že vyžadovaly expanzi na taková nová území, která by nabízela možnost nových investic.

Washington 1987 – Gorbačov a Reagan

Podobná situace pro Západ nastala právě i v roce 1987 a že tato krize prošla takřka bez povšimnutí, to je právě díky roku Gorbačovovi a následně roku 1989! Tehdy se Západ zachránil expanzí na Východ – do bývalých komunistických zemí. Avšak po nějakém čtvrtstoletí je opět v krizi (bývalý Východ už je rovněž Západem) a ke své záchraně potřebuje další expanzi směrem Východ – tzn. směr Rusko, Čína, a to o to víc, že současné úrokové sazby bank se už dlouho drží dokonce na úrovni negativní! Expanze do těchto zemí však nyní je možná jen za cenu války a v tomto směru je Spojeným státům právě vystavována stopka, protože mocní světa (globalisté) si další válku nepřejí.

A ta stopka má nejen tu podobu, že příští mocností světa nb1 se má stát Čína (pochopil Obama – video i britská královna a Cameron – video) , ale i tu, že Spojené státy jsou odstavovány od energetických zdrojů na Blízkém východě, kde za tím účelem končí dominance Saúdské Arábie a Izraele a nastupuje dominance Íránu (a Arménie?).  Boj mezi Saúdskou Arábií a Izraelem na straně jedné a Íránem na straně druhé, je ve skutečnosti bojem mezi USA na straně jedné a Čínou (a Ruskem) na straně druhé a intenzivně probíhá právě na území Sýrie.

Jestli si Pražská kavárna nevšimla, tak na blízkovýchodní půdě Spojené státy prohrávají a naplno se to ukázalo odklonem Turecka od USA (to se Pražská kavárna poprvé velmi divila).

Že na blízkovýchodní půdě Spojené státy prohrávají i dále, o tom svědčí jak nedávná dohoda SA s Ruskem a zeměmi OPEC o snižování těžby ropy a tím o určování cen ropy, dále jejich zoufalé snahy uhájit si vliv alespoň v Iráku přes Mosul, ale také jejich ústup od bojů v Jemenu. K tomu si přidejme Filipíny, kde dochází k mohutným protestům proti přítomnosti amerických vojsk a kde nový prezident nedávno vyhlásil odklon Filipín od USA a naopak příklon k Číně.

Šéfka MMF Christine Lagarde

Naprosto nejpodstatnější událost o konci vlivu USA se však odehrála v březnu 2015, kde šéfka MMF neoficiálně předala moc Číně a následně do čínské AIIB vstoupilo cca 50 států, a to přes vyhrožování Spojených států (nevstoupilo Japonsko a Česko). K tomu si přidejme, že čínský juan se stal součástí světového měnového koše.

K tomu si přidejme, že Evropská unie tlačí na vznik vlastní evropské armády, což nelze číst jinak, než trend ke zrušení NATO a k tomu si přidejme snahy Evropské unie o spolupráci s Íránem. K tomu si dále přidejme sankce EU na izraelské zboží, vyrobené v Palestině, k tomu přes protesty Izraele UNESCO přijatou rezoluci, že Jeruzalém nebude hlavním městem Izraele.

A především a hlavně si k tomu přidejme americké volby, kde je všemi prostředky působeno, aby nezvítězila Clintonová, ale Trump (či kdokoliv jiný, jen ne Clintonová – naprosto čerstvý skandál zde).

Je to logické – jedny z odhalených emailů Clintonové odhalily, že mají-li si Spojené státy udržet roli hegemona, je třeba obětovat Sýrii a podpořit Izrael v boji proti Íránu. A nedávný článek Chuťovka z amerického tisku rovněž říká, že skutečným nepřítelem USA na Blízkém východě je nikoliv ISIL, ale Írán!

Výčet končícího dominantního vlivu USA je mnohem delší, vybrala jsem je to nejpodstatnější. Co z toho ale tak či tak plyne? Ze všech stran jsou Spojené státy odepisovány a tím hlavním důvodem, proč tomu tak je, je skutečnost, že 5% lidstva (USA) denně spotřebovává 50% všech denně vytěžených planetárních zdrojů. I kdyby to byly pouze zdroje nacházející se na území USA, už tak by to bylo špatné, ale problémem je, že jde o zdroje celosvětové, tzn. o zdroje, které si Spojené státy přivlastnily za cenu vykořisťování, válek a vojenské okupace jiných zemí a za cenu udržování dolaru jako světové měny.

Dolar dávno tomu není krytý zlatem a aby byl krytý ropou (petrodolar) k tomu Spojené státy potřebují expanzi na další a další území. Pokud jim tato expanze bude umožněna, znamená to nejen další války, ale především další růst USA na úkor celoplanetárních zdrojů, tzn. na úkor toho, že Spojené státy si přivlastní a vydrancují všechny zdroje. A právě této tendenci USA byla vystavena stopka s tím, že Spojené státy si do budoucna musí vystačit s tím, co si vytěží pouze na svém území.

A protože Spojené státy si svoje zdroje „sežraly“ a k dalším jim už nebude umožněn přístup, Spojené státy (a s nimi celý Západ, který rovněž tyl jen z politiky vykořisťování) se právě mění v potápějící se Titanic. Než se tak stane (a tím okamžikem budou prezidentské volby v USA a události následující) ještě vysílají S.O.S. A zatímco většina dokonce už i evropských zemí obrací kurz směr Čína (viz Británie mezi prvními v čínské AIIB či Merkelová, četnosti jejíž cest do Číny Česko nesahá ani po kotníky), česká Pražská kavárna jako totálně slepá pluje s nějakou nafukovací lodičkou Titanicu na pomoc a prezidenta, který se snažil poctami k návštěvě čínského prezidenta alespoň přiblížit poctám, jakých se mu dostalo v USA a v Británii, chce odstřelit. No, bravo –  a jak píšu výše, škodolibě bych si tento srandy kopec Pražské kavárny s názvem „Jsme Západ“ přála zažít.

Ale jak už jsem předeslala, nezažiji jej ani já ani Pražská kavárna. To, o co se dnes Pražská kavárna pokouší, to je opravdu pouze „a la“ listopad 89. Jestli Pražská kavárna dosud nepochopila, že v 89., kdy „spontánně“ padl komunismus, byla pouze marionetami, tak to nepochopila ani po cca čtvrt století, které od této události uplynulo a jak vidno, nepochopil to ani agent Bartoška s krycím jménem Narcis:

Ale co čekat od herců, jejichž role v historii vždy byla pouze šaškovská a kdy nebylo větší potupy, než uzavřít sňatek s hercem či herečkou, viz čas od 13. min. ve videu níže o roli herců ve společnosti:

Ale shrňme si fakta

„Česká vláda měla jasně stanovenou politiku, jejíž součástí bylo nescházet se s dalajlámou. Minimálně na oficiální úrovni. Kdyby se s ním Herman sešel soukromě jako Bělobrádek a Dienstbier, nebyl by takový problém. V novinách sice Herman říkal, že setkání s dalajlámou probral se svojí stranou, ale už bez toho, aby řekl, že se to uskuteční přímo na ministerstvu. Teď hrdě opakuje, že se s ním setkal ve svém úřadě a je to správné. Tím porušuje českou zahraniční politiku, která byla dohodnuta,“ připomněl Best.

„Mám pocit, že široká veřejnost úplně přesně nechápe, o co jde. Dobří analytici a členové vlády určitě vědí velice dobře, že čínská vláda nechce, aby se ministr oficiálně sešel s dalajlámou. Oni by to přešli, kdyby to bylo neoficiální. Nebyli by samozřejmě nadšeni, ale když je to oficiální, je to přímá provokace a porušení vyhlášení zahraniční politiky. Herman tak českou zahraniční politiku vrátil na úroveň, kde byla před lety, a musel vědět, že to tak bude. Cíleně to porušil. A neudělal to jen tak, když říká, že máme svobodnou zemi a proč by se s ním nesetkal. Já jsem si nevšiml, že takhle mluví, když nám třeba EU něco diktuje. Velice dobře věděl, co dělá a že tím vyvolá silnou reakci Číny. Já s tím sice souhlasím, ale od něho je to provokace. Když se stal členem vlády, neslyšel jsem od něj, že hodlá změnit politiku státu vůči Číně a ohrozit tím různé investice. Jeden ministr bez konzultace vlády změnil dohodnutou zahraniční politiku celého státu,“ zdůrazňuje politický analytik.

Vybrala jsem část komentáře Erika Besta, jehož obsah dnes potvrdil a rozšířil Milan Chovanec v Otázkách VM.

Z obojího plyne, že Česká republika se už v roce 2014 dohodla na určité spolupráci s Čínou a že táto dohoda vylučuje setkání s Dalajlamou na oficiální úrovni. A pan Herman tuto dohodu naprosto cíleně porušil.

A vzhledem k tomu, jak se na tento jeho krok nabalují další události (obzvláště „oslava“ na Staroměstském náměstí a výzva herců k občanským nepokojům – tedy akce ke svržení prezidenta Zemana), vidíme, že to vše byla akce naplánována pod heslem „Jsme Západ“.

Což přeloženo je akce: „Pojďme zachránit Titanic a pal čert, že se potopíme s ním“. Protože totiž „dvakrát do stejné řeky nevstoupíš“ a rok 2016 dávno není rokem 89… A ať se to někomu líbí nebo ne, dnes Východ velí světu a prezident Zeman to ví – ač nyní jde navíc o to, že ve směru Východ existuje možnost výběru. Ale to by bylo na jiné téma.

Pro úplnost bych pro Pražskou kavárnu doplnila, že ten plyn, kterým topí a na kterém vaří, je ruský a že se právě hraje o to, jestli nebude nahrazen íránským (nebo chce snad za draho dovážet americký břidlicový?). A ještě taková perlička – EU údajně dala zelenou Nord Streamu 2, čímž posvětila energetickou dominanci Německa v Evropě, a to přes plyn z Ruska….

-Pozorovatelka-  30.10.2016